Out-of-the-way {Dokončeno}✔

10.kapitola

I když je maturita čím dál blíž, nedokážu se jenom učit. Proto se rozhodnu jít na menší párty v našem městě. Pořádá se sice každý rok, ale já většinou zůstala doma zalezlá v posteli.

V sedm zazvoní zvonek a rychle proto běžím ke dveřím otevřít. Anette a Zoe na mě vybafnou zpoza rohu a začnou se smát. Obě vypadají naprosto úžasně, a jelikož já ještě nejsem zcela namalovaná, jdou mi s tím pomoct.

◽◾◽◾
Jdem přes pole na autobus, který nás jednu zastávku sveze. Mezitím se nám Zoe svěřuje, že pozvala Bradleyho a proto mu chce zavolat.

,,Bradley? Jdeš teda na tu párty?"

,,Ano, už nasedám do autobusu pusinko." kříčí tak hlasitě, že ho slyšíme metr daleko.

Vyprsknu smíchy stejně tak Anette.,,Tak to né" zařve do telefonu Anette ,,neříkej ji pusinko, je to trapné."

Tentokrát se pro změnu směje Zoe. Poté vrhne na Anettu vražedný pohled.

,,Bradley, miláčku, nevzrušuj se, to jsem jen potkala nějakou čarodějnici."

,,Jakou čarodějnici Zoenino? Já ti dám čarodějnici" říká se smíchem Anette a obě se začnou honit.
Zoe stačí tipnout Bradleyho, a aby toho nebylo málo, dělají mi trapas i na zastávce. Všichni se na nás divají jak na blbečky, ale asi bych už si měla zvyknout.

Jelikož jsme pak nastoupily na špatný autobus a asi hodinu hledaly cestu zpátky, na párty jsme nešly a místo toho si udělaly ,dámskou jízdu' u mě v bytě.

,,Holy, na co se kouknem?" začíná diskutovat Anette.

,,LOL"

,,S láskou Rosie"

,,Pepek námořník"

,,Hunger games"

,,Já chcu LOL." zdůrazňuju své slova.

,,Ohrané" tvrdí zas Zoe a já se jen zašklebím.

,,Ok,takže se jdem dívat na S láskou Rosie?"řeknu, obě kývnou a pak už se jen ponoříme do děje. Zoe u filmu ještě chatuje s Bradleym a vysvětluje mu proč nebyla na párty. Ale my se nenecháme ničím rušit.
Anette usla už v polovině a mě už se taky klížily víčka, proto to Zoe vypla,  všechny jsme se na sebe namáčky a usly.

◽◾◽◾
,,Slečna Owerová?" řekne hrubý hlas a ja vejdu do místnosti kde sedí pět lidí. Maturita. Zavřu oči a čekám na konečný výsledek.

,,Maturitu jste zvládla, gratulujeme"

Nemůžu tomu uvěřit. Nikdy jsem se neučila moc dobře, a maturita pro mě vždycky byla něco strašného. A teď mi tady chtějí vykládat, že jsem ji udělala?

,,No tý kráso" vypísknu a ředitel  kývne na znamení, že můžu jít.

Ve dveřích se potkám s Matteem a kývnu. Teď je na řadě on, a přestože mi vykládal jak to skopal, vždycky se učil na jedničky, takže ani nepochybuju, že maturitu hravě zvládl.

Potvrdí se to když za chvíli vyjde a řekne:
,,Jenny, udělal jsem maturitu"

,,No to mi je překvapení, to jsem si vůbec nemyslela."

A pak příjde ta pravá chvíle, kdy si oba padnem do náručí a užíváme si přítomnost jeden druhého.

Jdem se projít ven, ale kolem pěti hodin mi řekne, že už musí jít.
V jeho hlase však slyším trochu smutku.

Na další den se probudím zazvoněním SMS. Matteo.

"Jenn, promiň. Každý má něco čeho se bojí, a já se bál toho okamžiku, kdy jsem tě měl opustit. Nezvládl jsem to. Říkej si o mě cokoliv, ale já nezvládl ti říct, že odjíždím. Samozřejmě se ještě někdy uvidíme, ale nebude to takové jako předtím. Ještě jednou se omlouvám.
Zdravím z nového domova.
Jsi neobvyklá nezapomínej na to.
Matt"

Já to tušila, ten smutek v jeho hlase. Měla jsem to vědět. Úplně jsem zapoměla, že se mají stěhovat do Sienku.

Zapoměla a to je další věc kterou si nikdy neodpustím.