Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

37.část

Taylor
"Mami!" zvolal chlapeček a já s Adamem jsme se k němu otočili.

"Copak je broučku?" usmála jsem se na něj a šla směrem k němu.

"Podívej!" zasmál se a ukázal na velký hrad z písku. "Ty jsi náš šikulka." pochválila jsem ho a pohladila ho po jemných vláskách.

Chlapci se na tváři vykouzlil široký úsměv. Rychle vyběhl z pískoviště a objal mě. Když se po chvilce odtáhl, úsměv mu z obličeje rychle spadl.

"Kam jde táta?" zeptal se a já se nechápavě otočila za sebe abych se podívala na místo, na kterém ještě před chvílí seděl Adam. Bylo prázdné.

Adam rychle seběhl ze schodů s kufrem v ruce směrem ke dveřím.

"Tatííí!" zakřičel chlapec a po tváři mu začaly stékat slzy. "To je v pořádku zlatíčko, tatínek nikam nejde." utěšovala jsem ho, zatímco jsem pomalu šla směrem k Adamovi, který čekal s kufrem v ruce přede dveřmi.

Šla jsem stále rychleji a rychleji směrem k němu. Adam stále postával na tom samém místě, koukajíc prázdným pohledem do dálky.

Už jsem byla skoro u něj, když se za mnou ozval pronikavý dětský pláč. Otočila jsem se a v tom se vše kolem mě náhle rozplynulo. Upadla jsem do černočerné tmy...

S výkřikem jsem se rychle posadila na postel. Zhluboka jsem oddychovala a na čele se mi leskly kapky potu. Dlaněmi jsem si otřela obličej a opět si lehla do postele.

Jak to teď bez něj zvládnu?

Co mám jenom dělat?

Co...co jednou řeknu svému dítěti, až se bude ptát na svého tátu?

Po tváři se mi začaly koulet další a další slzy. Jsem bez něj ztracená. Ani v tom nejhorším snu jsem si nepředstavovala, že by to mohlo takhle skončit. S pocitem absolutní bezmoci a s představou ne zrovna růžové budoucnosti jsem pomalu znova usnula.

----------
Ráno jsem se probudila a ospale jsem se podívala na displej mobilu. Bylo skoro jedenáct hodin.
Převalila jsem se na záda a tupě zírala do stropu.

Co to bylo za sen? Vypadal tak nádherně a poté... poté se to prostě vše rozplynulo. A to stejné se bohužel stalo i ve skutečnosti.

Adam je pryč. Miminko se ještě ani nenarodilo. Bojím se. Bojím se čím dál tím víc. Bojím se, že mě zničí můj vlastní strach. Strach z toho, co bude.

Tom
"Vstávej!" zazněl v mobilu radostný hlas mého starého kamaráda ze střední školy, když jsem si přiložil iPhone k uchu. Okamžitě jsem se posadil a na tváři se mi vyrýsoval široký úsměv.

"Richarde! Jak dlouho jsme se neviděli! Jsem rád, že voláš! Kde jsi?" vychrlil jsem na něj. "Jsem v Londýně, ale zítra odlétám do New Yorku, tak mě napadlo, jestli bys nechtěl někam zajít!" zasmál se Richard do telefonu.

"Jasně, že j-" nedokončil jsem větu a tupě se zadíval na zeď, na níž visel obrázel mě a Taylor. Ona mě teď potřebuje víc.

"Heeej! Thomasi jsi tam?!" zeptal se a opět se zasmál. Pořád stejně usměvavý idiot.

"Richi, mně je to moc líto, ale já nemůžu... Něco se přihodilo a ja teď...já teď prostě nemůžu." šeptl jsem.

Z druhé strany se ozvalo pouhé povzdechnutí. "Nooo, no tak dobře no. Tak snad příště. V New Yorku budu ještě příší měsíc. Tak se zatím drž kamaráde!" zatlemil se ještě naposled a poté zavěsil.

Mobil jsem položil zpět na noční stolek a opět se zachumlal do peřin.

Nedalo mi to a po chvilce jsem se opět natáhl pro mobil. Najel jsem na kontakt na Taylor.

"Už jsi snídala?" 😊

Odpověď mi přišla téměř okamžitě.

"Nope. Stejnak bych to asi všechno zase vyzvracela." 😧

Pousmál jsem se a rychle naťukal odpověď.

"Zůtaň hlavně doma. Přinesu palačinky. Budou ti určitě chutnat!" ❤

Než jsem si stihl všimnout toho, že jsem místo na usměvavého smajlíka kliknul na srdíčko, zpráva již byla odeslaná.

Sakra co si teď o mně pomyslí?? Bude si myslet, že jí balím nebo tak...

Cinknutí mobilu oznámilo nově příchozí zprávu. Nervózně jsem ji rozkliknul.

"Děkuju. ❤"

Když jsem si všiml srdíčka na konci, jakoby mi spadl ze srdce velký kámen. Neřeší to...

Mobil jsem odhodil do peřin a pomalu šel směrem ke kuchyni.

Vyndal jsem si potřebně věci a ingredience.

"No Thomasi, teď se předveď jaký jsi kuchař!"

Ahoj!

Omlouvám, že jsem část nevydala zrovna nejdříve, ale neměla jsem moc času na psaní, takže jsem ji ještě rychle dopisovala teď :D

Tahle část nic moc, já vím :D Každopádně pokud se vám líbila jsem moc ráda :)

Za komentáře a votes předem děkuji! Vždy mě především vaše komentáře moc potěší :))

Teri