I hate you, but...

3. Kapitola

Dneska je můj už třetí den ve škole a já si nemůžu stěžovat. S Jiminem jsem snad dvacet-čtyři hodin denně a pořád se nad něčím smějeme. Opravdu mám toho kluka rád. A jelikož je dneska středa tak má Jimin trénink basketu spolu s Yoongim. Stejně jako pátky nebo alespoň myslím, že to tak Jimin říkal.

„Hej Kookie vnímáš mě." zamával mi před očima Jimin. „Promiň Jimine, co jsi říkal?" „Že už učitel odešel a je čas oběda." zatřásl jsem hlavou a popadl tašku. „Jo pojďme." řekl jsem a šel jsem ke dveřím. Jimin mě chytil za ruku a já se na něj otočil. „O tom jsem taky mluvil. Mám kvůli dnešnímu tréninku schůzku. Přijdu tam déle, ale Jin-hyung by tam měl být. Pak za vámi s Yoongi-hyung přijdeme." pokýval jsem hlavou a vydal se do jídelny. Naštěstí tam Jin už seděl a jako obvykle u stolu v rohu.

„Ahoj hyung." pozdravil jsem a sedl si vedle Jina. „Huh.. Kookie ahoj." zamumlal Jin a dál hypnotizoval stůl, kde jako obvykle seděli Taehyung, Hoseok a ten růžovovlasý kluk, který se podle všeho nejspíš jmenoval Namjoon. Co jsem za posledních pár dnů zjistil bylo, že dost střídají holky, a ne jedna kvůli nim uronila hromadu slz.

„Jin-hyung, děje se něco?" zeptal jsem se a vytáhl si oběd. „Ne, jen přemýšlím." konečně se na mě podíval a dál jejich stolu nevěnoval pozornost. „Za jak dlouho asi přijdou kluci?" zeptal jsem se a Jin zavrtěl hlavou. „Nevím, pokaždé je to jiné. Někdy je to deset minut, jindy půl hodiny. Potřebuješ něco?" tentokrát jsem hlavou zavrtěl já. „Ne, jen mi Jimin říkal, že v přízemí, v křídle A jsou opuštěný učebny, chtěl jsem se tam jít podívat." no opuštěný zrovna nejsou, jen se nevyužívají. Jedině prý při festivalech. „Hm.. podívat? Co máš za lubem Jungkooku?" vrhl po mně zkoumavý pohled. „Tajemství hyung." dal jsem si prst na ústa a zasmál se. Jenom potřebuji prázdný prostor, pro trénink tance a taneční studia jsou moc drahé.

„Jin-hyung? Co přesně je mezi tebou a Yoongim-hyung." zeptal jsem se a trochu zrudl, tahle otázka mě zajímá už od prvního dne. „Kookie tohle je zakázaný téma." mrkl na mě a já zmateně zamrkal. Proč je to zakázaný téma? Dojedl jsem oběd a připravoval se, že se půjdu podívat do těch tříd, když v tom přišli Jimin a Yoongi. Všechny holky se začaly otáčet a šeptat si. „Od kdy jsou tak populární?" zamumlal jsem a Jin vyprskl smíchy. „To sis opravdu nikdy dřív nevšiml? Jsou tu dost populární kvůli tomu, že hrají basket. Zajímalo by mě, kam koukáš Kookie, když si nevšímáš, jak je holky pořád skenují." zabodl do mě zkoumavý pohled. Rychle jsem se rozloučil a Jiminovi řekl, že se setkáme až ve třídě.

Asi za pět minut jsem došel do A křídla a vzadu na konci dost dlouhé chodby byly tři opuštěné třídy a dveře s názvem kumbál. Po celé chodbě byly zhaslá světla, a to tu dělalo příjemné přítmí. Otevřel jsem dveře od nejbližší třídy a hned je za sebou zavřel. Okna byla pokryta tmavou látkou a vytvářelo to tu docela tmu. Lavice ani židle tu nebyly, takže tu byl velký prostor, přesně jak pro tanec. Sám pro sebe jsem se usmál. Prostor přesně pro mě, i když bohužel bez zrcadel.

Hodil jsem batoh na zem a protáhl se. Líbilo se mi tu, a jelikož se škola zamyká až v osm večer kvůli knihovně a klubům, budu tu moct po škole kdykoli trénovat. Prohrábl jsem si vlasy a pohled směřoval na zdi. Byly plné fotek předchozích tříd, které tu byly. Tabule už taky zažila nějaké ty roky, byla popraskaná a na pár místech se nacházely i menší dírky. Vytáhl jsem mobil a pustil jsem si hudbu. Nejbližší používaná učebna byla až v prvním patře, a tak jsem se nemusel bát, že by to někdo slyšel. Zaposlouchal jsem se do hudby a začal tancovat.

××××××

Sakra Jungkooku, na co si myslel? Na nic. Odpověď je na nic. Trochu jsem se nechal unést a zapomněl, že dneska mám ještě tři hodiny po obědě a jedna už před dvaceti minutami začala. Převlékl jsem si zpocené triko a vyměnil ho za to čisté, které jsem měl v batohu. Jen doufám, že Jimin nebude šílet.