I hate you, but...

17. Kapitola

Nikdy jsem neztratil pojem o čase jako dnes. Místo toho, abych šel domů, jsem zavítal k řece, sedl si na břeh a pozoroval pomalý západ slunce, a nakonec i rozzáření hvězd. Prostě jsem seděl nedaleko řeky a poslouchal uklidňující zvuk toho, jak tekla. Z tohoto překrásného úniku mě probralo, až když mi zazvonil mobil.

Na obrazovce se ukázalo 'Neznámý volající' a mně se znovu převrátil žaludek. Jak mohl dostat mé číslo? No tak Kooku uklidni se, nemusí to být on. Ale kdo? Nakonec jsem přijal hovor a přiložil si mobil k uchu.

„P-prosím?" trochu mi přeskočil hlas a s nervy na hranici jsem čekal na odpověď. „Ahoj Kooku, máš zítra čas?" uslyšel jsem povědomí hlas a oddychl si. Byl to Hoseok. „Eh.. asi ano. Co se děje?" odkud má moje číslo? Možná Tae? „Chci jít trénovat a nechci jít sám." rozesmál se. „Přidáš se?" mile se zeptal a já souhlasil. „Děkuji Kooku, tak zítra v jednu." ukončil hovor a já se usmál. Podíval jsem se na mobil a viděl, že už je něco po osmé. Zvedl jsem se a vydal se domů.

Po cestě jsem přemýšlel, jak se vlastně mám k Hoseokovi chovat. Přeci jen byl s Taem a já se postupem času, začal do Taeho zamilovávat. A nedávno jsem si to i připustil. Bylo mi z toho blbě. Do toho všeho, Taehyung se ke mně i v přítomnosti Hoseoka choval úchylně. Jak mi sakra mohl, olíznou ruku pře svým přítelem. Byl jsem opravdu mimo a přestávalo mě to bavit.

Můj vztah s Taehyungem byl jak horská dráha. Chvíli to vypadá, že mě ojede, pak se na mě vykašle. Pak je pro změnu milý, a nakonec se dozvím, že má přítele. Šílel jsem z toho.

Za chvíli už jsem otvíral dveře od domu a vyšplhal do prvního patra. Jednoduchá činnost, přitom tak zatěžující pro mé svaly na břiše. Doplazil jsem se k našim dveřím a otevřel. Jimin už byl dávno doma a něco vytvářel v kuchyni. „Ukaž hyung, udělám to." sebral jsem mu vařečku a začal míchat cosi, co měli být nejspíš vajíčka. „Děkuju Kookie." šťastně se usmál. Nějak jsem tu věc ochutil, aby se to dalo jíst. Nechápu jak něco, tak jednoduchého dokáže zkazit. Nandal jsem to a dal to před něj na stůl. „Ty si nedáš?" zeptal se Jimin a já zavrtěl hlavou. „Nějako nemám chuť." prohrábl jsem si vlasy a natáhl se na gauč.

Jimin to do sebe rychle hodil a přešel ke mně. Zvedl mi nohy, posadil se a pak si moje nohy dal na klín. „Promiň Kookie, opravdu jsem to přehnal. Jen..." „Je to dobrý hyung. Jen tu pro mě buď, prosím." zamumlal jsem a on mě chytil za ruku a přitáhl si mě do objetí. Byl jsem tak šťastný, že můj Jimin je zpátky a zas mě k němu tiskne. „Není to dobrý, opravdu jsem se zachoval jako idiot. Jen prostě Hoseok a.. Prostě ho nemám rád." jeho ruka mi přejížděla po zádech a já z něj sundal nohy a pořádně ho objal. „Hyung myslím, že je to přesný opak." řekl jsem a zvedl se. „Kookie tak to není. Já-" zavrtěl jsem hlavou a přiložil mu prst na ústa. „Jimine mně to nevysvětluj, je mi to jedno. Ale měl by sis to přiznat. Jdu spát hyung, jsem unavený."

Odešel jsem do pokoje a hned zaplul do postele. Byla to možná chyba. Možná jsem byl až moc zlý na Jimina, ale z jeho chování dobře vím, že nenávist není to, co cítí.

××××××

„Co myslíš?" zeptal se mě Hoseok a já nadšeně přikývl. „Je to úžasný nápad, ale jeden nám chybí a k tomu nevím, kdy budu moc začít trénovat." poukázal jsem na chyby v téhle dokonalé příležitosti.

Za tři měsíce se konala skupinová soutěž v tanci. Bylo by to dokonalá příležitost, jak se předvést a myslím, že s Hoseokem v týmu, bychom určitě byli mezi prvními. Ale háček je, že skupinu uznávají až od tří lidí a moje tělo proti pohybu ještě dost protestovalo.

„Někoho seženeme a za měsíc bys už měl být v pořádku, ne?" nehodlal se té příležitosti vzdát. „Do dvou týdnů budu v pořádku, ale nejsem dobrý jak ty, než se jakoukoliv choreografii naučím, něco mi to zabere, hyung." Hoseok se sekl nad tím oslovením, a nakonec se usmál. „Myslím si, že budeš perfektní Kooku." rozcuchal mi vlasy a sedl si vedle mě, na zem ve studiu.

„Až moc mi věříš hyung." zasmál jsem se a on zavrtěl hlavou. „Z toho, co jsem předtím viděl, dáváš do tance emoce, a to je to co potřebuju. Chyby se lehce ztratí, když ten tanec nese tvůj příběh. Nechci na tebe tlačit, ne potom v jakém stavu jsem tě viděl, ale chci, aby ses zamyslel nad choreografií. Spolu určitě dáme do kupy něco úžasného. Tím jsem si jistý." upřímně mi hleděl do očí a já se usmál. „Dobře jdeme do toho. Ještě musíme, ale najít minimálně jednoho člověka." souhlasil jsem a on mě radostí objal. „Moc ti děkuji, ani nevíš, jak to je pro mě důležité." začal předstírat falešný pláč a já se neudržel a vyprskl smíchy. Má opravdu úžasnou osobnost.

