Out-of-the-way {Dokončeno}✔

15.kapitola

V lednu a únoru nebyl čas skoro ani na obědy, natož na bavení se s kamarády.

Všichni se jen šprtali a šprtali a šprtali na zkouškové období.

Asi si říkáte, co se dá šprtat. Jednoduše, jsou jednotlivé fáze, od zadání po předání. Matematika rozhodně nechybí. Taky se musí studovat jak komunikovat s klientem a jak zapůsobit originálními nápady.

Celkem těžké, ale na této škole si jdou všichni za svým cílem.

Je den před mýma zkouškama, kde mám ústní zkoušení a zápočet z projektu.

Hodinu před zkouškama se snažím jen relaxovat, i když to moc nejde.

Pak mě zavolají a já se cítím úplně v koncích. Když začnu mluvit, říkám si, že na trojku by už to mohlo být. Když domluvím, odejdu a čekám týden na výsledky.

Nakonec mám za dvě, a skáču radostí ještě týden poté, protože jsem nevylítla.

◽◾◽◾
,,Jennyn! Já jsem dal zkoušky, jako chápeš to?" křičí Daniel přes celou chodbu. Usměju se, to je celý on.

,,To je úžasné, já je taky dala" odpovím a plácnem si.

,,Jdeš ještě ke mě do pokoje na chvíli?"

,,Ehm, a-asi ne, ještě něco musím zařídit!" řekl a odběhl.

,,Co mu je?" zamumlala jsem si pro sebe a odešla do pokoje.

Tam jsem si lehla na postel a konečně za dlouhou dobu relaxovala.

,,Můžu dál?" slyšela jsem tlumený hlas skrz dveře.

,,Jó" zařvala jsem a Kellen vešla do pokoje.

,,Čauko, jak se máš?" zeptala se a sedla si na postel.

,,Jde to, máš zkoušky?"

,,Jo, celkem pohoda" zasmála se a pak se zeptala ,,nevíš co je s Danielem?"

,,Taky si myslíš, že s ním něco je?"

,,No, vypadá tak." odvětila a zamračila se.

,,Tak se ho můžem zeptat" podala jsem svůj názor Kellen.

,,Je pryč, nikdo neví kam šel. Nikomu nic neřekl" odvětila.

,,Co by se mu mohlo stát? Nic mě nenapadá, já ho neznám ani z poloviny jako ty."

,,Já ho znám sice déle, ale nevím co by se mohlo stát, asi nezbývá než se ho zeptat, teda pokud nám odpoví" řekla Kellen a odešla.

Když se Daniel vratil, zeptali jsme se ho, ten však jen zavrtěl hlavou a bouchl dveřma od svého pokoje.

Začátkem dubna už bylo teplo a tak jsme se šli hodněkrát koupat.

Daniel se nám zdál čím dál více uzavřenější a ani Mike a John, jeho nejlepší kamarádi nevěděli co s ním je.

Jednou jsme se sešli v Johnově pokoji a povídali si. Všichni jsme se smáli, i Daniel se pár chvílemi přidal. Pak řekl, že si musí něco zařídit a začal odcházet z pokoje.

,,Danieli, teď vážně, co se to s tebou děje?" zeptal se Mike a podíval se na něho skrz svoje zamračené obočí.

To už Daniel nevydržel a křikl na něj: ,,Si snad nějaký můj ochránce, že mě musíš sledovat na každém kroku? To už se ani nemůžu rozhodnout sám kam pujdu?" pak se zatvářil smutně, prohrábl si svoje blond vlasy a beze slova odešel.

,,Kdyby tohle neřekl, asi bych si myslela, že jsme se spletli my. Ale.. Tohle vůbec není jeho styl mluvení, vždycky to byl on ten rozumější, ten který věděl kdy přestat" řekla Kellen a dodala ,,Miku, nic si z toho nedělej" a objala ho.

Další dny se nám vyhýbal. Kellen a kluci říkali, že dokonce přišel do hodiny pozdě, a to je na internátě skoro nemožné, s ubrečenýma očima.

Vždycky jsme ho viděli samotného, neodpovídal na otázky učitelů, celé dny jen zamyšleně koukal před sebe.

Jednou jsme takhle zase byli v mém pokoji a bavili se, když tu někdo zaklepal na dveře.

V nich stál Daniel.

,,Chtěl bych se vám omluvit za to, jak jsem se choval."

Mlčky jsme na něho hleděli.

,,Nezdržím se dlouho, jen jsem vám chtěl zdělit" nadechl se ,,rakovina bývá někdy dědičná. Teda aspoň v mém případě."

A odešel.

Chtěla jsem se zeptat jestli tenhle příběh někoho baví, a jestli mám psát dále. (Mandarinko, ty se pls neozývej ;))

Děkujeme za každý komentář, a jestli se vám tenhle příběh líbí nezapomeňte zanechat votes.

Vaše Best_Cousins❤❤❤