Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

15. část

Karlie
"Počkej, pomůžu ti." oběhla jsem auto a podepřela Harryho. Trochu sykl bolestí, ale poté se mu na tváři opět vykouzlil úsměv. Využili jsme toho, že zde nebyli žádní paparazzi ani fanoušci a rychle jsme vešli k Harrymu domů. "Kde máš obývák?" zeptala jsem se ho a on pouze ukázal prstem na místnost před námi.

Opatrně jsem mu pomohla si sednout, když v tom přiběhli Liam s Louisem. "Ahoj." vykoktali oba překvapeně. "Ahoj." pousmála jsem se na ně a otočila hlavu zpátky k Harrymu. "Dáš si čaj?" zeptal se Harry a pokusil se vstát. V tu chvíli ovšem projela jelo tělem další vlna bolesti. Nešikovně se opět svalil na gauč a přivřel oči. "Co se děje, Harry?!" přiskočil Louis a vyděšeně pozoroval každý Harryho pohyb. "To nic." zaskuhral Harry a pokusil se o úsměv.

"Co to máš sakra na obličeji?!" vyptával se dál a opatrně přejel Harrymu po obličeji, kde se mu pomalu, ale jistě začal vytvářet monokl. "To nic. Neřeš to, Louisi, prosím."
Louis už se chystal k tomu, aby mohl něco říct, když v tom ho Liam chytl za rameno a pomalu odvedl do kuchyně.

Harry opět obrátil pohled zpět ke mně. "Sedni si vedle mě, prosím." špitl a já se trochu pousmála. Sedla jsem si vedle něj a ruce si položila do klína.

Nervózně si zkousl ret a pootevřel ústa, aby se mohl na něco zeptat. "Karlie, myslíš, že je to dítě moje?" řekl na jediný nádech. Tiše jsem si povzdechla.

"Já to nevím, Harry. Opravdu nevím.."

"A myslíš, že kdyby bylo moje...myslíš, že by mě Taylor nechala, abych se s ním stýkal?" Po této větě si Harry nejistě zkousl ret a pohled zaryl do země.

"Nevím, Harry. Nevím vůbec nic.."

O 2 dny později..

Adam
Pozoroval jsem jí. Pozoroval jsem jí a snažil si zapamatovat každičký kousek její tváře, kdyby mě nakonec opravdu opustila. A to tou nejhorší cestou. Podle doktorů se její stav ani nezhoršil, ani nezlepšil. Nevím jestli mám být rád nebo ne. Něco ve mně mi napovídalo, že mám být rád za to, že to vůbec přežila a je stále mezi námi, ale něco mi také říkalo, že z čeho se radovat, když je její stav pořád stejný.

Začaly se mi do očí drát slzy. Po chvilce už se mi po tvářích kutálela jedna slza za druhou. Pevně jsem ji stiskl za ruku. Moc jí miluju. Nechci o ní přijít. Každý má něco, pro co žije. Doposud jsem si myslel, že je to hudba. Ale teď žiju jen a jen pro ní. A jestli tady skončí...už nebudu mít pro co žít.

Nedokážu si představit, že bych se ráno probouzel a ona by vedle mě nebyla. Že bych už nikdy neslyšel ten slastný zvuk jejího smíchu. Že už bych jí nikdy neobejmul. Že už bych jí nikdy nepolíbil...

Hlasitě jsem se rozvzlykal. No a co, že jsem kluk. I kluci mohou brečet. A já jsem právě brečel pro ní. Pro holku, která od základů změnila můj život. Pro holku, kterou si chci jednou vzít a mít s ní hromadu dětí. Pro holku, kterou tak moc miluju, že bych byl schopný kvůli ní zabíjet.

"Miluji tě, prosím neopouštěj mě."

V místnosti plné ticha, které rušily pouze mé vzlyky a zvuky přístrojů u Taylořiny postele, se ale najednou stalo něco, co jsem nečekal.

Ruka, za kterou jsem jí držel, mě jemně stiskla.

Ahoj!
Tahle část je dost krátká, ale snad se bude líbit:)

Nemám moc čas napsat delší, jsem totiž až moc zabraná do poslouchání New Romantics a neustálého pouštění si dokola videoklip k tomu :D...ani nevíte, jak moc závidím těm lidem, co měli možnost jít na jeden z koncertů :'( , co bych za to dala <3
 
Za komentáře a votes budu ráda! :)
Díky!

Teri

Btw...napište, které písničky od Tay máte nejradši! Moje 3 nejoblíbenější jsou 100% : Fearless, All too well a Shake it off <333