Tak jsem tady. V mém novém bytě. Není to sice nic moc, ale pořád lepší než ulice...
Když si vybalím těch pár věcí s sebou mám, rozhodnu se podívat na to místo, kde mám pracovat. Zjistila jsem,že se mi to ani nevadí chodit na brigády.
Možná se ráda cítím samostatná...
Možná bych chtěla najít nějaké přátele...
Možná bych chtěla začít znovu...
Možná bych se přes TO chtěla přenést a zapomenout...
Možná a možná taky ne...
Když vejdu do Starbucks do nosu mi narazí omamná a příjemná vůně kávy. namířím si to rovnou k pultu a nějaké- asi také brigádnice- se vyptám na šéfa. Ten se vybarví jako čtyřicetiletý příjemný chlapík a s radostí mě přijme. Hned si na zítra domluvím směnu a spokojeně odcházím domů.
Líbí se mi tenhle pocit... Líbí se mi být samostatná.
◽◾◽◾ Hned další ráno mám však zase špatnou náladu. Šla jsem si zaběhat a potkala jsem Leiny kamarádky. Vrhly na mě lítostivý pohled a sklopily oči k zemi. Musela jsem se rychle vrátit domů abych to že sebe dostala. Pláčem...
Než jsem se nadála bylo 10 minut před začátkem mojí první směny ve Starbucks. Nechtěla jsem hned napoprvé přijít pozdě a udělat tak špatný dojem. Rychle jsem si tehdy opláchla obličej a hodila na sebe džíny a svetr a do ruky vzala kabelku (viz. obrázek) a běžela jsem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
◽◾◽◾
Na to, že mám osmihodinovku mi to utíká docela rychle. Většinou přijdou nějaké ztřeštěné puberťačky, které přes tunu make- upu nepoznáte. Jen co zaplatí kafe a já jim na ně napíšu jejich jména hned se s tím začnou fotit jako s módním doplňkem a přidávat na nejrůznější sociální sítě. Asi jsem divná, ale vážně tyhle lidi nechápu... Občas tady zavítá nějaká uřícená maminka s uřvaným dítětem a doufá, že ji káva dodá trochu energie. Když mám chvilku klid, rozhlížím se. Všude vidím šťastné lidi. Všichni mají nějaký důvod proč se smát.
Tak proč já ne?!
Uprostřed směny se vyměním s nějakým klukem. Samozřejmě, že u pokladny je to asi lepší, ale když čtyři hodiny jen přijmáte objednávky a vydavate peníze, jste nakonec rádi, že zmizíte v kuchyni. Tam si ubudu poslední hodiny a mám konečně konec prvního dne. Směny jsem si rozvrhla tak, že pracuju pouze dvacet dnů v měsíci. Vyhovuje mi to. Za měsíc si tak vydělám asi osm tisíc. Je to dost dobré pro někoho kdo se poprvé osamostatňuje. Za byt navíc platím 1500Kč a nějaká ta energie, takže zbývající 4000 jsou jen pro mě!
Za poslední měsíc cítím, že mám ze sebe opravdu radost...
MINULOST ,,Leo ty jsi ale poseroutka!" ,,Nejsem najdi nějakého člověka, který se nebojí pavouků!" řekne. ,,Jenomže ty se nebojíš jenom pavouků..." zasměju se. ,,Kdybych měla vyjmenovat všechno čeho se bojíš tak mám list delší než mámin nákupní seznam a to je dost dlouhý." dodám. ,,Dokážu ti, že svůj strach překonám!'' výkřikne Lea. ,,Z toho vzniká sázka." zasměju se.
Kdyby jste věděli jak téhle naší hádky lituju...
Tak a to je konec téhle kapitolky. Doufám, že se aspoň trochu líbila a budeme rády za jakoukoliv odezvu. Také moc děkujeme těm kteří náš příběh čtou! <3
