I hate you, but...

24. Kapitola 1/2

„Jungkookie vstávej." někdo mnou zatřásl a já otevřel oči. Poskytl se mi pohled na Taeho sedícího vedle mě a v jedné ruce svíral skleničku. „Co tu-" rychle jsem se posadil a záhy to vyhodnotil jako největší blbost, jelikož mě neskutečným způsobem bolela hlava. „Hlavně pomalu Jungkookie." zasmál se Tae a podal mi skleničku s vodou. Vděčně jsem jí přijal a napil se.

„Proč je mi tak špatně, když minule to tak hrozné nebylo." zasténal jsem a Tae se usmál. „S Hoseokem si kupujeme piva s nejmenším obsahem alkoholu." vzal ode mě skleničku a položil jí na noční stolek. „Pamatuješ si včerejšek?" Tae měl najednou zvláštní výraz ve tváři a já se zamyslel. Vím, že jsem ležel u řeky a volal mu... Přišel pro mě.. pak jeho ruce na mém zadečku... panebože! Začalo se mi vybavovat, jak Taeho prosím, aby mi pomohl. Vytřeštil jsem oči a plácl se do čela. Já a alkohol, proč to vždy skončí blbě.

„Tae moc se omlouvám. Já-" „Je to v pořádku Kookie." Tae mě přerušil a na jeho tváři byl znovu úsměv. „Ne, není to v pořádku. To já ti řekl, že chci, abychom byli jen přátelé, a pak tě nutím, abys mi-" Tae mi zakryl rukou pusu a naštvaně se na mě podíval. „Jungkookie do ničeho jsi mě nenutil. Udělal jsem to dobrovolně. Ale teď mě prosím vyslechni." Tae nasadil psí očka a já přikývl.

„Vím, že nechceš, aby se to mezi námi pokazilo, tak mám jednoduchý návrh. Jenom se mnou spi. Nebudeme do toho tahat city. Když se prostě něco stane, vrátíme se zpátky do přátelství. Přísahám, že mě tím neztratíš, jenom... Jenom mě nech se dotýkat tvého těla. Nech mě cítit tvé rty. Jungkookie já... opravdu tě chci, jako nikdy nikoho předtím. A po včerejšku mi je jasné, že i ty to moc chceš." Tae mi prohrábl vlasy a čekal na mou odpověď. Nevěděl jsem, jak reagovat.

Kdybych s Taem spal, zatáhl bych to do toho city. Už teď jsem k němu pociťoval něco víc než pouhé kamarádství. Ale co když to zas někdy skončí jako včera a já se nebudu ovládat? Tae by mohl být naštvaný, že jsem nesouhlasil, a přitom po něm znovu něco chci. Ale taky řekl, že ho neztratím. Mohl jsem tomu věřit? Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy a povzdechl si.

Taehyung mi věnoval soucitný výraz a stáhl mi ruce pryč z mých vlasů. „Jungkookie, jestli nechceš, nemusíš souhlasit, byl to jen návrh." jeho pohled spočinul na mých rtech a ty své si olízl. Bože proč mi to dělá? Chtěl jsem ho, ale bál jsem se. Tae se začal přibližovat a já nahlas polkl, ale místo toho, aby mi dal polibek na moje rty, tak mi dal rychlou pusu na čelo a zvedl se k odchodu. „Nedělej moc rychlé pohyby, a kdybys něco potřeboval, budu dole. A taky ti sem pošlu Jimina a promluvte si." znovu se na mě podíval a usmál se. „Neboj, nebude tě odsuzovat, Jimin není ten typ člověka." rozcuchal mi vlasy a otočil se.

Věděl jsem, že bych neměl, ale nemohl jsem ho nechat odejít. Chytl jsem ho za ruku a stáhl zpátky ke mně na postel. Tae překvapeně zamrkal a já se zhluboka nadechl. „Chci to Tae. Souhlasím s tvým návrhem." Taemu se po tváři rozlil šťastný úsměv, ale já už toho teď litoval. „Ale mám jednu podmínku." dodal jsem a Tae přikývl na znamení, že poslouchá.

„Budeme to vědět jen mi dva. Jimin, Hoseok, Namjoon, Jin, Yoongi nebo kdokoliv další se to nesmí dozvědět." jen tak budeš, alespoň v malém bezpečí. Jen takhle bude šance, že až sem Choi přijde, nezaměří se na tebe. „Dobře Kookie, bude to naše malé, trochu špinavé tajemství." zasmál se a konečně spojil naše rty. Tuhle jeho stánku miluji, ale zároveň z ní mám strach. Strach z toho, co vše mi může způsobit.

Začal jsem s ním spolupracovat a prsty vjel do jeho vlasů. Tae se začal nade mě naklánět a já byl nucen si pomalu lehnout. Taeho ruka zabloudila na můj rozkrok a já slastně vzdychl. Tohle bylo to, co jsem potřeboval. Potřeboval jsem jeho. „Máš dokonalé tělo Jungkookie. A opravdu se mi líbí tvoje rychlé reakce." Taehyung mi zmáčkl mého kamaráda a já si skousl ret. „Ale no tak Jungkookie, víš, jak moc rád mám tvé vzdechy. Neskrývej je přede mnou." znovu se natiskl na mé rty a bez zaváhání mi jazýčkem vjel do úst. Nejdřív rychle prozkoumal má ústa a pak si začal hrát s tím mým.

Jeho jazýček byl opravdu schopný, to jsem musel uznat, hlavně po včerejšku. Při vzpomínce jeho jazyka na mém přirození jsem znovu vzdechl. Taeho ruka se z mého rozkroku přesunula na mé bříško. Přejížděl mi po něm krouživými pohyby, ale když se dostal k té nejcitlivější modřině, slabě jsem sykl bolestí. Ne úplně bolestí, spíš překvapením.

Taehyung se okamžitě odtáhl a vrhl na mě omluvný výraz. „Promiň Jungkookie já nech-" nesnáším tyhle omluvy. „Nech toho Tae nebolelo to. Jen jsem byl překvapený." zabrblal jsem a chtěl ho znovu políbit, ale on mi to nedovolil. „Nemluvil jsem úplně o tomhle." Tae uhnul pohledem, slezl ze mě a posadil se vedle mě.

„Mluvím o tom minule. J-já nevím proč jsem jednal jak idiot..." „Tae o čem to ksakru mluvíš?" frustrovaně jsem zavrčel. Proč mě vzruší a nechá toho? „Jungkookie je mi líto, že jsem se s tebou vyspal, když jsi byl tolik zraněný. Dokonce jsi několikrát řekl, že mám přestat. Je mi to opravdu líto, ale prostě když jsem s tebou, nedokážu se moc ovládat." Tae si složil hlavu do rukou a já protočil očima.

Sedl jsem si za něj a ruce obtočil kolem jeho trupu. Taehyung na to nijak nereagoval, a tak jsem se přiblížil k jeho krku a začal ho tam líbat...

××××××

Opět musím rozdělit díl, moc se omlouvám XD

Jinak jak se vám líbí vývoj situace? XD Kam to naše dva nejmladší dotáhne? XD