I hate you, but...

27. Kapitola

„Kookie pojďme na výlet." Jimin mi skočil na záda, když jsem ráno dělal jídlo. „Ehm... Výlet? Jimine nikam se mi nechce." zamumlal jsem a obrátil palačinky, aby se nespálily. „Udělej jídlo pro čtyři, Hobi-hyung a Taehyung přijdou na snídani." zamumlal Jimin a vzal si sklenici džusu. „Co? To mi říkáš až teď." zahučel jsem a Jimin se zasmál. „Neboj Taehyungovi se budeš líbit i takhle." zasmál se Jimin a já na něj namířil kuchyňské náčiní na obracení palačinek, které jsem svíral v ruce. „Nech toho. Už jsem ti asi stokrát řekl, že s ním nic nemám. Jen mi ten zatracenej magor pomáhá."

„Takže tentokrát jsem zatracenej magor?" místností se ozval Taeho hlas a já ztuhl. „T-tae, já to tak nemyslel." zamumlal jsem a hodil na něj psí kukuč. Ani jsem si nevšiml, že předtím někdo prošel předními dveřmi. „Dobré ráno." zamumlal Hoseok a přišel k Jiminovi, kterého políbil. Šťastně jsem se usmál, nad tím jaký má Jimin štěstí, že má někoho takového a dál se vrátil k vaření.

A bylo to právě včas, palačinky se už trochu začaly připalovat. Tae za mnou přišel a prakticky mě objal zezadu. Spíše řečeno si stoupl za mě a z jedné ruky mi vzal kuchyňské náčiní a z druhé pánvičku, ale z pohledu kluků to muselo vypadat až moc podezřele. „Co sakra děláš?" sykl jsem a Tae se zasmál. „Pomáhám svému mladšímu kamarádovi v přípravě snídaně." zašeptal mi do ucha a pak mě do něj i kousl. Vše, co jsem předtím měl v rukách, jsem pustil a dostal se z jeho blízkosti. „Tak si to udělej sám." naštvaně jsem zavrčel a šel se převléknout z věcí na spaní.

Když jsem se vrátil z ložnice, naskytl se mi pohled na Taeho představení, jak vyhazuje palačinky do vzduchu. Protočil jsem očima a šel prostřít pro čtyři. „Je něco, co nezvládneš?" zamumlal jsem a Tae se zasmál. „Na co si stěžuješ, vždyť vařit umíš taky." zasmál se Hoseok a já nesouhlasně zamručel. „Myslím si, že toho zvládáš dost Jungkookie." mrkl na mě Taehyung a pak se mu v očích odrazil chtíč.

Hned jsem se rozhodl změnit téma. „Vidíš Jimine, běž na výlet s nima a mě nech doma." šel jsem za Taem a pomohl mu donést zbytek věcí. Když jsme si sedali, Tae se ke mně naklonil a zašeptal mi do ucha, tak aby to kluci neslyšeli. „Rozhodně neumím tak dobře vykouřit, jako ty." okamžitě jsem zrudl a zakuckal se vlastními sliny. Kluci se na mě vyděšeně podívali a já zvedl ruku na znamení, že jsem v pohodě.

Když jsem se uklidnil, šel jsem si pro pití, abych trochu zklidnil svůj krk. „Proč nám to prostě neřeknete?" zeptal se Jimin a já nechápavě zvedl obočí a sedl si zpátky vedle Taeho. „Nevím, o čem mluvíš Jimine." zamumlal podezíravě Tae a Jiminovi se rozšířil úsměv. „Proč nám neřeknete, že jste spolu?" „Cože!" já i Tae jsme vyhrkli naráz a Jimin i Hoseok se rozesmáli. „Jimin má pravdu, proč nám to prostě neřeknete. Tae ty si nikdy nepustíš nikoho takhle brzy k tělu a nikdy ne tak moc. A Kooku ty sám si přiznal, že se ti Tae líbí." jak to mohl říct nahlas? Celý jsem zrudl a začal Hoseoka v duchu proklínat.

„Nemáme vám co říct. Nechodíme spolu." řekl v klidu Tae, možná až moc v klidu. „No tak Tae znám tě. Musíš ho mít rád." zasmál se Hoseok a Tae na něj vrhl vražedný pohled. „To že s někým spím, neznamená, že se do něj musím zamilovat." řekl až ledovým hlasem Tae a já se zarazil. Nejenže řekl, že se mnou spí, ale i naznačil, že se do mě nikdy nezamiluje. „T-tae?" zakuňkal jsem a on mi věnoval pohled, ve kterým nebyla žádná emoce. Vstal od stolu a s hlasitým prásknutím dveří zmizel.

