Out-of-the-way {Dokončeno}✔

17. kapitola

Seděla jsem na posteli a užívala si pohodu sobotního rána.

Někdo zaklepal a tak jsem šla otevřít.

,,Ahoj" řekl kluk, který za nima byl.

Myslela jsem, že mám halucinace, ale byla to realita.

,,Matteo" křikla jsem a objala jsem ho.

,,Po tak dlouhé době. Víš jak dlouho mi trvalo tě najít?"

,,Nic neříkej" zašeptala jsem mu do hrudi.

Minimálně pět minut jsme tam tak stáli zaklapnutí do sebe.

,,Pojď, všechno mi povíš, jak se ti daří? Mam tady normálně kamarády a jsou strašně milí. A Daniel dostal rakovinu, možná to půjde vyléčit. Jo a můžeme jít klidně k moři nebo k řece. No a víš co se mi stalo v srpnu? Ja jsem..."

Zastavila jsem se uprostřed věty, když jsem uviděla Matteův naprosto nechápavý výraz.

,,Dobřeee, asi si nepochopil nic z toho co jsem ti řekla."

,,Ne, nepochopil" odpověděl se smíchem Matteo.

,,Ja mám nápad. Nejdeš se projít do města? Třeba na kolotoče?"

Mattea ten plán nadchnul. ,,Miluju kolotoče!"

A tak jsem si oblékla riflové kraťasy a pruhované triko.

Vyšli jsme na autobus a mezitím jsme si říkali různe naše zážitky. Říkal, že na architektuře je pořád samé počítání a matika.

Já jsem mu vyprávěla o Danielovi, Mikeovi, Johnovi, Kellen a Isabel.

Mezitím autobus dojel na náměstí kde jsme si dali zmrzlinu, nakoupili sladkosti a šli jsme na kolotoče. I když tam bylo neskutečně moc lidí, bavili jsme se dobře.

,,Děláš si srandu, že jo? Neee, na to nikdy v životě nesednu" křikla jsem na něj.

Ale bylo pozdě. Už zaplatil, a já musela jít s ním na ruské kolo.

Bylo to úžasné, až na to, že jsme se pak potaceli, a já se k tomu ještě málem poblila.

,,Ty si, vždyť jsem říkala že na to nechci!"

,,Ale ja myslel dopředu, a říkal jsem si že by jsme pak litovali, že jsme na to nešli" odvětil Matteo a já se zašklebila.

,,A můžu se zeptat odkdy mi čteš myšlenky, jasnovidče?"

,,Myslím si, že odedneška" řekl a pak udělal zamyšlený výraz ,,prostě jsem se probudil a zijstil jsem, že vidím do hlavy svojí matky, bylo to takové zvláštní" dopověděl a rozmáchl se rukama.

Ja jsem na to odpověděla neslečnovským vypláznutím jazyka.

,,Dáme si další zmrzku?" zeptala jsem se.

Matteo souhlasil a tak jsem si dala borůvkový kopeček a Matteo jogurtový.

,,Hele, to je ale krásné letadlo, že?" zeptala jsem se směřujíce svou ruku nahoru.

Matteo se podíval do nebe zatímco já jsem škubla jeho rukou směrem k jeho obličeji.

Skončilo to asi tak, že měl zmrzlinu rozplácnutou po celé tváři.

,,Jennifer Owerová, tak za tohle tě zabiju" zaječel a začali jsme se honit, zatímco lidé kolem nás zděšeně ustupovali.

Samozřemě byl rychlejší a tak mě vzal kolem pasu a mojí milovanou borůvkovou zmrzlinu mi otřel o moji milovanou tvář.