I hate you, but...

9. Kapitola

„Kookie pospěš, přijdeme pozdě." volal na mě Jimin a já se snažil nasoukat do kalhot. „Pracuju na tom hyung." odpověděl jsem mu nazpět a zapnul si kalhoty. Přetáhl jsem si přes hlavu mikinu a podíval se do zrcadla. Ta blbá značka, kterou mi zanechal na krku Taehyung, byla stále slabě vidět. Jen jsem doufal, že si toho nikdo nevšimne a vyřítil se z koupelny. „Můžeme?" naléhal Jimin a já přikývl.

„Máš mě budit dřív hyung." zamumlal jsem, když jsme byli na chodbě. „Samostatnost ti nic neříká." zasmál se Jimin. Už jsme byli skoro v přízemí, když jsme uslyšeli povědomé hlasy. „Hyung..." zasténal jsem a zastavil se. Jimin protočil oči a začal mě tahat za rukáv. „Dobré ráno, dneska nějak pozdě." zavolal na nás Hoseok. Zastavil jsem se a sledoval, jak Taehyung vyšel z jejich bytu. Když mě uviděl, na tváři se mu objevil ten jeho sexy úšklebek. „Dej pokoj." zavrčel Jimin, chytl mě za ruku a táhl mě do školy. Taehyungův pohled padl na moje a Jiminovi spojené ruce. Skousl jsem si ret a přidal do kroku. Mysli na tvůj slib, už nikdy více nic s Taehyungem.

Cesta nám nezabrala ani deset minut, jak jsme hnali. Do třídy jsme dorazili dvě minuty před začátkem výuky a já se složil na lavici. „Vzbuď mě na konci dne hyung." zamumlal jsem a zavřel oči. „Co jsi dělal večer Kookie?" přemýšlel nad Taehyungem, nebyla to věc, kterou jsem mohl říct nahlas před Jiminem. Zvedl jsem k němu pohled, zrovna když do třídy přišel Taehyung a za ním učitel. Jakmile se Taehyung posadil, vyhledal mě pohledem, strhl jsem pohled dopředu a snažil se ho ignorovat.

První tři hodiny mi utekly rychle a na čtvrtou jsme se stěhovali do jiné třídy. Když jsme šli po chodbě, naprotinám šel Taehyung, který vynechal třetí hodinu, spolu s Hoseokem a Namjoonem. Divím se, že mu to prochází. Když jsme byli kousek od sebe, jeho pohled padl na můj krk, na tu značku. Vítězně se usmál a já protočil očima. Proč ho musím všude vídat?

Přišli jsme do třídy, kde jsme měli mít psychologii a Jimin se tvářil, jako když mu uletěly všechny včely. „Hyung, co se stalo?" Jimin zavrtěl hlavou a dál mlčel. Povzdychl jsem si a sledoval dění ve třídě. Moc jsem se, se svojí třídou nebavil, měl jsem Jimina a kluky, to mi prozatím stačilo. Moc nemusím společnost a velké davy, ne po tom všem.

Učitel přišel s desetiminutovým zpožděním a oznámil nám, že budeme vypracovávat projekt ve dvojicích, které sám určí. Modlil jsem se, abych mohl být s Jiminem. Dobře jsem věděl, že jemu je jedno, s kým bude, pokud to nebude Taehyung. Vyjmenovával dvojce a pak to přišlo. „Jeon Jungkooku vy budete s panem Kim Taehyungem." vytřeštil jsem oči a Taehyung se na mě usmál. Ne tohle se nemůže stát. Zvedl jsem ruku a zhluboka se nadechl. „Ano pane Jeone?" vyvolal mě učitel.

„Pane učiteli, vím, že to je asi nezdvořilé, ale moc se neznám s nikým tady ve třídě a s Jiminem si dobře rozumíme a vím, že by nám ten projekt nedělal problém. Tak jestli by to bylo možné a já nemohl být s ním." snažil jsem se vypadat co nejvíc roztomile, sice nemám rád, když mi to někdo říká, ale někdy toho využívám. „Dobře pane Jeone, protože jste tu nový, udělám výjimku, teda jestli proti tomu pan Park něco nemá?" podíval se na Jimina a on hned souhlasil s naší spoluprací.

Vděčně jsem se na Jimina usmál a on na mě mrkl. „Ale pane učiteli, tohle není fér, chápu, že je tu nový, ale my ostatní si partnery vybírat nesmíme." ozval se Taehyung a ve mně se začala vařit krev. O co se kruci pokoušíš Taehyugu?

Já a Jimin jsme na Taehyunga vrhli vražedný pohled a učitel si povzdechl. „Dobře udělám kompromis, třída je v lichém počtu, takže budete spolupracovat všichni tři." já a Jimin jsme se nadechovali k protestu, ale učitel nás předběhl. „A nechci slyšet žádné další protesty." podíval jsem se na Jimina a on mi s podrážděným úsměvem stiskl stehno. I když nevěděl, co všechno se mezi mnou a Taehyungem stalo, bylo mu jasné, že 'nic' to zrovna nebylo.

Děkovně jsem se na Jimina usmál a čekal, až zazvoní a my se dostaneme na oběd za klukama. I když jsou v druháku, máme naštěstí obědy ve stejnou dobu.

