31. Kapitola

4K 348 37
                                    

„Jeon Jungkooku, jak si jen mohl?" jak jsem mohl co? Jak jsem se do tebe mohl zamilovat? To se ti opravdu tahle představa tak hnusí Tae?

„Jeon Jungkooku, jak sis sakra mohl myslet, že to všechno dělám proto, že by mi tě bylo líto? Ah.. Ty!" zaječel na mě a já se trochu přikrčil, jako by mi měla přiletět facka. „Tolikrát jsem ti už řekl, že jsem to dělal, protože mi na tobě záleží. Tolikrát jsem ti řekl, jak děsně krásný máš tělo a jak ho mám rád. Dokonce jsem ti i řekl, že tě mám rád!" dál řval, až se na něj začala otáčet celá jídelna.

„A ty pořád myslíš, že to dělám kvůli tomu, že by mi tě bylo líto? Jsi neponaučitelnej! Bože proč to s tebou musí být vše tak těžký?" jeho tón se ani trochu nezměnil a já na něj pořád jen vyděšeně koukal. „T-Tae? C-co?" po chvíli jsem se odhodlal promluvit, ale moc mi to nešlo. Taehyung na mě vrhl pohled, ve které se odráželo naštvání, frustrace a možná i trochu... Ne to není možný.

„Jungkookie teď mě pořádně poslouchej, protože to nemám v plánu moc často opakovat." moc často opakovat? Co?

„Jeon Jungkooku pochop, jak moc tě mám rád. Ch-chci tím ř-říct... Z-zamiloval jsem se do tebe Jungkookie." zakoktal Tae a než jsem stihl jakkoliv reagovat, přitáhl si mě k sobě a přede všemi, mě políbil. Polibek jsem mu hned neoplatil. Byl jsem překvapený. Nejenže mě políbil před víc jak polovinou školy, ale řekl... Co že to vlastně řekl? Pořád jsem jeho slova nedokázal vstřebat. Řekl, že se do mě zamiloval? Nepřeslechl jsem se? Ale právě mě tu přede všemi líbal. Takže jsem se nepřeslechl.

Moje bříško pohltil zvláštní šimravý pocit. Začal jsem Taemu oplácet polibek a objal ho kolem krku. Cítil jsem, jak se Tae do polibku usmál a víc si mě k němu přitáhl. Jeho ruce se začaly pohybovat níž, až se dostaly k mému zadečku, kde už zůstaly. Proč mi přijde, že jeho ruce mají opravdu rády můj zadek?

Po chvíli v našem dokonalém polibku jsem začal vnímat realitu a uvědomil jsem si, kde vlastně jsem. Pomalu jsem se od Taeho odtáhl a podíval se na něj. V jeho očích bylo štěstí a radost, rty měl zformulované do toho přátelského úsměvu a jeho ruce byly pořád na mém zadku.

Celá jídelna byla v tichu, rozhlédl jsem se okolo a každý jednotlivý pohled směřoval na nás. No vlastně bych se neměl divit. Taehyung, kluk, co zlomil tolik dívčích srdcí, vlastně nejen dívčích, se teď vyznal klukovi, který tu je tři měsíce. Otočil jsem hlavu a podíval se ke stolu, kde seděli naši přátelé. Ti na nás koukaly šťastně, s výrazem.. no něco ve stylu my věděli, že nejde jen o sex a vy jste si to konečně přiznali. Dokonce i Jimin na nás koukal spokojeně a pro jednou vypadal, že mu ani nevadí, že to je zrovna Taehyung.

Stáhl jsem ze sebe Taeho ruce a popadl jsem batoh. Tae na mě překvapeně zíral, tak jsem ho vzal za ruku, a i s ním jsem se rozutekl na střechu. „Kookie co vyvádíš, zpomal." rozesmál se Tae, ale já jsem na rychlosti neubral, dokud jsme nebyli na střeše. „Tae proč jsi to udělal?" řekl jsem, když jsem se od něj vzdaloval a došel ke kraji střechy, kde jsem se opřel o malé kovové zábradlí. Tae za mnou přišel a objal mě zezadu. „Důvod znáš. Říkal jsem pravdu Jungkookie." zašeptal mi do ucha a pevněji mě sevřel.

Začal jsem nerozumět svým pocitům. Byl jsem z nich zmatený. Byl jsem šťastný za to, co Tae řekl. Ale zároveň mě to děsilo.

„Neměl jsi to dělat Tae." znovu mi začaly stékat slzy a Tae ztuhl. Sundal jsem ze sebe jeho ruce a otočil se na něj. V jeho tváři bylo překvapení smíchané se smutkem. „Tae ani nevíš, co jsi tím způsobil." zavzlykal jsem. „C-co se děje Kookie?" zamumlal Tae a hlas se mu trochu zaklepal.

„Choi..." hlesl jsem a objal Taeho. Hned na mé objetí zareagoval a oplatil mi ho. „Co je s ním Jungkookie?" zašeptal se a já ho víc zmáčkl. „Dozví se to! Už to není jen o mně, ale teď to bude o tobě! On se to kruci dozví! Tae bojím se o tebe!" řval jsem a u toho jsem brečel. Muselo to vypadat vtipně, ale to mě zrovna teď netrápilo.

Chvilku se kolem nás rozlehlo ticho, které nakonec přerušil Taeho smích. Odtrhl jsem se od něj a strčil do něj. „Proč se kurva směješ?! Víš, co jsi sakra provedl? On tě zničí! Panebože on bude tak nasranej až se dozví, že s někým jsem!" začal jsem po něm bezhlavě řvát a on se dál usmíval, což mě docela vytáčelo.

