I hate you, but...

15. Kapitola

Druhý den jsem šel do školy, jako by se nic nestalo. Břicho ráno dost protestovalo, ale nechtěl jsem být sám doma. Tae mě zastavil před školou a spustil, jak jsem měl, alespoň dnes zůstat doma. Odbyl jsem ho mávnutím ruky a šel s ním do třídy. Při příchodu na mě Jimin vrhl naštvaný pohled a dál se bavil se spolužáky. Vlastně když jsem se ráno probudil, už doma ani nebyl. Mrzelo mě, jak se ode mě distancuje.

Celý den až do oběda, na mě Jimin nehodlal promluvit, a tak jsem se poslední hodinu před obědem zeptal Taeho, jestli si můžu sednout k nim. S úsměvem souhlasil a nabídl mi, jestli si k němu nesednu i na hodinu před obědem. Málem jsem souhlasil, ale takhle by se mnou Jimin nejspíš už nikdy nepromluvil.

Po zvonku hlásící oběd jsem se vydal do A křídla, protože když jsem tam byl naposledy, nechal jsem tam sluchátka. Otevřel jsem dveře a naskytl se mi pohled na Jina opřeného o zeď, jak se líbá s Namjoonem, který na něm byl namačkaný a opíral se jednou rukou vedle hlavy Jina a druhou rukou ho hladil po boku. Jin měl ruce omotané kolem Joonova krku a nevypadalo to, že by se mu to nelíbilo, spíše naopak.

Jakmile jsem se z toho pohledu vzpamatoval, zabouchl jsem dveře a rozběhl se do jídelny. Což jsem vzápětí vyhodnotil, jako tu největší kravinu. Svaly i po tak malé námaze mě začaly bolet a já byl rád, že jsem se přes tu bolest vůbec nadechl. Opřel jsem se o zeď a vydechl jsem. Prsty jsem si přejel přes bolavé břicho a přemýšlel, co jsem vlastně viděl. Proč byl Jin s Namjoonem? Vždyť chodí s Yoongim, ne? Zatřásl jsem hlavou, jako by mi to mělo pomoct, ty myšlenky dostat z hlavy.

Znovu jsem se, tentokrát pomalu, vydal do jídelny. Vešel jsem do ní a rozhlédl se. Yoongi a Jimin seděli jako obvykle, ale já se vydal za Taem. Pozdravil jsem kluky u stolu, a když jsem si sedal vedle Taeho, cítil jsem v zádech něčí pohled. Otočil jsem se a uviděl Jimina, jak mě probodával pohledem a Yoongi se taky netvářil moc nadšeně. Stejně by mě zajímalo, proč s nimi tolik nevychází.

„Je ti líp." zeptal se Hoseok. Beze slova jsem přikývl a stočil pohled zpátky ke klukům. „Neboj, za pár dnů to bude v pohodě." rozcuchal mi Tae vlasy a já kývl. Snad to bude v pohodě. „Chybí mi jeho neustálé 'Kookie' a jeho až moc velká láska k lidem." zamumlal jsem a kluci si vyměnili pohledy. „Kooku? Tobě se Jimin líbí?" Hoseok se na mě zkoumavě zahleděl. Jestli se mi Jimin líbí? Blbost, jediný, kdo se mi líbí, je... „Ahoj Kookie." nestihl jsem ani dokončit myšlenku, když mi dal Jin ruku na rameno.

Sedl si vedle mě a Namjoon si sedl naproti Jina, vedle Hoseoka. Podíval jsem se na ty dva a sklopil pohled. Jinovi hned došlo, kdo byl jejich narušitel. Přitáhl si mě za rukáv k sobě blíž. „Doufám, že to, cos viděl, si necháš pro sebe." zašeptal mi do ucha, tak aby to kluci neslyšeli. „Neboj hyung." zamumlal jsem a Jin se na mě vděčně usmál. „Vypadá to, jako že se ti dva na vás vrhnou." zasmál se Hoseok a já s Jinem jsme se podívali ke stolu v rohu.

Už to nebyl jen Jimin, který vypal, jako že vyskočí z kůže, ale i Yoongi nás probodával pohledem. „Můžeš spát u mě, jestli bude Yoongi vyšilovat." ozval se Namjoonův hluboký hlas a všechna pozornost se přesunula na něj. „Díky, ale to zvládnu. Už jsem se za ty roky naučil, jak ho usměrnit." Jin mrkl na Namjoona. Překvapeně jsem zamrkal a pohlédl zase ke stolu v rohu.

