Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

1. část

Taylor
Udělala jsem asi největší chybu svého života. Já...nikdy jsem si nemyslela, že bych tohle někomu mohla udělat právě já, ale já jsem to udělala. Podvedla jsem ho. Normálně jsem ho podvedla. Bože, jsem taková kráva! Až tohle zjistí, opustí mě. A to bych už asi fakt nezvládla.

Nechápu, jak k tomu mohlo dojít. Musela jsem se strašně opít. Už nikdy nepůjdu na žádnou párty. Nepamatuju si skoro nic. Jediná a zároveň ta nejhorší věc, kterou si pamatuju, je ta, že vím s kým jsem se včera vyspala. Bože, strašně se za to stydím. Byl to totiž můj ex. Harry. Jo, vím, že jsme se včera potkali a nejspíše jsme se pod vlivem alkoholu začali spolu bavit, ale, že to skončí takhle...to jsem opravdu nečekala. Musím opravdu doufat v to, že nás spolu nikdo neviděl.

Nejspíše si Harry také uvědomil, že by z tohohle byl akorát průšvih, protože když jsem se ráno probudila, už tam nebyl.

Je mi strašně. Nehorázně mě bolí hlava a furt se mi chce zvracet. Musím jít domů. I když se mi tam vůbec nechce. Bojím se. I kdyby se o tom Adam nedozvěděl...já prostě nedokážu žít s pocitem takovéhle viny. Musím prostě doufat v to, že to dobře dopadne.
-----------
Oblékla jsem se a vyběhla na ulici, kde ještě přešlapovalo pár paparazzi. Samozřejmě. Párty plná celebrit. To si nemohou nechat ujít. Rychle jsem nasedla do auta a jela směrem domů.

Sledovala jsem z okénka ulice New Yorku. Po tváři mi začala stékat slza. Pořád nevěřím tomu, že se to opravdu stalo. Momentálně jsem nemyslela na nic jiného, než na Adama. V hlavě jsem si sestavila ne moc pěkný obrázek toho, co se stane, jestli se to dozví. Opustí mě? Odpustí mi to? Nebo co?
Jsem na dně. Sklopila jsem svou tvář do dlaní a tiše se rozbrečela.

V tu chvíli mi v kabelce pípla zpráva. Vyštrachala jsem mobil z tašky a koukla se na displej. Neznámé číslo. Rozklikla jsem zprávu, ve které stálo: "Až budeš mít čas, tak mi zavolej. H."
Harry? Oh, jistě. Po našem rozchodu jsem si jeho číslo vymazala, proto to neznámé číslo. Ale Harry byl momentálně ten poslední člověk na světě, na kterého jsem myslela.
Hodila jsem mobil zpátky do tašky a dále pozorovala ulice New Yorku. Je to zajímavé. Tolik lidí, tolik příběhů.
V tu chvíli jsem na ulici zahlédla malou holčičku, která na sobě měla oblečené tričko s mojí fotkou. "Zastavte, prosím!" křikla jsem rychle na řidiče, který mě vyslechl.

Vyskočila jsem rychle z auta a utíkala za malou fanynkou. Položila jsem jí dlaně na oči a s otázkou "Hádej, kdo jsem!", se okamžitě otočila. Když mě spatřila, tak se rozplakala. Kolem se začali scházet lidé, kteří okamžitě začali vytahovat mobily s foťáky.

"Neplakej, princezno!" začala jsem jí utěšovat a objala jsem jí. Vyfotila jsem se s ní a podepsala se jí na tričko. V tu chvíli mi začal zvonit mobil. Na displeji svítivě stálo: Adam <3. Ruka se mi najednou začala prudce třást. Nasedla jsem zpátky do auta a přijala hovor...