I hate you, but...

32.Kapitola

„Sjedeme si to ještě jednou." zavelel Hoseok a já s Jiminem jsme přikývli. Měsíc utekl jako voda a my asi za hodinu měli vystoupit před porotou. Můj žaludek se svíral v nepříjemné křeči od nervů. Snažil jsem se sám uklidnit, ale bál jsem se, že to nějak klukům zkazím, přeci jen choreografie byla naprosto ohromující a jejich taneční schopnosti naprosto dokonalé. Sice jsem byl nervózní, ale zároveň nadšený, že právě já s nimi budu vystupovat.

Byli jsme v menší šatně, ale přesto tak velké, abychom si to mohli ještě párkrát zkusit. Když zaznělo posledních pár tónů a my skončili, ozval se potlesk. Všichni tři jsme se otočili a stáli tam naši přátelé. Šťastně jsem se usmál a šel k Taehyungovi, který mě objal a dal mi sladkou pusu na čelo.

Za ten měsíc se to mezi námi změnilo. Ne moc, ale já tu změnu dost pociťoval. Tae se ke mně choval strašně hezky a snažil se mi říkat, že mě má rád. Viděl jsem na něm, že se mu to neříká snadno, ale nikdy jsem se nezeptal proč. Na to jsem neměl odvahu. A já? Já mu to nikdy znovu nezopakoval. Bylo to ode mě naprosto sobecké, ale já to prostě znovu říct nedokázal. I když jsem mu chtěl povědět, jak jsem se do něj zamiloval a jak mi na něm moc záleží. Nedokázal jsem to. Pořád jsem se bál, že se mi nakonec vysměje a opustí mě nebo že se tu objeví Choi a ublíží mu.

A co se týče Taeho sexuálního apetitu tak ten se nezmenšil, právě naopak. Sice jsme to omezovali ve škole, protože není příjemné, když vás vaši přátelé vyruší v polovině sexu, že jste hluční a že se máte zklidnit. A teď když jsme byli oficiálně spolu, tak Tae zůstával dost často u nás, a tak Jimin zůstával s Hoseokem. Což mu vůbec nevadilo, i když si mi už několikrát stěžoval, že se s ním Hoseok ještě nevyspal. Ti dva byli prosté zvláštní. Nechápu, jak si dokázali odepřít takovou rozkoš.

„Jste opravdu skvělí kluci." řekl nadšeně Jin a my poděkovali. „Za chvíli už to začíná, takže si půjdeme sednout." řekl Joon a s Jinem a Yoongim se vydali do sálu. „Ty nepůjdeš?" zeptal jsem se a podíval se na Taeho. „Ne, celou dobu tu budu s tebou." cvrnkl mě do čela a já se ušklíbl. Byl jsem rád, že mě takhle hodlá podpořit.

S klukama jsme si to ještě dvakrát zkusili a Tae se celou dobu na nás usmíval jak idiot. „Co ti je?" zeptal se Hoseok a Tae se ještě víc usmál. „Jen jsem šťastný, když vidím, jak z vás jde to štěstí a ta láska k tanci." odvětil Tae a přitáhl si mě do objetí. „Jsem nervózní hyung." postěžoval jsem si, když jsem se zrovna přitulil k jeho hrudi. „Nemusíš být, je to dobré. Vlastně je to naprosto skvělé." pochválil nás Tae a my mu poděkovali.

Do našeho výstupu zbývala asi jen půl hodina a kluci se šli projít po areále, aby odbourali stres. I Tae šel s nimi, když jsem řekl, že bych na chvilku zůstal rád sám.

Byl jsem pořád v šatně, která nám byla přiřazena, a přešlapoval sem a tam. V hlavě jsem si stále opakoval kroky a probralo mě až zavrzání dveří. Rychle jsem se otočil v domnění, že se kluci vrátili. To jsem se bohužel spletl. Ve dveřích stála osoba, kterou jsem zde rozhodně nečekal.

„C-co tu kruci chceš?" hlas mi trochu poskočil, ale jinak byl docela stabilní. Čemuž jsem se dost divil. „Neboj Jeone dnes tu nejsem kvůli tobě." mrkl na mě, až se mi z toho převrátil žaludek nechutí. „Hledám jednoho z tvých přátel. Počkej, on vlastně není tvůj kamarád." začal přecházet blíž a já automaticky ustupoval vzad.

„Myslím, že jeho jméno je Kim Taehyung." srdce mi vynechalo úder. Jak? Proč? Co chce ten zasraný hajzl po Taem. „K němu se nepřiblížíš, ty bastarde!" zaječel jsem. Nechápal jsem, jak jsem to dokázal. Ale představa, že by ublížil Taemu mě nutila proti němu bojovat. Bojovat proti mému největšímu strachu.

