Out-of-the-way {Dokončeno}✔

22.kapitola

Matteo v médiích⬆⬆

Týden ve Francii uběhl překvapivě rychle, až mi začínalo být líto, že už to končí.
Teďka jsme už dobalovaly kufry, protože jsme do desíti měly opustit pokoj.

Odevzdaly jsme klíčky na recepci, naložily kufry a vyjely. Cesta zpátky ubíhala pomaleji než když jsme jely tady.

Když už jsme byli jen čtvrt hodiny od internátu, zastavily jsme se na jídlo. Já si dala čokoládový milkshake a k tomu kebab. Isabel zvolila zeleninový salát a džus. Společně jsme zasedly ke stolu kde seděli nějací cizinci. Chvilkama jsme odposlouchávaly jejich rozhovor.

Když jsme dojedly, sedly jsme znovu do auta a dojely do cihlové budovy zvané internát.

Vynesly jsme si kufry, ke kterému jsem ještě něco přibalila a pak jsem ještě vytáhla cestovní tašku, ve které jsem přivezla věci začátkem roku.
Jelikož jsem si tady nakoupila dost oblečení, kufr a taška nešla skoro ani zapnout. Požádala jsem Isabel o pomoc, a společnými silami se nám to podařilo.

Odevzdala jsem učebnice do ředitelny a pravě v tu chvíli se objevil ve dveřích Matteo. Skočila jsem mu do náruče, ředitelka jen zamumlala ,,jak roztomilé."
Tomu jsme se začli smát a pak mi Matteo pomohl s taškou.

Rozloučila jsem se s Isabel, Kellen a klukama, kteří tady zůstavali ještě dva dny než úplně skončí školní rok.

Pak už jsem jen vesele následovala do auta jeho rodičů.

,,Jak bylo ve Francii?" zeptal se hned Matteo a já mu zasněně odpověděla.

,,Klid, nic neřešit, prostě dokonalost sama, řeknu ti. A co ty? Bavil ses dobře?" zeptala jsem se.

,,Jojo, dobře. Hlídal jsem ségru, rodiče jsou pryč" zasmál se.

Musela jsem se pro sebe usmát. Vidím naživo jak probíhal Matteův týden. Beatricie kolem něho skákala, jestli už si konečně půjdou hrát, ale Matteovi se beztak nechtělo ale...

,,Stejnak to nakonec skončilo tak, že Beatricie byla ta, která si přestala hrát jako první, ne?" dokončila jsem svoje myšlenky nahlas, natáhla ruku a zacuchala mu vlasy.

Matteo se jen zamračil. ,,Ne, jak si to vůbec můžeš myslet?" zeptal se vtipným tónem, a já se zase musela zasmát.

,,Jednou dítě, navždy dítě."

,,Hej" křikl a šťouchl mě do ramene.
Stáli jsme na křižovatce, a Matteo se na mě zadíval.

,,Co je?" zeptala jsem se zvědavě.

,,Ty si tak nádherná" pousmál se, a já se okamžitě začervenala.

,,Díky," zkousla jsem si spodní ret.,,Ty taky."

,,Musím ale přiznat, že pravá polovina tvojí tváře se mi líbí víc."

,,Proč?" odpověděla jsem otázkou.

,,Hnědé oči má každá druhá."

Začala jsem se smát. ,,A jedno oko hnědé a druhé zelené?"

,,To nemá žádná" usmál se na mě a objal mě.

,,A vadí ti to?" zeptala jsem se a vykulila oči.

,,Právě naopak" stačil doříc, ale pak už blikla zelená a vyjeli jsme.

,,A jak se mají vaši?" položila jsem otázku Matteovi a on mi odpověděl.

,,Jo, taťka má dobrý kšeft, takže je všechno v pohodě."

Za půl hodiny jsme dojeli do Sienku, kde si chtěl Matteo vyzvednout nějaké svoje věci a teprve pak jet k nám.

