Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

38. část

O tři dny později ...

Tom
"Všechno bude v pořádku, pojď se mnou." zašeptal jsem a pomohl jsem Tay pomalu z auta. Před hřbitovem stálo několik černých Range Roverů a dalších drahých aut, což ukazovalo, že se na Adamův pohřeb dostavilo mnoho jeho přátel z řad celebrit.

"Zlatíčko..." zašeptala maminka Tay, Andrea a chytila svou dceru za ruku. Tay se snažila nebrečet, ale já svým zrakem zachytil každou slzu, jenž jí stekla po tváři.

Všichni jsme se sešli před hrobem, u něhož byla položena Adamova rakev. "Všichni jsme se tu dnes sešli, abychom se naposledy rozloučili s naším milovaným kamarádem, bratrem, synem a v neposlední řadě také snoubencem, Adamem Wilesem."

Taylor se s prádným pohledem koukala na rakev. Bylo mi jí strašně líto. V ten moment jsem všechnu její bolest chtěl vzít na sebe. Její neustálá pozornost, která byla soustředěna pouze do toho jednoho místa, byla přerušena až když jí někdo poklepal na rameno.

Neviděl jsem přesně kdo to je, ale podle delších kudrnatých vlasů jsem si to domyslel.

Harry
Louis zastavil přímo před hřbitovem. Oba dva jsme si upravili oblek a bok po boku jsme došli až k velkému davu, jenž postával uprostřed hřbitova.

Louis si všiml mého ztrápeného výrazu a chytl mě za ruku. "Nevyčítej si to, není to tvoje chyba. Tay se z toho dostane." dořekl a věnoval mi milý úsměv. Jeho slova mě nijak neuklidnila, ale uklidňovalo mě to, že sem se mnou vůbec jel.

Když jsme došli na místo, všiml jsem si, že je tady mnoho známých tváří. Většinu z nich jsem znal ať už tak, že jsme přátelé a nebo pouze od vidění. Louis mě popostrčil a ukázal davem směrem k Taylor. Jako odpověď jsem pouze lehce kývnul hlavou a vydal jsem se k ní.

Když jsem se k ní konečně dostal, lehce jsem jí poklepal na rameno. Taylor se pomalu otočila, ale když mě zahlédla, ve tváři se jí objevil nechápavý výraz. Pomalu jsem se k ní sklonil a zašeptal jí do ucha, že mě to moc mrzí. Taylor měla plné právo vrazit mi pár facek rovnou tady na místě, ale místo toho se ke mě akorát přitiskla. Obmotal jsem kolem ní paže a tím jí vtiskl do pevného objetí.

"Prosím neplakej.." zašeptal jsem jí potichu do ucha a pohladil jí po zádech. "To bude dobrý. Všechno bude zase dobré."

-----------
O měsíc později...

Taylor
"Šach mat!" zasmál se Tom a přesunul figurku na šachovnici. "Bože...šachy mi nikdy nešly." pousmála jsem se také a rukou si nevědomky přejela po břiše. Tom si toho ale všiml a věnoval mi milý úsměv.

"Už za chvíli co?" zašeptal a podíval se na velké břicho. "Jo..." odpověděla jsem nejistě a znovu si přes něj přejela.

Tom tu pro mě poslední celý měsíc byl. Ne, že by ostatní jako je Karlie nebo má rodina nebyli, ale Tom tu byl opravdu pořád. Ujišťoval se, že je se mnou vše v pořádku a že nic nepostrádám.

Popravdě jsem se v jeho blízkosti cítila opravdu dobře a vždy mě dokázal něčím rozesmát. A to mě opravdu udivovalo. Tom mě jako jediný dokázal rozesmát po tom všem co se stalo.

"Už víš co to bude?" pousmál se a poposedl si na židli, na které seděl. "Ne, chtěli jsme...chtěli jsme se s Adamem nechat překvapit." špitla jsem a s úsměvem jsem za podívala na bříško. Moc jsem se těšila. Věděla jsem, že ten malý zázrak za všechny ty ranní nevolnosti a tak zkrátka stojí.

