Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

3. část

Adam
Sotva jsem nastartoval, Taylor usnula na sedadle spolujezdce. Musel jsem se lehce pousmát. Je tak sladká, když spí. Když jsem zastavil před domem, vzal jsem ji do náruče a opatrně donesl přímo až do ložnice. Položil jsem ji do postele a přikryl dekou. Otočila se na bok a deku si přetáhla až přes bradu.
Svlékl jsem si tričko a džíny a vlezl jsem si k ní do postele. Přitáhl jsem si ji k sobě a také pomalu usnul.
------------
Taylor
Ráno mě probudila vůně čerstvě udělaných lívanců. Miluju lívance. Zvedla jsem se z postele a pomalým krokem jsem se šourala za Adamem do kuchyně. Když mě uviděl, vyrýsoval se mu na obličeji široký úsměv. "Dobré ráno, princezno. Vyspinkaná do růžova?" zachechtal se a věnoval mi polibek na čelo. "Jo, dobrý. Asi jsem včera usnula hodně brzo, že jo?"
"Haha...hned, co jsi nastoupila do auta!" odpověděl mi rozesmátý Adam, zatímco dodělával snídani.
"Hele, dneska pojedu do Los Angeles. Mám tam jednu show. Nechceš jet se mnou?"
"Tak narychlo?!...Vlastně proč ne?"
Musela jsem souhlasit, protože vím, že kdybych tady zůstala samotná, tak bych se asi utrápila k smrti. Stále váhám, jestli mu to mám říct nebo ne. Zatím jsem jako nejlepší řešení shledala variantu B, tedy tu, že mu to neřeknu, i když mě to ve skutečnosti strašně užírá.
"To je super! Ať všichni vidí, že mám tu nejkrásnější přítelkyni na světě!" pousmál se Adam a vzal mě do náruče. Koukala jsem se mu přímo do očí. Do těch jeho krásných očí. "Adame?" začala jsem s malou nejistotou v hlase. "Ano?"
"Budeš tu vždy pro mě? Ať se stane cokoliv?"
Adam se odmlčel a sklopil zrak. Poté se na mě znovu podíval s širokým úsměvem na tváři.
"Budu, Taylor....navždy"
Tahle slova mi doslova vyrazila dech. Tohle jsem ještě nikdy od nikoho neslyšela. Po tváři mi začala stékat slza. "Co se děje, miláčku?" zadíval se mi Adam do očí. "Přijdeš mi už od včerejška nějaká..."
"Ne, já jsem v pořádku" přerušila jsem ho a pokusila se o úsměv. "Dobře...ale kdyby se něco dělo, řekla bys mi to, že jo?" zeptal se starostlivě. "Jo, řekla..."
A zase jsem mu lhala. Přímo do očí. Nesnáším se za to. A možná, že bych mu to měla všechno říct. Ať mě opustí. Vždyť si to zasloužím. Zklamala jsem jeho. Zklamala jsem rodinu. Zklamala jsem přátele. Zklamala jsem fanoušky. Zklamala jsem vlastně všechny. Ale oni o tom neví. Neví o tom jenom kvůli tomu, že ani nemám tu odvahu se k tomu přiznat.
"Dáš si lívance?" křikl Adam z kuchyně.
"Jasně...že se ptáš!"
Adam se zachechtal a podal mi talíř. "Dobrou chuť!"
"Dobrou chuť" odpověděla jsem a spolu s Adamem se pustila do jídla.
---------
Po snídani jsem se přemístila zpátky do pokoje. Nejradši bych pořád jenom spala. Dávám si momentálně pauzu, když 1989 World Tour skončilo, takže je to stejně jedno.
Skočila jsem do postele a spokojeně zavřela oči. V tu chvíli mi začal zvonit mobil. Otráveně jsem natáhla ruku k nočnímu stolku, kde mobil ležel. Koukla jsem se na displej, kde svítivě stálo "neznámé číslo". Přejela jsem po displeji a přijala hovor.
"Halo?"

"Taylor? Tady Harry, máš chvíli čas?" ozvalo se z druhé strany.

"Sakra proč mi voláš?! Nech mě na pokoji!" rychle jsem odsekla.

"Promiň, ale chci si s tebou promluvit. Máš teď někdy čas?"

"Nevim. O čem jako chceš mluvit? Jestli něco chceš, řekni mi to teď!"

"Taylor...je trochu blbý mluvit o tomhle po telefonu. Prosím....máš teď někdy čas?"

Z Harryho hlasu byla slyšet zoufalost. Nechci se s ním vidět, ale možná, že bude lepší, když si o včerejšku promluvíme. Vzpomněla jsem si na dnešní Adamův koncert. Řeknu mu, že se necítím dobře, nebo tak něco a zůstanu doma.

"Přijď dneska večer. Třeba v devět. Ale prosím, snaž se o to, aby tě nikdo neviděl. Děkuju."

"Dobře. Tak v devět."