„Ehm... takže Kooku? Co teda Jimin?" přerušil to trapný ticho Hoseok. „Ne." zakroutil jsem hlavou a usmál se. „Jimin je jen přítulný a chybí mi jeho neustálá přítomnost." přejel jsem si rukou po zátylku a Jin se pobaveně usmál. „Jimin asi hodně vyšiluje, co?" Jina tahle situace hodně pobavila, jelikož se usmíval od ucha k uchu, což mě docela vytáčelo. Ne že by mi vadilo, že je šťastný, ale nemusel se bavit na mém vztahu s Jiminem.

„Úplně mě ignoruje a ráno, když jsem se vzbudil, už tam ani nebyl." řekl jsem, už celkem podrážděný z téhle situace. „Vždy přehnaně reaguje na vše, co se týká Hoseoka a Taehyunga." pokrčil rameny Jin a začal se věnovat svému obědu. „Proč? Jimin nevypadá zrovna na člověka, který by s ostatními nevycházel." nedalo mi to a dál jsem se na to vyptával. „Je to od doby, kdy je uviděl, jak se líbali v posteli." všichni u stolu najednou padli do hrobového ticha.

Tae mi tvrdil, že spolu nechodí, ale teď když Jin řekl tohle, neprotestoval. Při téhle představě se mi sevřel žaludek a srdce mi vynechalo jeden úder. Nechtěl jsem si nikdy přiznat, že by Tae byl opravdu s Hoseokem, ale po tomhle už jsem musel.

„Myslím, že už půjdu." sbalil jsem si všechny věci do tašky a zkontroloval si mobil. Byla na něm jedna nepřečtená zpráva od Jimina.

Jimin: Myslím, že by bylo lepší si prohodit spolubydlící. Co říkáš, že bys bydlel s Jinem?

Na zprávu jsem jen nevěřícně zíral. „H-hyung?" drkl jsem do Jina a ukázal mu mobil. Jin po přečtení zprávy naštvaně zavrčel, sebral mi mobil a vydal se k jejich stolu. „To už si děláte prdel!" zařval snad na celou jídelnu Jin. Polekaně jsem nadskočil a šel taky k nim. „Jin-hyung ne tak nahlas." zatahal jsem ho za rukáv a on mě odstrčil. „Co ti zas přelítlo přes nos Yoongi!" dál naštvaně křičel Jin. „A ty!" ukázal na Jimina, který měl vytřeštěné oči. Asi ani on nečekal, že by se Jin mohl tak naštvat. „Co to kruci předvádíš? Je snad jedno s kým se Kookie baví, ne? Chápu, že se ti jeho vybírání přátel zrovna nezamlouvá, ale kvůli tomu na něj změníš názor?" Jimin sklopil pohled a skousl si ret.

„A co ty? Ty děláš všechno správně? Nebo ti zrada, přijde jako málo, hyung?" v Yoogiho očích jsem zahlédl slzy těsně předtím, než sebral věci a rozeběhl se pryč. „Yoongi?!" Jinův hlas už nebyl naštvaný, ale překvapený a okamžitě se za ním rozešel.

Tahle scéna mě dokonale zmátla a vůbec jsem netušil, co bych měl udělat. „Kookie, já se omlouvá-.." Jimin se zarazil, když ke mně přišel Tae a položil mi ruku na rameno. „Jsi v pořádku Jungkookie?" otočil mě čelem k němu a zadíval se na mě. Odstrčil jsem jeho ruku a přikývl. „Promluvíme si doma Jimine." poznamenal jsem a rozešel se pryč. Nevěděl jsem, kam jdu, prostě jsem chtěl pryč od Taehyunga. Od něj a jeho vztahů, které mi lámou srdce.

××××××

Oh.. Tak další díl je tu XD Tak co říkáte lidi? Kookie si už uvědomuje svoje city k Taemu, ale taky si myslí, že Tae je už zadaný XD Jak tahle situace nakonec skončí?

Jinak samozřejmě moc děkuju za komentáře, které mi vykouzlí úsměv na tváří, ale i za vote, kterých u minulého dílu bylo požehnaně XD Opravdu si cením toho jak příběh podporujete a snažím se co nejvíc mohu, aby se vám povídka i nadále líbila XD 

Doufám že se díl líbil a že zanecháte vote a komentář XD Opravdu moc díky lidi XD