„Bože to je parchant. Jak to mohl takhle říct? A Kookie, proč si mi neřekl, že s ním něco máš?" Jimin byl příšerně podrážděný a kdyby tu Tae zůstal, nejspíše by na něm Jiminova palačinka přistála. „Sám jsi ho slyšel. Nic spolu nemáme, jen šukáme." zavrčel jsem. Věděl jsem, že s Taem jsme jen přátelé, ale způsob jakým to řekl, byl sakra hnusný a mně se chtělo zase brečet. Vstal jsem od stolu a chtěl jsem si jít lehnout.

„Kooku stůj." Hoseokův hlas mě zastavil a já se na něj podíval. „On to takhle nemyslel. Nebuď smutný nebo naštvaný." Hoseok se na mě usmál a já se nevěřícně zasmál. Nebuď smutný, dělá si prdel? Ví vůbec, jak mě to bolelo? Než jsem stihl cokoliv říct, tak Jimin vstal. „Vím, že je to tvůj kamarád, ale nemyslíš si, že ho bránit po tomhle, je už trochu moc?" zařval Jimin a Hoseok si ho stáhl na klín. „Nebuď naštvaný. Neznáte ho. Má určité věci, na které strašně špatně reaguje. Například slovo mít rád někoho." snažil se ho omluvit Hobi, ale já mu to nežral.

„Hyung už několikrát mi řekl, že mě má rád. Tak proč najednou je to problém?" zeptal jsem se a čekal, až to vysvětlí. „Není mít rád, jako rád. Chci říct, řekl ti to jako kamarádovi, ale teď se tu mluvilo o tom, že by tě mohl mít rád jako něco víc." zamumlal Hoseok a donutil Jimina z něho vstát.

Přišel za mnou a procuchal mi vlasy. „Tahle věc ho tak trochu sžírá zevnitř, ale vím, že tebe má rád. A to způsobem jemu nepříjemným." usmál se na mě a hlavou pohodil k hlavním dveřím. „Jdi za ním a zeptej se ho co se děje a kdyby se stalo něco špatného, tak mi hned zavolej, jo?" postrčil mě Hoseok ke dveřím a já přikývl.

Když jsem dorazil k Taeho bytu, vešel jsem dovnitř a vydal se k jejich ložnici. Otevřel jsem dveře a poskytl se mi pohled na zničeného Taehyunga. Jeho pohled byl prázdný a ani si nevšiml, že jsem přišel. Probralo ho až to, když jsem ho pohladil po tváři. Zmateně na mě zamrkal a já se usmál.

„T-tae co to přesně mělo znamenat?" zeptal jsem se podobně, jak mi řekl Hoseok. Tae mě chytl za ruku, kterou jsem měl na jeho tváři a stáhl si mě k sobě do objetí. „Omlouvám se Jungkookie." zašeptal, tak že jsem ho skoro neslyšel. „Proč jsi jim řekl, že spolu spíme? Myslel jsem, že to nikomu neřekneme." zasténal jsem a Tae se na mě smutně podíval.

„Omlouvám se, tak moc se ti omlouvám. Jen prostě... prosím nebavme se o tom." víc mě zmáčkl v objetí a já kolem něj taky obmotal ruce. „Tae víš, že co jsi řekl, mě docela bolelo?" zakuňkal jsem a Tae mě zmáčkl tak pevně, až jsem se nemohl nadechnout. „Promiň Jungkookie, ale lásku u mě nikdy nenajdeš." zamumlal mi do ucha a mě začalo hrozně bolet srdce. Moje poslední šance, že by mě Tae mohl mít rád, se právě rozpadla v prach. Po tváři mi stekla slza, kterou jsem hned setřel.

Dobře Kim Taehyungu, jak chceš. Dnešek bude poslední den, kdy do našeho vztahu projevím city. Od zítřka to bude opravdu jen sex a nic jiného.

××××××

Tak co říkáte na vývoj děje? xD

Chci vám strašně moc poděkovat za 100 Followers^^

Nevím co říct, opravdu jste mi udělali hroznou radost a nikdy jsem si nemyslela, že bude tolik lidí číst mé Ff :3 A to ani nemluvím o vote a komentářích, které mi dáváte v každém dílu^^

Ještě jednou moc děkuji, i když pochybuju, že to někdo dočetl až sem xD

Doufám, že se vám díl líbil a že vás ničím nezklamu xD