Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

13. část

Harry
"Liame, okamžitě mě pusť na zem!" křikl jsem na Liama, který si mě přehodil přes záda a šel nevím kam. "To určitě! A neházej sebou, máme pro tebe překvapení!" zasmál se a pokračoval nadále ve své cestě. "Tak mě alespoň pusť na zem, prosím." zakňučel jsem a Liam si jen lehce povzdechl. "Fááájn...ale nepřej si nás, jestli utečeš!" souhlasil Liam a Niall, který šel celou dobu vedle nás, jenom souhlasně přikyvoval. "Neboj..." špitl jsem a pohled zaryl do země.

Dnes jsem rozhodně neměl náladu s nima někam jít. Po včerejším nahrávání jsem byl celkem unavený, zatímco Liam s Niallem doslova sršili energií.

"Tak tady to je!" vyrušil mě Niallův nadšený hlas a já akorát nadzvedl hlavu, abych se mohl podívat, kam ukazuje prst mého nadšeného kolegy. "Kde to jsme?" zeptal jsem se a nechápavě se podíval na Liama. Ten akorát protočil očima a už mě táhl dovnitř.

Když jsme vešli dovnitř mohutnou branou, už zdálky byla slyšet hlasitá hudba. Neochotně jsem se za nimi vláčel až k samotným dveřím velké budovy. "Tak zazvoň, vole!" začal se smát Niall, když viděl, že Liam jentak postává přede dveřmi a k ničemu se nechystá. "No jo, no jo!" odsekl mu Liam a nejistě stiskl velký zvonek vedle dveří.

Po chvilce čekání se dveře otevřely a uvnitř stála nějaká mladá holka. Mohlo jí být tak kolem osmnácti, pomyslel jsem si. Zatímco rozdávala úsměvy na všechny strany, usrkávala ze svého kelímku s pivem. "Héj! Kluci z 1D jsou tady!" křikla s již značně opilým hlasem  do davu a věnovala mi další zářivý úsměv. "Vítejte v ráji, fešáci!" zasmála se a políbila Nialla na tvář. Než jsme se stihli vzpamatovat, dívka zmizela někde v davu. "No, dal bych si říct!" zasmál se Niall a stále se kolem sebe rozhlížel, jestli onu dívku někde nezahlédne. "Ježiši Nialle, nech toho!" protočil jsem očima a znuděně zastrčil ruce do kapes. "Tak ty máš co říkat, Stylesi, fakt!" zašklebil se a zmizel v davu. Když jsem se ohlídl na druhou stranu, zjistil jsem, že Liam už také někam zdrhl.

"To jsem si mohl myslet.." zamrmlal jsem si pro sebe a pomalu se vydal směrem k baru.

"Jednoho panáka, prosím." poprosil jsem a barman pouze pokynul hlavou. Po chvilce ho přisunul směrem ke mě a já ho na vypil na ex. Asi se dneska opiju a pak si trochu užiju s některou z těch holek tady. Dneska mám fakt náladu na nic.

"Ty jsi Harry, viď?" zaslechl jsem dívčí hlas vedle sebe a okamžitě jsem se otočil. "Jo, to jsem." odpověděl jsem a opětoval jí její zářivý úsměv.

"Dáš si něco k pití?" zeptal jsem se jako pravý gentleman a ona se jen ušklíbla. "No...popravdě bych si spíše dala tebe."
Překvapeně jsem se pousmál a nastražil uši. Dívka spatřila, že jsem po těchto slovech patřičně zpozorněl a trochu se pousmála. "To víš, jsi celkem pěknej, tak si myslím, že dnešek by mohl být jenom ty, já a postel." dořekla, přižemž u každého slova mě lehce pohladila po stehnu. Zřejmě už byla také trochu pod vlivem alkoholu, který na každém rohu v této budově tekl proudem, ale když to chce, tak proč nevyužít situace, že?