"Už by sis měla jít lehnout, Tay." řekl po chvilce Tom a sám se už začal zvedat ze židle. "Asi jo, jsem unavená." odsouhlasila jsem mu a začala se zvedat také.

Když jsme došli do mého pokoje, Tom mi pomohl do postele. Pečlivě mě přikryl dekou a zhasl lampičku u postele. "Připadám si jako bys byl můj táta." zasmála jsem se a deku si přitáhla až k bradě. "Tak to máš ale pěkně mladého tatínka, viď?" zasmál se a ruce si založil do kapes. "Samozřejmě!"

Tom se pousmál a otočil se směrem ke dveřím. "Tome, počkej!" zastavila jsem ho na poslední chvíli. "Copak se děje?" zeptal se starostlivě a přešel směrem k mé posteli. "Nemohl bys... nemohl bys dneska zůstat tady se mnou?" zeptala jsem ho a nejistě si zkousla ret.

Tom se posadil na mojí postel a pohladil mě po vlasech. "To víš, že ano." Věnovala jsem mu také úsměv a propletla jsem si s ním prsty.

"Tome, já...jenom ti chci říct... chci ti moc poděkovat. Po celou tu dobu jsi tu pro mě byl. Na začáku jsem si myslela, že už se nikdy nedám dohromady. Že už se nikdy nebudu znova smát. Že už nikdy nebudu... zkrátka, chápeš co ti tím chci říct? Chci ti říct, že jsi pro mě moc důležitý a to co jsi udělal pro mě moc znamená. Takže moc děk-" nedořekla jsem svůj proslov, když mě Tom umlčel polibkem.

Mé počáteční zmatení se po chvilce vytratilo a já začala spolupracovat. Tom se po chvilce trochu poodtáhl a opřel si své čelo o to mé. "Za tohle nemusíš děkovat." zašeptal a zastrčil mi neposedný pramínek vlasů za ucho.

Na nic jiného jsem nečekala a opět jsem ho políbila. Věděla jsem, že bych zřejmě neměla, ale v tu chvíli jsem toužila po dalších a dalších polibcích od Toma.

Po chvilce líbání jsem se od něj odtáhla a pohladila ho po tváři. Tom se pousmál a jemně mě políbil na hřbet ruky.

Oba dva jsme byli zticha, nikdo neprohodil ani slovo. Tom se pomalu natáhl pro další polibek. Odtáhla jsem se. Trochu zmateně se mi zadíval do očí. "Tome, já...to nemůžu. Jednak kvůli Adamovi a také kvůli tomu, že ... prostě beru tě jenom jako kamaráda. Nic jiného k tobě necítím."

Tom nechápavě přikývl a poté se rychle zvedl z postele. "Já...já už budu muset jít. Do-dobrou noc." zakoktal a rychle opustil můj pokoj. Než jsem se stihla vzpamatovat, Tom už si dole obouval boty. Rychle jsem vyběhla z pokoje a seběhla jsem dolů po schodech směrem ke hlavním dveřím.

"Tome, prosím počk-" nedořekla jsem větu, protože poslední co jsem zaslechla bylo hlasité zaklapnutí dveří. Stála jsem v chodbě a s prázdným výrazem zírala na dveře. Pocítila jsem jak mi po tváři začala stékat slza. Byla jsem zklamaná a zmatená. V jednu chvíli jsem netoužila po ničem jiném než po tom, aby tu se mnou byl Tom už napořád a v jednu chvíli jsem ho totálně podrazila i po tom co vše pro mě udělal.

Sedla jsem si na schod a obličej si opřela do dlaní. Nyní jsem totiž měla jistotu toho, že Tom se jentak nevrátí...

Ahoj!
Tak jak jsem slíbila, nový díl je tady :)

Jako omluvu za to, že díly v poslední době vycházejí dost nepravidelně je dnešní díl takový delší (má přes 1000 slov! :D) :)

Za veškeré komentáře a hlasování budu moc ráda :)

Teri