I hate you, but...

13. Kapitola

Přišel jsem do malé místnosti. Jedna celá stěna byla pokryta zrcadly a nebyly zde žádná okna. Hoseok blikl vypínačem a ozářil místnost. Naprosto mě ohromila. „Líbí se ti to tu?" zeptal se nervózně Hoseok, bylo poznat, že na téhle místnosti mu opravdu záleží. „Je to tu skvělé." řekl jsem s neskrývaným nadšením. Hoseok se šťastně usmál. „Tak se protáhni a předveď se, zajdu zapnout hudbu." rozešel se k reproduktoru, ke kterému zapojil svůj telefon.

Pořádně jsem se protáhl a podíval se na Hoseoka, který kývl na znamení, že můžu začít. Tuhle písničku jsem moc neznal, tak jsem se snažil přivyknout jejímu rytmu. Moc dlouho to netrvalo a já začal tancovat, a tak vypouštět emoce, jako vždy. Emoce z dnešního dne, který nebyl zrovna povedený. Nejenže mě celý den Jimin ignoroval, ale když jsme byli na obědě a kluci se zeptali, co se stalo a Jimin jim vylíčil, jak jsem noc strávil u Taeho a dneska mám sraz s Hoseokem, kluci na mě jen vyděšeně zírali. Jin nahodil smutné oči, a nakonec pohodil rameny. Zatímco Yoongi to komentoval s tím, že až mi ublíží jeho děvkařská povaha, ať nebrečím u nich.

Nevím, jestli jsem byl spíše ublížený, že mí kamarádi mi nevěří, že k ničemu nedošlo nebo naštvaný, že z Taeho dělají většího hajzla, než doopravdy je. Od prvního dne jsem věděl že Tae nebude ten dobrý, ale díky dvěma předcházejícím dnům jsem věděl, že umí být milý. To, jak mě utěšoval, že to bude dobré, že mě ochrání a že už se mě nikdo nikdy tímhle způsobem nedotkne. Vše mi moc pomohlo. K tomu jsem zjistil, že je i zábavný a chytrý. Byl jsem s ním šťastný.

Z přemýšlení mě vytrhlo ztlumení hudby a tiché zatleskání. Podíval jsem se na Hoseoka a on se vřele usmíval. „Tae měl pravdu, jsi dobrý. Vidím tam prostor pro zlepšení, ale opravdu tvůj styl tance se mi hodně líbí." zahrnul mě lichotkami a já stydlivě sklonil hlavu. Miluju tanec, ale nikdy jsem to nepovažoval za věc, ve které bych byl dobrý. „D-děkuji." zamumlal jsem a promnul si zátylek. „Chceš vidět, co dokážu já?" zeptal se s přátelským úsměvem Hoseok. „Moc rád." přikývl jsem a prohodili jsme si místa. Sedl jsem si na zem a upřel na něj pohled.

Když se začal hýbat, málem mi spadla brada. Měl naprosto dokonalé pohyby, a přitom byl uvolněný. Jeho tělo naprosto přesně vědělo, jak se hýbat. Pro něj tanec byl snad přirozenější než dýchání. Bylo to, to nejúžasnější, co jsem kdy viděl. Začal jsem se docela stydět, že jsem mu předvedl něco já, ale říkal. že se mu to líbilo. Co pak mám kruci říct já?

Hoseok zastavil a podíval se na mě s jistotou ve tváři. Nedivil jsem se mu, bylo to dokonalé. „Páni, jsi úžasný. Jsi si jistý, že chceš trénovat se mnou?" zeptal jsem se a doufal, že mě odsud nevykopne. „Naprosto. Myslím, že to bude zábava." napřáhl ke mně ruku a pomohl mi na nohy. „To jsem moc rád."

Musím říct, že takhle jsem se dlouho nezapotil. Jeho výdrž a styl tréninku byla obdivuhodná, ale únavná. Vysvětlil mi moje nejzřetelnější chyby a pomáhal mi je napravit. Opravdu byl skvělý a já byl moc vděčný Taehyungovi, že nás dal do kupy. A nejen jeho tanec byl skvělý i jeho povaha byla super. Byl opravdu výřečný člověk s kapkou toho správného bláznovství.

Trénovali jsme asi hodinu a půl, když se místností rozzvonil jeho mobil. Zvedl ho s prostým „Co je?" chvíli se s osobou na druhé straně telefonu vybavoval a dost často s něčím souhlasil. „Chce tě." podal mi mobil a já vyplašeně zamrkal. „Tae, chce s tebou mluvit." Tae? Opatrně jsem si převzal mobil.
„A-ano?"
„Jungkookie pojď se mnou a Hobim do nové kavárny mám chuť na zmrzlinu." jakmile jsem uslyšel jeho veselý hlas, musel jsem se usmát.
„Já nevím..."
„Prosím, Jungkookie, chci jít s tebou i Hobim, slibuju, že se budeš bavit." tomu jsem naprosto věřil, s nimi se rozhodně nudit nebudu, podle toho, jak se ti dva ke mně chovali poslední dny.