Chytl jsem dívku za ruku a pomalu ji vedl davem lidí někam, kde budeme moci být sami. Když jsme vyšli na chodbu, která byla plná pokojů, rychle jsem s ní vlezl do jednoho z nich. Prudce jsem za námi zabouchl dveře a přitiskl jí na ně. Zatímco mi opětovala slastné polibky, položil jsem ji pomalu do postele.

Začal jsem se jí drápat po kalhotech a ona se jen přiopile zasmála. "Sakra Harry, ty to fakt chceš, viď?"
Věnoval jsem jí pouhé zakývání hlavou a nadále se věnoval své práci. "Víš co...vlastně se ti ani nedivím.." začala a prohrábla mi vlasy. "Když máš za sebou tak strašný vztahy, ve kterých pochybuju, že by ti daly každou noc.."
Pokračovala, ale já jen tupě přikyvoval hlavou a líbal jí po těle. "Hlavně ta kráva Swiftová...bože, jak s ní může někdo vůbec být.." pokračovala dále ve své opilecké řeči. Trochu jsem zpozorněl, když řekla její jméno. "Nech ji být.." zamrmlal jsem a dále se jí věnoval. "Tss, nezastávej se jí. Doufám, že v tý nemocnici chcípe.." dořekla a já plně zpozorněl.

Odtáhl jsem se od ní a navázal oční kontakt. "V jaký nemocnici? Co to sakra meleš?!" vyjel jsem na ní a ona se jen nechápavě pousmála. "Ty to nevíš?" zasmála se a přivřela oči. "Slavná Swiftová měla autonehodu a neví se, jestli to vůbec přežije." odsekla a přitáhla si mě k sobě. Nechápavě jsem stál a přemýšlel. Sakra, jak se to stalo? Kdy se to stalo?

Dívka mi začala rozepínat poklopec a já ji jen znechuceně od sebe odtáhl. "Už budu muset jít." špitl jsem a rychle zamířil ke dveřím. Zaraženě mě pozorovala a nezmohla se ani na slovo.

Vběhl jsem zpátky do davu skvěle se bavících lidí, s úmyslem najít Liama s Niallem. Ti samozřejmě nebyli nikde k nalezení, takže jsem akorát s lehkou nadávkou vyběhl ven před budovu a zalezl do auta. Sice jsem v sobě měl už jednoho panáka, ale jediné, co mě zajímalo, a co jsem potřeboval zjistit, bylo to, jak je Taylor.

Adam
"A můžu jít za ní?" zeptal jsem se nejistě doktora, který se pousmál. "Samozřejmě. Ale jenom na chvilku, bude muset teď hodně odpočívat."
Trochu jsem přikývl a opatrně se otočil zpátky ke Karlie. Ta se jen mile pousmála a pohladila mě po rameni. "Jen běž. Já zatím počkám tady."

Opětoval jsem Karlie její úsměv a pomalu otevřel dveře od Taylořina pokoje. Byla to menší místnost se dvěma postelema uprostřed. Postel blíže u dveří byla prázdná, takže mi pohled okamžitě stanul na druhé posteli blíže k velkému oknu. Ležela tam. Kolem ní byly různé přístroje, ze kterých vycházely pravidelné zvuky, což mě alespoň ujišťovalo v tom, že je naživu.

Opatrně jsem si přisedl na židli vedle její postele a chytl jí za ruku. Byla tak bledá. Do očí se mi nahrnuly slzy.

"Sakra proč se to stalo?! Proč zrovna jí?!"

Položil jsem si hlavu do dlaní a nechal slzám volný průběh.
Tak moc ji miluju...
Tak moc o ní nechci přijít...
Jestli to Taylor nepřežije, už nemám pro co žít...

Ahoj!
Tak 13. část je tady :). A zase se nám sem trochu motá Styles, no :D

Všichni povinně hlasujte a komentujte kvůli Taylor! Je to přece TŘINÁCTÁ část! :D :) <3
Děkuju!

Teri :))