Out-of-the-way {Dokončeno}✔

6.kapitola

,,Jennifer" zakřičí Anette přes celý panelák, a já si jen pomyslím jak budu vysvětlovat svým sousedům, proč taková uřvaná holka je moje kamarádka. ,,Pojď už, přece nechceš přijít pozdě!"

Naposledy se prohlédnu v zrcadle. Černé šaty, nadkolínka, černé podpadkové boty a vínový kabát. Celkem se sama sobě líbím, ještě když mi Anette natočila vlasy.

V rychlosti chytnu kabelku a klíče a nahonem zamykám byt. Poté už běžím k autu od mojí kamarádky. S úlevou sednu na sedadlo spolujezdce.

,,Dost že jsi přišla, už jsem se bála, že jsi zapoměla kde máš dveře ven" zasměje se a otočí klíčkem od auta.

◽◾◽◾
Když dorazíme, párty už je v plném proudu. Všude blikají barevné světýlka, a polovina lidí už je opitá. Občas někoho pozdravím ale pak konečně najdu moje další kamarádky, které mě s vřískotem obejmou.

Amanda, třídní fiflenka, si mě ani nevšimne. Bodejť, proč by si mě všímala, vždyť teď je zaměstnaná jinak. Ušklíbnu se když ji vidím jak líbá kluka o rok mladšího. Fuj.

Někoho však stále nenalézám. Jezdím očima sem a tam. Pak konečně uvidím šedé sako, blonďaté vlasy a hubené nohy. Zamířím si to rovnou k němu.

,,Matteo" křičím abych přehlušila hudbu. Moc se mi to však nedaří. Proto zvolím jinou metodu. Přiblížím se zezadu a zakryju mu oči. Cítím jak se začne smát, vidím jeho dolíčky na tváři, slyším jak říká:,,Tu vůni znám."
Poté se vyškubne a obejme mě.

,,Jenny" řekne mi do ucha ,,tak moc si mi chyběla."
,,Ty mě víc" ujistím ho a pak setrváváme ve svých náručích.

Je super mít nejlepšího kamaráda. Ano, Anette je dobrá jako spolusedící ve třídě, na pokecání o ,holčičích' věcech, ale s Matteem? To je jiné.

Známe se už od tří let. Nebo od čtyř? Ani nevím. Zažívali jsme spolu všechna dobrodružství. Od dobytí hory(velkého kamene) až po lezení přes cizí zahrady. I když si z nás hodně lidí dělá srandu, nebo nás nazývá ,mladým párečkem', nikdy jsme tak neuvažovali. Jsme prostě kamarádi.

,,Slečno Jennifer Owerová, půjdete si se mnou zatančit?" říká hrubým hlasem a já odpovím: ,,Kdo by mohl odmítnout Mattee Wedwoode?"

S těmito slovy mě odvede doprostřed sálu a začínáme tančit.
Lehce se přizpůsobíme valčíku. Před pár lety bychom se ještě museli dívat na nohy, ale teď máme tu výhodu, že se můžem navzájem hledět do očí. Ty jeho šedivé oči.
Známe se asi už patnáct let, ale jeho oči mě pořád dokážou udivovat. Miluju je.

,,Jak ses přes to všechno přenesla?"zeptá se mě po chvíli.
Oba víme co myslí.

,,Jo dobrý, už to je lepší" podle tónu mého hlasu poznává že se o tom nechci bavit.
Pokýve hlavou a tančíme za zvuků hudby a všeobecného smíchu dál.

,,Jenn"zastaví se Matteo uprostřed kroku ,,musím ti něco říct."
Odvádí mě pryč s tanečního parketu. Vyjdem ven a on se postaví naproti mě.

,,Taťka získal práci v Sienku. A mě tam přijali na školu. Na architekturu. To po čem jsem toužil. Moje sestřička tam bude chodit do soukromé školky. A proto taťka rozhodl za nás všechny."

Prosím, ať neřekne to co si myslím.

,,Stěhujeme se"

Řekl to, a já si pomyslela proč vůbec musím žít.

,,Matteo, to nemůžeš, nedělej mi to, prosím" můj hlas se zlomí.

První slza mo začne stékat po tváři.

,,Neplač" říká ,,prosím."

,,Copak ty to nechápeš? Všechny naše plány, že tento rok odmaturujem, poté si najdem výšku, tak abychom k sobě měli blízko. Pamatuješ vůbec co jsi mi tehdy řekl? Řekl si mi, že budeme navždy Team. Ale teď?" podívám se mu do očí a zakroutím hlavou.

,,Jennifer, to zvládnem, ale ja jinou možnost nemám. Prosim, pochop to."

S těmito slovy odejde.

Můj parťák.

Můj kamarád.

Moje Opora.

(Matteo v médiích)
:)