I hate you, but...

Prolog

„Aigoo, tady je náš oblíbený Jeon Jungkook." uslyšel jsem ten hlas, který tolik nenávidím a ušklíbl se. „Co chceš Choi Minki?" odsekl jsem mu a jeho pohled se stal hrozivější. Nahlas jsem polkl a se zavřenýma očima jsem čekal, co přijde dál. Zády jsem nalítl na zeď, která byla kousek ode mě a ucítil, jak jeho pěst narazila na můj žaludek. Bolest vystřelovala z místa rány po celém mém břiše a nutila mě lapat po dechu. „Copak jsem tě neučil správnému chování Jeone?" další rána mě donutila spadnout na kolena. Obtočil jsem si ruce kolem svého trupu a zvedl pohled k vysokému chlapci.

„Nic už nemám Choi, tak co ještě chceš?" tentokrát jsem ucítil bolest v boku, když mě surově nakopl a já celým tělem dopadl na chladnou zem kousek od parku, který byl mezi mým domem a školou. Ucítil jsem další a další kopance a jen se modlil, aby ho to už přestalo bavit. „Jeone, kdybys nebyl zasraná buzna, mohli jsme být přátelé." řekl a s posledním kopancem do žeber odešel.

Proč jsem se nebránil? Nemělo to cenu. Kdykoliv jsem se jen pokusil o menší sebeobranu, vždy to dopadlo jen větší nakládačkou. Snažil jsem se posadit, ale celé mé tělo probodávala tupá bolest.

Zhluboka jsem se nadechl a praštil do země. Proč jsem tak slabý? Do očí se mi nahrnuly slzy, které jsem se rychlým mrkáním snažil zahnat. No tak Kooku seber se! Pomalu jsem se posadil a sykl. Doufám, že ty žebra budou jen naražená, tak naraženina bolí víc než zlomenina, no ne?

Opatrně jsem vstával a přidržoval se zdi od budovy. Zamotala se mi hlava a před očima jsem viděl mžitky. Znovu jsem se skácel k zemi, div jsem si nevyrazil dech. No tak Kooku domů to máš kousek, tak se seber! Okřikl jsem se v duchu. Znovu jsem se vyškrábal na nohy a snažil se ignorovat bolest, která mi stěžovala každý další pohyb.

Po asi půl hodině jsem se konečně dovlekl domů. Co nejrychleji jsem se snažil projít bytem, aby si mě máma nevšimla a zamkl se v pokoji. Svalil jsem se na postel. Tohle musí přestat, už dál takhle nemůžu. Opravdu Kooku? Vzdáš se po půl roce? A co když na jiné škole to bude stejné, nebo horší? Povzdychl jsem si a prohrábl si frustrovaně vlasy.

Vstal jsem z postele s úmyslem dát si horkou vanu. Svlékl jsem si tričko a zadíval jsem se do zrcadla, které bylo na zdi vedle dveří. Moje celé tělo 'zdobila' spousta modřin. Naštěstí si ti hajzlové dali pozor, aby nezasáhli místa dobře viditelná. Přejel jsem si po břiše a sledoval tu rozličnost barev. Tmavě hnědou a zelenou překrývala červená a fialová, která byla z nedávných dnů. Nad tím pohledem jsem zaúpěl. Modřiny se táhly z břicha až na záda, kde se snad ještě zhoršovaly. Vysvlékl jsem si i zbytek oblečení a přešel do koupelny, která byla propojená s mým pokojem.

Položil jsem se do horké vany a zavřel oči. Jak dlouho už tohle trvá? Měsíc? Dva? Možná i déle. A proč? Zamiloval jsem se do kluka. Absurdní, že? Klukovi se líbí kluk. Ani jsem ho nemiloval, jen se mi líbil. A co to přineslo? Nesnášení od celé školy. Vzal jsem šampón a nanesl si ho do vlhkých vlasů.

Ano rozhodl jsem se. Zítra požádám o přestup na novou školu, kde se snad nikdo o mé orientaci nedozví. Škola, která odtud bude daleko, a já v ní budu snad šťastný.

××××××

Ahoj lidi tak jsem tady s novou slíbenou sérii. Doufám že se vám bude líbit jako má minulá a doufám že vás nezklamu.

Jinak zase za každé vote a názor v komentářích budu ráda.