Když jsem se konečně dočkal oběda, nevydržel jsem tam déle, jak patnáct minut. Taehyung seděl Hoseokovi na klíně a hlasitě se smál. Bylo mi z nich špatně. Viděl jsem, jak se na ně Jimin podíval a smutně se usmál. Píchlo mě u srdce, opravdu nerad jsem viděl Jimina smutného, dávalo mi to ještě větší odhodlání splnit ten slib. „Už půjdu, chci chvilku trénovat." zvedl jsem se a Jimin mě chytl za ruku. „Mám jít s tebou Kookie?" „To je dobrý hyung, chci být sám." zavrtěl jsem hlavou a odešel.

Dorazil jsem k mému oblíbenému místu a pustil jsem hudbu. Opravdu jí miluju a tolik mě uklidňuje. Nechal jsem muziku proudit mým tělem a přemýšlel jsem nad Taehyungem. „Opravdu dobře tancuješ." lekl jsem se, blbě došlápl na nohu a spadl. Sykl jsem bolestí a chytl si kotník. Proč si nikdy nevšimnu, že přišel? To snad chodí jako duch? „Promiň, to jsem nechtěl." sklonil se ke mně a chtěl mi pomoct, ale já mu ruku odrazil. „Nesahej na mě Taehyungu." varoval jsem ho a postavil se. Šlápl jsem na nohu s bolavým kotníkem a bolest mi vystřelila až do lýtka. Kruci. „V pořádku?" zeptal se a strach se mu odrazil v hlase. „Jsem v pohodě. Co tu chceš?" „Promluvit si." usmál se. Odbelhal jsem se k vnitřnímu parapetu u okna a opřel se o něj.

„O čem si mi dva tak můžeme promluvit?" zamrmlal jsem a Taehyungův úsměv se rozšířil. „Třeba o tom, proč si nechtěl se mnou dělat projekt. Nebo proč si dneska tak protivný." bože je neuvěřitelnej. „Tak protivný? Taehyungu neznáš mě. Co když se tak chovám prostě furt. A k tomu projektu, nebylo to tebou, prostě jsem chtěl být s Jiminem, rozumíme si." zalhal jsem, s kýmkoli jiným bych klidně byl. „Tss, zase Jimin." zamumlal tak potichu, že jsem si ani nebyl jistý, jestli to opravdu řekl.

Podíval se mi do očí a zavrtěl hlavu, jako by z ní něco chtěl vyhnat. Přešel ke mně blíž a políbil mě. Ne to na mě nezkoušej. Odstrčil jsem ho a rukou si otřel ústa. „Co proboha děláš? Jasně jsem řekl, ať se mě nedotýkáš." „Dobře vím, že to chceš Jungkookie." pohladil mě po tváři a já měl co dělat, abych se tomu nepoddal.

Jimin, Jimin, musíš to udělat kvůli Jiminovi, kvůli sobě. „Ne Taehyungu nechci to, nechci nic, co by se mohlo týkat tebe." Taehyung mi sáhl na krk a přejel po cucfleku. „Když jsem tohle dělal, vypadalo to jinak." sebevědomě se na mě podíval, moc dobře věděl, že se mi to líbilo. „Nebuď směšný, ty a já. Jsme tak odlišní, i když by šlo jen o sex, nikdy by to nefungovalo."

„Děláš to kvůli tomu, že jsem viděl ty modřiny? Že jsem se o ně zajímal?" stáhl svou ruku zpět a zpříma mi hleděl do očí. „Ne, nemá to nic společného s mými modřinami. Prostě jsem o tom přemýšlel a nemá cenu se s tebou vyspat. Ať moje tělo reaguje jakkoliv, nechci nic z toho. Nechci tebe." nadechl jsem se a odstrčil se od parapetu.

„Prostě doufejme, že se naše cesty znovu nezkříží." řekl jsem, když jsem si bral batoh. „Nezkříží? Jungkookie jsme na stejné škole, ve stejné třídě, a dokonce bydlíme ve stejném domě. A minulou hodinu jsme dostali spolu projekt. To, co požaduješ je nemožné." zasmál se a chytl mě za ruku. „Prostě dělejme, že se neznáme a ten projekt prostě přežijeme." vytrhl jsem mu ruku.

„Opravdu je tohle, co chceš?" ne není, chci cítit tvoje rty na těch mých a na svém krku, tvoje ruce na mém těle. To je to, co chci, ale pak až zas budeš s někým dalším, bolelo by to. Dobře jsem věděl, že by tohle bral jako hru. Jenže moje srdce by to jako hru nebralo, už teď se mi až moc líbil.

„Ano tímhle jsem si naprosto jistý." podíval jsem se na jeho rty a nemohl odolat. Přišel jsem k němu a naposledy ho políbil na ty perfektní rty. Taehyung mi položil ruku na tvář a polibek prohloubil. Užíval jsem si poslední chvíli polibku a pak se odtáhl. „Tohle je sbohem Taehyungu." usmál jsem se na něj a snažil se dostat i s mojí bolavou nohou do třídy.

××××××

Tak náš Jungkookie se opravdu rozhodl to s Taehyungem skončit. Co na to říkáte? Jak myslíte, že to nakonec mezi nimi dopadne. Zamiluje se Kookie plně do Taeho nebo se nakonec zamiluje do někoho jiného?

Tak konečně jsem se dokopala vydat další díl :D Doufám že se vám líbil a moc děkuji za vote a komentáře u minulého dílu. Lidi jste fakt super :) A taky zdravím nové čtenáře a doufám, že se vám má tvorba bude líbit :)