Out-of-the-way {Dokončeno}✔

14.kapitola

,,Crrrrrrrrrr" zazvoní ten nejhorší zvuk na světě, jelikož vám připomíná, že máte vstát.

Natáhnu ruku a nějakým zvláštním kouzlem se mi podaří vypnout budík.

Vyhrabu se z postele a prohrábnu si vlasy. Chvíli uvažuju kde jsem a pak si uvědomím, že jsem na internátě. Usměju se nad včerejškem. Bylo to úžasné.

První zamířím do koupelny kde se učešu, a pak se obleču do černé sukně a vínové halenky. Na nohy si vezmu svoje chundelaté papuče. Výhoda internátu, i na hodiny můžete chodit v papučích místo nepohodlných bot.

Zaklepu na dveře od Kellen, která už je taky převlečená. Společně zamíříme do kuchyně kde si uvaříme čaj a nachystáme snídani. Já si vzala müsli s mlíkem a k tomi banán.

Asi po deseti minutách příjdou kluci, rozespalí s rozcuchanýma vlasama. Vypadají tak strašně roztomile, že jim to musím říct. Ti mě akorát bouchnou do ramene a jdou si nachystat snídani.

Pak zamířím znovu na pokoj, kde si vyčistím zuby. Jdu do společenské místnosti kde by měl být nějaký proslov ředitelky na začátek roku a pak bychom se měli rozdělit do svých tříd a seznámení se svojí třídou.

Ve společenské místnosti uvidím Isabel a tak na ni zamávám. Ukáže na místo vedle sebe.

,,Vážení a milí, přátelé i nepřátelé, oblečení i naz.... neoblečení!" zvolá ředitelka čímž strhne u žáků potlesk.

,,Díky, díky. Vím že jsem skvělá. Jen vysvětlení pro prváky. Nemám ráda ředitelky, které jsou strašně přísné. Proto jsem taková!"

,,Vypadá to, že bude fajn" zašeptám Isabel do ucha.

,,Jo, i ségra říkala, že se někdy chová jak puberťačka."

Náš rozhovor přeruší znovu ředitelka ,,Nebudu to zdržovat, rozejděte se do svých tříd."

Všichni se začali zvedat když tu ředitelka poklepala na mikrofon a dodala ,,Prváci mají jako informační paní učitelku Weberovou."

Ta se postavila na židli, zazubila se a křikla ,,nově vylíhlé kuřátka ke mě."

,,Ty kráso, mám devatenáct a ona mi říká kuřátko, jako fakt?" šťouchne do mě Isabel a já se zmůžu jen na úsměv.

Jdem tedy za Weberovou, která vypadá tak na padesát. Má červené obarvené, krátké vlasy, plnoštíhlou postavu a o jejím outfitu ani nemluvně. Šedý myší kožich až na zem.
(Mandarinka2002 ví o čem píšu ;) )

Dojdem do třídy ve které je plno fotek domů, pokojů, zahrad a různě navržených věcí.

,,Postavte se do kroužku a řekněte si svá jména" řekne dychtivě Weberová.

Postavíme se tedy do kroužku, a když to tak počítám, je nás asi čtrnáct. Dost málo na to, že tohle je sice neobvyklá ale světově uznávaná vysoká škola.

,,Tak, ty kluku v modré mikině, černých kalhotech, zelených papučích a krásnýma očima, začni." říká svým chraplavým hlasem padesátnice a přitom vykulí svoje oči, schovanýma za brýlema.

Kluk se začervená. ,,Jmenuju se Servace."

Po něm je další holka Austyna, pak Katie, Dena, Thomas, Fillipe, Sania, Hellen pak jsem já, Isabel, Rocitto, Teresa, Plaffy a Jonathan.

Isabel hned do mě šťouchne a pošeptá, že Jonathan je celkem pěkný, jestli ho má začít balit. Já přitakám a slíbím jí že pomůžu.