Náš smích přerušil Hoseokův mobil. „Ano?" „Jo jsem a ano i on tu je." takhle ještě jeho rozhovor chvíli pokračoval a mně bylo jasné, že mu volá Taehyung. Najednou mi podal mobil. „Tae ti něco chce a nenechal se odbít." zasmál se Hoseok a já zakroutil hlavou. „Ale já s ním mluvit nechci." nedůvěřivě jsem hleděl na mobil a Hoseok mě sjel pohledem. „Nemá zájem, máš smůlu. Vlastně se mu nedivím." „To bylo zlý, kámo." „Jo, čau." zavěsil a zamyšleně se na mě podíval.

„Co se stalo?" vykulil jsem oči a předstíral, že nevím, o čem mluví. „Kooku naposled, když tě Tae chtěl k telefonu, vypadalo to, že se štěstím roztečeš a snad nikdy jsem neviděl někoho se červenat kvůli telefonátu." s úšklebkem na tváři mě pozoroval a já sklopil hlavu. „Nevím, co si mám myslet." zamumlal jsem a hrál jsem si s prsty. „Nechápu, proč se tak chová, když chodí s tebou." bylo mi trapně, že přítel Taeho ví, že se mi líbí.

„Cože? Neříkej... To máš od Jimina, že? Bože můj, ten kluk neví, kdy sklapnout." zavrčel Hoseok a já si skousl ret. „Podívej se na mě Kooku." povzdechl jsem si a podíval se na něj. „Já a Tae spolu nejsme. Ať se po škole nese cokoliv, já i Tae jsme volní a nikdy jsme spolu nic neměli. Byl to jedem blbej polibek a nikdy se to opakovat nebude. Vlastně obou nám z toho bylo zle." lehce zvýšil hlas, bylo vidět, že to tvrzení ho fakt štve. Najednou mě obklopila úleva a lehce jsem se usmál. Nevím prostě to, že Tae nikoho nemá a že mi nelhal, prostě se mi najednou ulevilo.

„A další věc, kterou ti nejspíš taky kluci řekli. Tak to že jsme děvkaři, to je taky kec." nadzvedl jsem obočí. Tomuhle jsem moc nevěřil, na vlastní oči jsem viděl, jak se Tae s těmi holkami ocumlává. „Netvař se tak. Není to pravda. Uznávám, že Tae to někdy přehání s tím líbáním, ale ty holky vědí, do čeho jdou. Prostě jim dáme polibek, když ho chtějí, ale nikdo z nich nedostane víc. Není pak náš problém, že ony si myslí, že když nás políbí, tak na ně změníme názor." vztekal se Hoseok.

„Stejně je to hnusný. Přeci jim nějakou naději dáte." „Kooku, kdyby se nám někdo líbil, tak přijdeme mi za tou osobou a nebudeme čekat, až přileze ona. Uznávám, Taehyung to někdy přežene, ale prostě v posledních dnech je extrémně nadržený. Netuším proč, ale poslední měsíc, je fakt, jak uchyl. Ale zas na druhou stranu se těm holkám snaží vyhýbat. Chová se hrozně divně." přemýšlel nahlas Hoseok.

„Poslední měsíc?" zeptal jsem se a on přikývl. „Asi pár dnů potom co jsi sem přestoupil. I Namjoon si toho všiml." pokrčil rameny a já nahlas polkl. Jeho nadrženosti jsem byl svědkem a ne jednou. „A Namjoon? Chci říct, že mi Jin říkal, že se chová jako vy. Ale jeho jsem s holkou nikdy neviděl." zamumlal jsem a Hoseok zavrtěl hlavou. „Je pravda, že Namjoon s nimi skončil i v posteli, ale to, protože to s nimi myslel vážně. Byly to dvě holky, ale ani s jednou mu to nevyhovovalo. Možná tohle myslel." zamyslel se Hoseok a já dál přemýšlel nad Taem.

„Myslím, že tohle byla ta nejdivnější konverzace, co jsem kdy vedl a chci to ukončit a nikdy se k tomu nevracet. Takže jdeme?" Hoseok nakonec vstal a podal mi ruku. S radostí jsem přijal a dostal se na nohy. „Jsi v pohodě? Fakt si nechceš zajít k doktorovi?" zeptal se starostlivě, když jsem si přejel po břiše. „Jsem v pohodě, prosím nestarej se o to."

„Nevím, co přesně se stalo, ale Tae z toho byl fakt mimo a má o tebe strach. Važ si toho, není to člověk, co si lidi takhle lehce pustí k tělu. Než se spřátelil s Joonem, tak to nějaký pátek zabralo." zasmál se a oba jsme se rozešli domů. A já měl příjemný pocit v podbřišku, že se Tae o mě stará.

××××××

Jééj lidi na této povídce jste už přesáhly 5K přečtení XD Jsem vám moc vděčná a doufám, že vás ta povídka stále baví a neomrzel vás děj XD

Hobi a Kook se nám spřátelili a vypadá to, že spolu nějaký ten čas ještě stráví kvůli soutěži. Najdou kluci tu třetí osobu? A když ano, kdo to podle vás bude?

Mooc vám děkuji za komentáře a vote :3 A doufám, že i nadále budete povídku podporovat :3