„Jungkookie uklidni se. Je mi to jedno. A ty se bát nemusíš, ochráním sebe i tebe, to ti slibuji." přišel ke mně a objal mě. Začal jsem se bránit. Neměl jsem náladu na nějaké blbé objímání, měl jsem o toho blázna strach, a on se tomu smál. I když jsem se bránil Tae mě dál držel a nakonec z mého pokusu o vyproštění se z objetí, jsme oba skončili na zemi.

Spadl jsem na něho a naše obličeje byly kousek od sebe. „Tae..." zasténal jsem a chtěl se zvednout, ale jeho ruce, se už dnes podruhé přesunuly na můj zadek. „Hm... To mi tak připomnělo, my jsme spolu?" zeptal se laškovně Tae a já na něj vyvalil oči. „O-o čem to mluvíš?" zamumlal jsem a Taeho úsměv se víc rozšířil. „Řekl jsi, že zjistí, že jsme spolu. Takže jsme spolu?" dál se na mě usmíval a já z něj rychle slezl a sedl si vedle něj.

„T-tak jsem to n-nemyslel... Jakože spíš jsem m-myslel..." začal jsem koktat a Tae se znovu začal smát. Nakonec se zvedl, chytl mě za zátylek a přitáhl si mě do polibku. Lehce ochutnával mé rty, a nakonec se odtáhl. „Jungkookie já..." hlesl Tae a v jeho očích se odrazil strach a než je zavřel, přišlo mi, jako by se v nich ukázaly i slzy. „Je to pro mě těžké. Je to pro mě tak kurevsky těžký. M-mám tě r-rád, ale já... Nerad to říkám lidem." znovu otevřel oči a usmál se na mě. Nebyl to šťastný úsměv. Byl plný smutku.

„Mám strach, že když budu lidem ukazovat city tak oni mě zradí. Mám strach mít někoho rád, protože co když on bude ten, co mi nejvíc ublíží a zradí mě..." jeho oči tentokrát opravdu zaplnily slzy a já mu skočil kolem krku. Pevně jsem ho objímal, jako by mohl zmizet. „Tae nikdy tě nezradím. Nikdy bych ti neublížil. To je věc, ve které si můžeš být jistý. To bych nikdy nedokázal." šeptal jsem a dál ho svíral ve své náruči. „Ale přesto jsi to už několikrát udělal." vzlykl a já věděl, že brečí, ale nechce, abych ho tak viděl.

„Co? Tae, já bych opravdu-" nikdy jsem mu neublížil, nikdy... nebo snad? „Jungkookie vždy když jsi mě ignoroval, tak jsi mi ublížil. Nikdy jsem nechtěl začít mít někoho rád. Měl jsem tu Hobiho, který o mně vše věděl, a i přesto mě respektoval. Měl jsem Joona, který mi vždy věřil. Byl jsem šťastný, ale pak si sem přijdeš ty a donutíš mě chtít tvé tělo." Taeho hlas se pořád klepal od toho, jak se snažil nebrečet.

„Čím víc jsem se tě dotýkal, tím víc jsem tě potřeboval. A pak když jsem viděl, ty modřiny... Pak když ses sesypal jen po telefonátu, a nakonec když tě zmlátil... A ty i přes to vše ses pak smál a dělal, jako by vše bylo v pořádku. Moje srdce začalo blbnout. Chvělo se a chtělo tebe. Ani nevíš, jak moc šťastný jsem-" dál už nemohl nic říct, jelikož mé rty byly na těch jeho.

Nemohl jsem mu říct, jak moc ho mám rád. Nemohl jsem mu říct, jak mi to, co právě řekl, málem způsobilo srdeční zástavu. Nemohl jsem mu říct, jak moc jsem chtěl být s ním. Nemohl jsem, dokud tu byl poblíž Choi. Tak jsem se mu to pokusil, alespoň ukázat. Dal jsem do polibku všechny city. Tolik jsem se snažil, aby cítil to, jak moc mě iritovalo to, jaký vztah jsme spolu poslední dva týdny měli. Aby cítil, jak moc ho potřebuju mít u sebe a jak moc ho... A jak moc ho asi miluju.

Pomalu jsem se odtáhl a Taehyung se usmíval. A tentokrát šťastně. „Páni Jungkookie to bylo... To bylo moc sladké." broukl Tae a dal mi letmou, rychlou pusu na rty. „Jungkookie, když už jsme předvedli to divadlo v jídelně, pojďme to zkusit." Tae mě pohladil po tváři a já ho chytl za tu ruku. „Tae.. Choi-" nenechal mě doříct námitku a moje rty překryl prstem. „Kookie neptám se jeho, ptám se tebe. Přestaň myslet na něj a odpověz mi za sebe. Chceš být se mnou? Nebo mě nemáš rád a bude ti líp jen jako... Bude ti líp, když budeme zas jen přátelé."

V Taeho očích jsem zahlédl strach a nedočkavost. Kim Taehyungu proč mi tohle děláš? Ale jak tě asi můžu odmítnout, potom všem, co jsi dnes udělal? Po těch tvých slovech? „Tae já.. Tae já nechci, abychom byli jen přátelé. Mám tě rád Kim Taehyungu." zamumlal jsem a Tae znovu spojil naše rty.

××××××

Tak se začíná svítat na lepší dny?

Líbil se vám předposlední díl?

A jak bude vypadat ten poslední?

Doufám, že se díl líbil a zanecháte vote či komentář ;)

I hate you, but...Kde žijí příběhy. Začni objevovat