Dojeli jsme před jeho dům, vlastně jsem ho viděla poprvé. Byl bílé barvy a šedé okna. Prostě moderní dům.

Když jsem otevřela dveře, hned na mě skočila sedmiletá Beatricie, jestli si půjdem hrát. Jak nečekané, usmála jsem se.

,,Matte-" křikla, když ho uviděla jak vyšel zpoza rohu ,,-já jsem to tady sama vydržela, jsem dobrá, že?"

,,Jsi skvělá" odpověděl s ironickým úsměvem a zatleskal.
,,Takže příště už to tu zvládneš sama celý týden?" ptal se jí zatímco k němu běžela.

,,Ne, to by si se mnou neměl kdo hrát" křikla hlasitě a skočila na něho. Bylo vidět, že tohle Matteo nečekal a trochu se zapotácel pod její,i když malou, váhou.

,,Beatricie, proč mi to děláš?" řekl, a s ní v náručí šel ke dveřím.

,,Nevím, asi tě mám ráda" zamumlala a usmála se. Byli tak roztomilí až mi zase začalo být líto, že já už tohle nikdy nezažiju.

Matteo si sundal boty a já za ním pokračovala do kuchyně. To co uviděl se mu vůbec nelíbilo. A ani mě ne. Po celé kuchyni byla, i po stěnách, šlehačka, někdy marmeláda a cukr byl rozsypaný po celé zemi.

,,Beatri-"
,,cie." dokončila jsem Matteův výrok.

,,Víš, já už jsem polovinu uklidila, buď rád, že jsi přijel až teď" řekla a udělala psí oči.

Ja se musela začít smát. A nemohla jsem přestat. Když jsem uviděla Matteův obličej a jeho typicky zvednuté obočí, dostala jsem další záchvat smíchu.

Matteo se na mě zamračil.
,,To není vtipné."

A já dostala další záchvat smíchu.
,,Ale je, a- uch- hodně, vtipné, ten tvůj výraz."

Matteo se začal smát.
,,Beatricie, uklidíš to?"

,,A nechcete mi s tím pomoct?" zeptala se roztomile.

,,Jo, Matteo ti pomůže" řekla jsem a on se zatvářil ublíženě.

Začali jsme uklízet, a skončili jsme,nečekaně,celí od šlehačky.

Matteo se mi přilepil na rty.
,,Tady máš jednu šlehačkovou pusinu" zamál se a já s ním.

,,Fůj, vy jste nechutní" zakryla si obličej Beatricie ale nevšimla si, že má ruce od šlehačky, takže ji celá tvář skončila od šlehačky.

,,Blé, tak jsem blbá nebo co" rozesmála se.

Já si umyla ruce, sedla za klavír a začala hrát mojí oblíbenou písničku, kterou jsem se naučila sice už dávněji, ale pořád ji mám ráda.

,,Hraješ krásně, sice se známe už hodně dlouho ale ještě jsem tě neviděl hrát na klavír" řekl a přitom se opřel o klavír.

,,Mám do zásoby" usmála jsem se a přestala hrát.

Matteo si vytáhl kytaru a já se podívala na noty, které měl ve složce.
Vybrala jsem písničku Imposible a začla hrát. Matteo zpíval, a ani jsem nevěděla, že tak krásně zpívá.

Usmívali jsme se na sebe.
,,Hned se lépe uklízí" křikla Beatricie.

Když jsme dohráli, vstala jsem a šla do kuchyně pomoct douklízet. Teda pomohla bych kdyby mě Matteo nechytila za pas a nepřehodil si mě přes rameno.

,,Beat už to tu zváldne, že?" usmál se na ni.

,,Jo a nevíš za jak dlouho přijede Mamina a Tata?" zeptala se.

,,Měli by přijet každou chvíli, zvládneš to tu sama?"

,,Co si o mě myslíš?" odpověděla a postavila se do postoje 'rambo'.

,,Ty si moje šikulka" řekl a pohladil ji po vlasech.

,,Tak můžeme jet" otočil se na mě a my vyrazili ke mě domů.