„Ale, ale. Kdopak se nám to naučil protestovat." zákeřně se usmál a dál se ke mně přibližoval. Já samozřejmě dál couval, tedy jen do doby, kdy jsem narazil na zeď. „Dnes jsem nechtěl tebe, ale když se mi tak pěkně nabízíš." a s tímhle jeho pěst přistála na mé tváři, tak silně, že mi hlavu otočila, jak jen nejvíce to šlo.

Sebral jsem veškerou odvahu, kterou jsem měl a zašeptal. „Nedovolím ti se k němu přiblížit. Jsem to já, koho si přeješ týrat. Tak jeho si laskavě nevšímej." tomuhle se Choi jen zasmál a tvrdě mi dupl na nohu, div jsem nevykřikl bolestí. Svou nohu nechal na té mé a vrazil mi další pěst, která mě poslala k zemi. Místností se ozvalo hnusné lupnutí a mně se v kotníku rozlil bodlavý pocit, který mě naprosto odrovnal. Bolestí jsem zavřel očí a čekal na další ránu, se štiplavým pocitem v očích od slz.

Nic nepřišlo. Jediné, co jsem zaslechl, byla příšerně velká rána. Vyděšeně jsem otevřel oči a spatřil Choie přimáčknutého na protější straně. „Ty zasranej hajzle, jak si můžeš dovolit na něj jen sáhnout." Jimin naštvaně zavrčel a já ho vůbec nepoznával. Z kluka, který všechny miluje, vyzařoval snad ještě větší strach než z Choie.

Jimin mu zasadil ránu a on bezmocně sjel po zdi na zem. Do místnosti přišel Hoseok s Taem a oba vyvalili oči. „Co se tu kruci stalo?" nadával Hoseok, zatímco se Tae rozeběhl ke mně. Chytl mi do rukou obličej a pak mi palce přejel po rtu, který byl nejspíše roztrhnutý, jak se můj obličej setkal se zemí. V jeho očích jsem viděl omluvu a naprosté rozhořčení. „To on zmlátil Kooka." Jimin měl stejný tón jako předtím možná že i děsivější.

„Kookie je to...?" zeptal se mě Tae a já přikývl. Tae se okamžitě zvedl a odstrčil Jimina od Choie. Vzal ho za tričko, které sevřel v pěst a vytáhl ho do stoje. „Věř mi, že po dnešku už bez trestu neodejdeš. Nenechám tě ubližovat klukovi, kterého miluju." zarazil jsem se nad jeho slovy. Miluje mě? Dokázal říct, miluju? I v téhle situaci jsem se šťastně usmál.

Úsměv mi však vzápětí zkazil Choi, který se ironicky zasmál. „Ty ho miluješ? Poslední lidi, co si miloval, tě hnusně odkopli, stejně jako tě nakonec odkopne i on. Protože, kdo by miloval tebe." vysmál se Taemu do obličeje. Sice jsem nechápal, o čem to mluví, ale bylo mi jasné, že dnes jsem opravdu nebyl ta osoba, kterou chtěl.

Tae ztuhl a hned ho pustil. Choi si narovnal tričko a vítězně se usmál. „Kook tě opustí, až se to dozví. A ty budeš znovu odkopnutý jako předtím někým. koho jsi miloval." to byla poslední slova, která padla, než jsem zahlédl tolik krve.

Bylo to poprvé v životě, kdy jsem viděl tolik lidské krve. A nejhorší na tom bylo, že patřila Taemu.

××××××

Jsem Jeon Jungkook. Na staré škole jsem byl šikanovaný, proto jaký jsem. Nezvládl jsem to a přestoupil na novou školu daleko odtamtud. Našel jsem si přátelé, kterým jsem mohl bezmezně věřit a měli mě rádi i přes to jaký jsem. Nakonec jsem se zamiloval do 'školního děvkaře'.

Tae byl osoba o které bych mohl říci, že jí nenávidím, ale víc než to ji miluju. Přeci jen tyhle dva pocity si jsou blíž, než cokoli jiného.

A o tuhle osobu jsem mohl přijít svojí nedbalostí, ale to už je jiný příběh.

Jsem Jeon Jungkook a tohle byl můj příběh, jak jsem se nenapravitelně zamiloval.

-Konec?-

Poslední část XD Tak co říkáte?? Opravdu mě zajímají vaše dojmy a pocity, tak je prosím zanechte v komentářích XD

Taky jsem se s některými bavila, že by mohla následovat druhá série, takže byl by o ní zájem?

Tuhle sérii jsem ukončila hlavně z důvodu, že už to bylo docela dlouhé a zároveň jsem se trochu sekla, ale s nějakou tou kratší pauzou by pokračování možná i šlo.

Takže má tu někdo zájem o pokračování? Děkuji, že jste s touhle povídkou vydrželi až do konce a ani nevíte jak jsem jí ráda pro vás psala. Opravdu všem čtenářům děkuju za jejich aktivitu.