Out-of-the-way {Dokončeno}✔

8.kapitola

Když se probudím ráno, co se nestane. Jo, bolí mě hlava. Ani se nedivím po tom všem co jsem včera vypila bych už měla být snad mrtvá, ne? Hmmmm. Zřejmě ne.

Škoda, aspoň bych už se ničím nemusela trápit.

No co. Po ránu se hodí studená sprcha, a proto si do ruky vezmu šampón a kondicionér,vlezu do sprchového koutu a pak už si jen užívám ten blažený pocit, když ze sebe smýváte tu všechnu špínu.

Po sprše se podívám do zrcadla. Další chyba. To co vidím mě vůbec netěší. Černé kruhy pod očima, opuchlé tváře, zarudlé rty a akné na čele.

Z mého uvažování mě vyruší zapípání mobilu.

Matteo, co ten zas chce?

,,Pojď si promluvit. Prosím"

,,A co když ne? :-)"

,,Asi máš smůlu, čekám před domem. ;-)"

Okej. Uznávám že tohle mi vyrazilo dech...

,,Dej mi 10min."

Rychle se tedy nachystám. Vezmu si můj oblíbený outfit, který si beru většinou, když jdu někam s Matteem.
Tepláky a mikina.

◽◾◽◾
Když vyjdu před dům, padnem si s Matteem kolem krku.
,,Neříkám, že jsem se na tebe netěšila" když to říkám, uvědomuju si, že říkám pravdu.
,,Promiň, promiň mi všechno. Měl jsem tě na to připravit." s touto větou mě chytne za ruku a táhne mě směrem k našemu oblíbenému hřišti.
,,Hádej kam jdem..?" pokračuje a já se mu zasměju do obličeje a odpovím ,,trhat banány do Afriky!"
,,Špatně Moyssellyn, jdeme trhat pomeranče." odpoví a oba se rozesmějem.

Touto oblíbenou scénou z jednoho filmu jsme většinou započínali všechna naše ,dobrodružství.'

◽◾◽◾

,,Uleví se ti když to všechno řekneš, fakt" škemrá Matteo a já jen zadržím smích.

,,Já nevím, nejsem si jistá že chci abys byl první, komu to popravdě celé řeknu" ví že si dělám srandu ale i tak se zamračí.

,,Ty jsi Anette řekla lež?" zeptá se.

,,Ale, jen nějaké fakta jsem pozměnila."

,,Jenny, mě to můžeš říct, popravdě," Matteo mě chytne za ruku a stiskne ji.

Sedíme v parku, na našem oblíbeném stromě, tak metr nad zemí. Pořádně se nadechnu a poté mu vyklopím celou pravdu.

,,Začlo to tím, že jsme ležely večer s Leou na posteli vedle se. Řekla jsem jí, že je poseroutka když se bojí pavouků, a výšek a tak jsme se dál hádaly až z toho vznikla sázka. Ona vyleze na skálu. Jelikož já horolezectví miluju, nepřišlo mi to vůbec těžké, ale jí ano.
   Když jsme dojeli na kole k Dračí šupině, řekla mi že to vzdává, a že na tu skálu nikdy v životě nevyleze. A tak jsem jí povzbudila tím, že polezu jako první a ona za mou, bude klást nohy tam kde já a všechno bude v pohodě. Taky jsem jí slibovala, že jí pak za to vezmu do cukrárny. Jenže žádne pak nebylo" nedokážu udržet slzy, které se mi řinou po tváři.
,,Lezla jsem první, a proto jsem taky nemohla vidět bílý obličej mojí sestry. Když jsem byla nahoře, Lee jsem pomohla a najednou jako by jsme byly obě v nebi. Začly jsme se smát, dívaly se na oblohu a všechno bylo krásné. Když jsem si vytahovala svačinu poodešla jsem doprostřed skály. Pak jsem vzhlédla a viděla jsem Leu jak stojí na okraji skály a motá se. Balancovala, zatímco já nebyla schopná pohybu. Najednou jsem nabrala síly a běžela k ní. Avšak bylo pozdě. Lea mezitím šlápla do prázdna a spadla. Spadla na zem. A byla mrtvá."

Vzlykám a cítím jak mě Matteo obímá kolem ramen.

,,Co nejrychleji jsem slezla ze skály, a viděla jsem moji sestru rozplácnutou na zemi. Plakala jsem nad ní dlouho, slibovala jí, že všechno bude dobrý, když jsem ji ale otočila, jakoby se splnila moje noční můra, která byla úplně někde vzadu v mojí hlavě schovaná. Měla vylomené zuby, zlomený nos a prohlubeň na čele. Vykřikla jsem a rychle ji pustila.
Když jsem se vzpamatovala z prvního šoku, málem jsem se taky zabila. Zkoušela jsem skákat ze skály, pořezat se příručním nožem nebo mlátit hlavou o zem, ale nebyla jsem toho schopná. Získala jsem jen pár odřenin.
Nenáviděla jsem se za všechno, i za to, že se bojím smrti.

Poté už jsem jen zavolala rodičům a řekla jim, že Lea spadla ze skály a je mrtvá.

Pak už to všechno bylo tak jak to bývá. Přijeli, brčeli, nadávali, následovala psycholožka, pohřeb, a nakonec mi už chyběly jen věty: ,ty za to nemůžeš' a ,upřímnou soustrast.'

Je to venku a já se najednou cítí strašně lehká.
Matteo mě obejme a řekne: ,,Ty za to opravdu nemůžeš, Lea si to vybrala sama, chtěla to tak. A jsem si jistý, že to zvládneš. Ty jsi totiž nezměnitelá, silná holka která se nevzdává."