I hate you, but...

16. Kapitola

Nakonec jsem došel na střechu školy a lehl si na zem. Obloha byla plná mraků, z kterých mi bylo ještě hůř. Zakryl jsem si oči rukou a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Věděl jsem, že bych měl jít na další hodinu. Od doby, co jsem tu, jsem už několikrát vynechal výuku, ale opravdu to poslední, co jsem chtěl vidět, byl Taehyung.

Proč se takhle Tae choval? Chvíli mi tvrdí, jak s Hoseokem nic nemá a v druhou chvíli je mi řečeno, že se líbali v posteli. Nemyslím si, že kamarádi spolu normálně leží v posteli a líbají se. Teda já a Tae, to bylo něco jiného, čáru kamarádství jsme už dávno překročili. Moje tělo chtělo to jeho a naopak, nic jiného mezi námi nebylo. Nebyli jsme jen kamarádi, byli jsme... Vlastně ani nevím, co pro mě znamená, natož abych věděl, co mezi námi je.

„Narušiteli, nemáš mít hodinu." uslyšel jsem hluboký, povědomý hlas, ale odmítal jsem se na něj podívat. „Není slušný někoho ignorovat." pokračoval dál a já zasténal. Neměl jsem nejmenší náladu se s někým bavit. „Chci být sám, tak prosím jdi." poprosil jsem Namjoona a on se zasmál. „Samotou nic nevyřešíš." sedl si vedle mě a já se rozhodl na něj podívat. Usmíval se a přehraboval se v jeho batohu. Vzepřel jsem se na loktech a posadil se. „Samota je příjemná a můžu si srovnat myšlenky." založil jsem si ruce na hrudi. „Nebo je prostě lepší, se o tom pobavit s přáteli." chtěl jsem tomuto tvrzení odporovat, ale Namjoon byl rychlejší. „Máš to komu říct. Jin by tě jistě vyslechl, narušiteli." zapnul tašku a podíval se na mě.

„Jak víš, že jsem se chtěl zeptat na tohle?" zavrtěl jsem hlavou. „Je to vlastně jedno. A neříkej mi narušiteli." zamumlal jsem s nafouklými tvářičkami a Namjoon se zvedl. Oprášil si kalhoty a podal mi ruku. „Pojď, půjdeme se zabavit. Co říkáš na hry na konzolách?" nabídl mi s úsměvem Namjoon. „Ještě mám hodinu a.." „Nevypadá to, že na ní půjdeš." odporoval mi a ani mě nenechal doříct mou výmluvu. Ale vlastně proč ne. Přijal jsem jeho nabízenou ruku a dostal jsem se na nohy. Jednu ruku jsem omotal kolem svého trupu a snažil se nevydat ani hlásku. Měl bych se vyvarovat těmhle pohybům, minimálně na týden. Namjoon si toho naštěstí nevšiml.

„Takže jdeme ke mně." rozešel se Namjoon a já ho následoval. Po cestě jsem začal dost pochybovat, že můj rozum správně pracuje. Šel jsem do bytu k prakticky cizímu klukovi, který zrovna ani nepatřil k těm 'hodným' lidem ve škole. Zatřásl jsem hlavou a pokračoval v rozhovoru s Namjoonem.

Došli jsme k němu do bytu, který byl až v posledním patře budovy. Namjoon odemkl dveře a nechal mě vstoupit jako prvního k němu do bytu. Předsíňka byla dělaná na stejný způsob jako u nás, ale obývák s kuchyní byl o dost prostornější a lépe uspořádaný. „Páni. Máš to tu pěkný. A co jsem nečekal, tak i uklizený." rozhlížel jsem se po místnosti a Namjoon se zasmál. Otočil jsem se na něj a on mi naznačil, ať se posadím. „Pořád tu jsou Hobi a Tae, takže tu musím mít uklizeno. Dáš si něco k pití?" ptal se, když prohledával ledničku.

„Ehm... jo dal bych si, ale bojím se, že ty tu budeš mít to samé co Tae." Namjoon se na mě otočil a věnoval mi zvědavý pohled. „To co Tae? A to je přesně co? Neznám obsah jeho ledničky." prohrábl si své růžové vlasy a usmál se. „Myslím alkohol, skoro nic jiného tam nemají." přitáhl jsem si nohy k sobě a rozhlížel se po jeho bytě. „Ne, já moc nepiju, piva, co tu mám, patří klukům. Ale mám tu jablečný džus nebo vodu." pokrčil rameny a čekal, jestli si něco vyberu. „Jablečný džus? Opravdu? Promiň, ale to k tobě vůbec nesedí." zasmál jsem se a Namjoon mě sjel pohledem. „Promiň, dám si vodu." omluvil jsem se a Joon přikývl.

Přinesl dvě sklenice vody a jednu z nich položil na stůl přede mě, zatímco druhou si přiložil ke rtům. „Myslíš, že je rozumný, si k sobě pozvat někoho cizího?" podíval jsem se na Namjoona a nohy si k hrudi ještě více přitiskl. „Prakticky vzato nejsi cizí. Chci říct Hobi a Tae tě mají rádi, teda podle toho, co říkali, tak to znělo, že jsi fajn. A k tomu to vypadalo, že ti Jin plně věří." položil skleničku na stůl a na mě se ani nepodíval.