Out-of-the-way {Dokončeno}✔

20.kapitola

Zaklepala jsem na Danielův pokoj.

Když se ozvalo dále, vešla jsem.
Daniel seděl na posteli, v ruce měl malou postavičku z kung-fu panda.

Vzhlédl.

,,Co chceš?" zeptal se a já si sedla na postel vedle něho.

,,Chtěla jsem ti říct, žes měl pravdu" začínám.

Nechapavě zvedl obočí.

,,Nejlepší kámoši vždycky spolu skončí v páru."

Pokýval hlavou a dál se věnoval postavičce.

,,Avšak, je mi líto kdybychom se spolu nebavili. Je mi s tebou dobře, nechci tímto ukončit naše přátelství."

,,Já nevím jestli to půjde Jennyn, ale.." hlas mu selhal. Objala jsem ho a řekla:
,,Až mě někdy budeš potřebovat, stačí říct." A pak jsem odešla z jeho pokoje.

◽◾◽◾

Když jsem přišla do svého pokoje, Matteo už ukončoval své balení.

,,Takže za dva týdny, vyzvednu tě tady u školy."

,,Ok, už se těším, a dík že jsi přijel" objala jsem ho a znovu mu vlepila pusu.

,,Hehe, musím říct, že tohle se mi líbí mnohem víc než když jsme byli kamarádi" podíval se na mě s úsměvem, a já se zasmála.

,,Už opravdu musím jít, i tak už přijdu o čtyři dny později."

,,Jojo" a pustila ho z mého medvědího obětí.

Šli jsme spolu po schodech dolů a společně nasedli do auta. Zajeli jsme ještě na vyhlídku, odkud bylo vidět moře s celým městem.

,,Jsem rád, že už si zdravá. Plánoval jsem návštěvu na tři dny, nakonec jsem tu pobyl celý týden."

,,Snad ti to nevadilo" zašklebila jsem se s úsměvem.

,,To v žádném případě" odpověděl a zvedl mě ze země.

Chvíli jsme si ještě povídali, pak řekl, že už opravdu musí jet.

Mávala jsem mu dlouho, a utěšovala jsem se tím, že ho za dva týdny uvidím.

◽◾◽◾

Poslední dny jsem se hodně zkamarádila s Isabel, a tak jsem přišla do jejího pokoje s tím, že někam pojedem.

S návrhem nadšeně souhlasila, a tak jsme začly horlivě plánovat.

,,Já bych jela do Lanesteru" navrhla jsem a Isabel hned dodala:
,,A pak bychom to mohly vzít přes Lorient" a já nadšeně přilývla.

,,Za jak dlouho bychom vyjely?" zeptala jsem se a doufala, že myslí na to samé co já, a to co nejdřív.

,,Myslím, že bychom mohly vyjet za, hmm, tak zhruba čtyři dny? Nějak moc bych to nezdržovala" odpověděla mi.

,,Ok, musíme to asi říct ředitelce, že? Já teďka za ní půjdu a ty se můžeš podívat na nějaké ubytovny" začala jsrm organizovat a Isabel mi s úšklebkem navrhla, že bychom si to mohly vyměnit.
Já proto rychle vyběhla ze dveří a ještě jsem stačila vypláznout jazyk.

Seběhla jsem schody, a rychle zaklepala na dveře.

Uslyšela jsem dále, a tak jsem vešla. Na křesle seděl ještě jeden kluk ze třeťáku a protočil na mě oči.

,,Prosím, co jste chtěla?" zeptala se ředitelka nepřestávajíce něco zapisovat a já se vzpamatovala.

,,Jenom jsem vám chtěla říct, že odjedem s Isabel za čtyři dny do Francie, takže nás můžete vyškrtnout ze seznamu lidí, kteří tu zůstavají."

,,Jo,jo" zamumlala tak, že ji skoro nešlo rozumět ,,první dořeším Nicka" ukázala na kluka prupiskou a pokračovala ,,takže ty tady nebudeš, jo, to jsi mi říkal, ehm, jo potvrzení máš, no a tady se mi podepiš."

Nick se podepsal na nějaký papír, a pak si jiný papír vzal.

,,Naschléé, pán ředitélko" uklonil se Nick a odešel.

,,No a teď ty, co žes to chtěla?" usmála se na mě ředitelka Strongová a proces začal.

◽◾◽◾

,,Našla jsem Mancuret Centre, v Lanestru, a pěkný" otočila se na mě od notebooku Isabel a já se jí koukla přes úsměvem.

Hotel vypadal pěkně a byl poměrně levný, tak jsme si hned dali rezervaci na dvojlůžkový pokoj.

,,A co ředitelka?" ptala se Isabel a já ji odpověděla s úsměvem.

,,Přede mnou byl Nick."

Věděla jsem, že tohle zapůsobí.

,,Fáákt? A co říkal?" hleděla na mě s doslova hltajícím pohledem.

,,Nic pro tebe, nemůsíš ho pronásledovat na každém kroku" zasmála jsem se a ona mě naoko praštila po ruce.

,,Úpřímně, ani nevím kam jel nebo tak, jen na mě protočil oči, protože ředitelce Strongové to celkem trvalo."

,,Škoda" zamyslela se nahlas Isabel.

Po tom co úspěšně zbalila Jonathana, začala si říkat, že možná není tak marná a balila kluka na každém kroku.
Pro ni žádný problém, dokonalá holka s blond vlasama.

,,Jo, a berem moje auto?" usmála se a já pokrčila rameny.

,,Klidně. Když nabouráme, platíš ty" zasmála jsem se a pak na ni mrkla ,,a to víš, že nabouráme."