Out-of-the-way {Dokončeno}✔

19.kapitola

Cítím, že mě někdo po chvilce vytahuje z vody.

Pak už nic.

Temnota.

Prázdno.

Hluk.

Křik.

Pláč.

Nepříjemný pocit.

Nic.

Nic.

Konec světa.

Jsem jen malou hvězdičkou ve vesmíru, kolem mě pouze vakuum.

Bloudím a nemůžu najít cestu zpátky.

A pak se s trhnutím probudím.

◽◾◽◾

Ležím na nějakém lůžku, podívám se dál a vidím, že mám kapačku v ruce.

Vedle na posteli sedí Matteo a usmívá se na mě.

,,Už jsem se bál, že se neprobudíš."

Usmála jsem se zpátky.

,,Jak dlouho tady ležím?" zeptám se ale zijstím, že moc nemůžu mluvit.

,,Moc nemluv, máš poškozené hlasivky. Ale ležíš tady tak pět, možná šest hodin."

,,Co se stalo?" zeptám se ale stojí mě to hodně velké úsilí.

Matteo se na mě se smutkem podívá, pak vzdechne a řekne:

,,Moc toho nevím, ale vím, že jsem se podíval ve chvíli, kdy si stála v největším proudu řeky. Pak tě proud strhl, a ty jsi byla pod hladinou. Běžel jsem pro pomoc, pak přijela záchranka, a napojila tě již polomrtvou."

,,Aha" odpovím jednoduše a ulehnu zpátky.

Přemýšlím jestli to bylo štěstí nebo neštěstí, že mě zachránili.

Možná bych už se nemusela s ničím trápit. Možná by to bylo osvobození.

,,Ani nad tím nepřemýšlej, že by bylo dobré se utopit" vytrhne mě z mých myšlenek Matteo a já k němu natočím hlavu.

,,Jak víš, že o tom přemýšlím?" zachraptím.

,,Nemysli si, že tě neznám" odpoví a já se usměju.

Pak usnu.

Vzbudím se, protože slyším hlasy. Vidím Mattea vcházet do místnosti s hrnkem kakaa. Prostě děcko.

,,Ahoj" řeknu a zijstím, že se moje hlasivky zlepšily.

,,Ahoj, Jenn" odpovídá mi s úsměvem Matteo a sedne si na židli vedle mojí postele.

Nahmatám jeho ruku a on mi tu mojí stiskne. Ani neví jakou podporu v něm nacházím.

Usměju se. On taky.

,,Doktoři říkají, že tě budou moct brzo propustit" řekne mi.

,,Že tu se mnou zůstaneš? Prosím." poprosím ho a on přikývne.

,,Že váháš, co sis jako o mě myslela?" odpovídá mi se smíchem.

Pak někdo zaklepe na dveře mého pokoje.

Vstoupí Daniel a zatváří se poněkud divně.

,,Pardón, nechtěl jsem vás rušit" řekne a začne zase zavírat dveře.

,,Né, Danieli, čekej" snažím se zařvat ale ze mě výjde jen pouhé zachrčení.

On se však otočí za zvukem mého hlasu a podá mi krabičku zabalenou do krásného bylícího papíru.

,,Jen tak pro potěšení" a pak už doopravdy odejde.

Matteo se na mě podívá se zvednutým obočím.

,,Co to..?" zeptá se.

,,Ále, Daniel mě má rád, a já jeho svým způsobem taky."

Matteo se na mě podívá zkroušeným pohledem.

,,Jen si z tebe utahuju." zachraptím a začnu se smát.

Matteo se na mě taky usměje, pak se nakloní a jeho popraskané rty se spojí s mými.

Já však cítím jeho rty jako hebké.

Svět se kolem mě začne točit, q hlavou mi výří myšlenky.

Nemůžeme, jsme nejlepší kamarádi.

Ale když si rozumíme, tak proč spolu nebýt?

Pak se do našeho polibku usměju. Je to tak příjemný pocit.

,,Vím na co myslíš"zašeptá mi do ucha a přitom se mi dívá do očí.

,,Já taky" odpovím mu.

Jsme kamarádi.

Už ne, už jsme ten dlouho očekávaný pár.