7. část

216 10 4
                                    

Taylor
Po tvářích mi stékala jedna slza za druhou. Karlie mě pevně držela a mě to dodávalo nějakým způsobem pocit bezpečí. Zvedla jsem se a zadívala se jí do očí. Mlčky jsme na sebe koukaly. Karlie se po chvilce usmála a propletla si své prsty s mými.
Ani jedna z nás neřekla jediné slovo a jen jsme tam tak seděly a koukaly jedna  na druhou.

Bylo to zvláštní. Na jednu stranu jsem se cítila divně, ale na druhou stranu jsem se cítila tak skvěle, jako ještě nikdy. Karlie vyzařovala jakousi podivnou energií, kterou jsem nikdy před tím nepoznala.

Její tmavě zelené oči mě doslova hypnotizovaly a já se od nich nemohla odtrhnout. Co to se mnou sakra je? V tu chvíli jako bych Adama i Harryho doslova vypustila z hlavy a jediná osoba, která byla právě v mých myšlenkách, byla Karlie.

Celou dobu jsme měli propletené prsty a ani na chvíli nepřerušily oční kontakt. Karlie po chvilce setřela palcem slzu, která mi stále stékala po tváři. Lehce se pousmála a zastrčila mi neposedný pramínek vlasů za ucho. Můj pohled byl stále upřený jen a jen na ní.

Karlie si nervózně skousla ret a pohladila mě po tváři. Nějakým způsobem jsem věděla, co bude následovat. Zavřela jsem oči a nechala jí. Nechala jsem jí políbit mě. Když své rty přitiskla na ty mé, ucítila jsem to vše v jednom. Všechno. Do slova a do písmene. Lásku, bolest i nenávist.

Odtáhla jsem se. Tohle nemůžu. Zkrátka nemůžu. Jsem zmatená. Mé city jsou zmatené. Je vůbec možné chovat city ke třem zcela rozdílným lidem v ten samý čas? Adam je můj přítel, takže je přece jasné, že ho miluji, ale pravda je i ta, že speciální místo v mém srdci má stále i Harry a Karlie, která to dneškem ještě více prohloubila.

Myslím, že...myslím, že potřebuji být sama. Potřebuji si to vše urovnat v hlavě. Potřebuji si stoprocentně ujasnit, kdo je na prvním místě.

"Karlie...já..." rozrazila jsem ticho v místnosti.
"Promiň Taylor. Omlouvám se." přerušila mě Karlie a poraženě sklopila hlavu.
"Ne...já....já jenom, že...že asi budu muset být na chvíli sama." odpověděla jsem šeptem a uhla pohledem.
"Chápu." bylo jediné slovo, které Karlie vypustila z pusy a poté mlčky odešla. Když jsem zaslechla zaklapnutí dveří, do očí se mi nahrnuly slzy.

"Co teď mám kurva dělat?! Jsem totálně v hajzlu. Jestli jsem si do teď myslela, že už to nemůže být horší, tak ano. Ano, může to být mnohem horší. A já si zřejmě právě procházím peklem..."

Tohle bylo to jediné, co právě napadalo mou mysl. Stále dokola a dokola. Nebyla jsem schopna myslet normálně. Jediné, co jsem si právě uvědomovala bylo to, jak se mi můj vlastní život ničí mezi prsty.

Mou mysl napadaly strašné věci, které by se mohly odehrát pokud by se Adam dozvěděl všechno o Harrym nebo Karlie a nedej bohu, kdyby se to nějakým způsobem dozvěděla média. Novináři by mě zničily. A to doslova.

Z mého depresivního přemýšlení mě vytrhl zvuk klíče v zámku. Adam. Ne, ne, ne, ne, ne, ne! Takhle mě fakt nemůže vidět. Rychlostí blesku jsem zdrhala do koupelny a rychle za sebou zamkla.

Opláchla jsem si obličej studenou vodou a chvíli na sebe zírala do zrcadla. "Kam jsi to dopracovala, Swiftová?" začala jsem mluvit se svým vlastním odrazem, zatímco někdo začal ťukat na dveře. Leknutím jsem málem sletěla na zem, ale snažila jsem se dělat jakože nic. "Tay, zlato, jsi v pořádku?" ozval se za dveřmi Adamův hlas. "Jasně! Já za tebou hned přijdu." snažila jsem se znít, co nejvíce v pohodě, ale asi mi to moc nešlo. "Fajn. Miluju tě!" odpověděl Adam a já slyšela, jak se jeho kroky vzdalují od koupelny.

Rychle jsem se namalovala se odemkla dveře od koupelny. Šla jsem směrem do kuchyně, kde seděl Adam. "Jak je ti zlato?" nahodil starostlivý výraz ve tváři. "Jsem v pořádku." odpověděla jsem v klidu a opřela se o kuchyňskou linku. Adam se pousmál a popošel ke mně blíž. "To jsem rád." zašeptal, zatímco mě chytl kolem pasu. Zadívala jsem se mu do očí, které jenom zářily. Pohladil mě po vlasech a pomalu políbil. Další polibek, díky kterému jsem celá zmatená. Ale jediné, co vím jistě je to, že Adama miluji. Rozchod s ním by mi nejspíše zlomil srdce, tak, že už by ho jentak někdo nedal dohromady.

Adam se po chvilce trochu odtáhl, aby si mě mohl popotáhnout k sobě blíž. Zatímco mě zasypával polibky, jeho ruku sjela až pod moje triko. "Adame..." zašeptala jsem, ale on jako by mě neslyšel a stále se věnoval jenom své práci. Chtěla jsem přestat, ale on mě svými dotyky doslova ovládal. Mezi polibky jsem se od něj na chvíli odtrhla. Jemně jsem ho pohladila po tváři a promluvila. "Moc tě miluju, Adame." bylo to jediné, co ze mě vypadlo. "Já tebe taky, Tay." zašeptal mi potichu do ucha a nadále se věnoval mně.

Lehce jsem sebou cukla, když mě pomalu vzal do náručí a šel směrem do ložnice. Ač věděl, že tu s námi nikdo jiný není, zamkl za námi dveře a mě pomalu položil na postel. Rychle se zvedl a sundal ze sebe své tričko. Pohled na jeho pevné, svalnaté tělo mě doslova hypnotizoval. Skousla jsem si ret a Adam se lehce pousmál. Přitáhl si mě k sobě a sundal mé triko, které skončilo pohozené někde v rohu místnosti. Adam mě znovu zasypával svými něžními polibky a z mých úst vyšel tichý sten. Obtočila jsem nohy kolem jeho těla, abych si ho k sobě přitáhla blíž. Adam pomalu sjel rukou dolů, aby mi mohl rozepnout kalhoty, když v tom mu zazvonil mobil, který měl položený na nočním stolku. Jeho pohled se střetl s mým a já jenom přikývla. "Vezmi to. Třeba je to důležité." zašeptala jsem a pohladila ho po vlasech.

Adam
Opětoval jsem jí její milý úsměv a pomalu se natáhl pro mobil. "Halo?" promluvil jsem, aniž bych si přečetl, kdo to vlastně volá. "Adame, brácho! Tady James, už kurva dlouho jsme se neviděli! Jsem teď v New Yorku, doufám, že jsi tady taky. Mohli bysme se teď někdy vidět, máš čas?" ozval se z druhé strany veselý hlas mého nejlepšího kamaráda. Jo, na jednu stranu jsem byl rád, že volá, ale na druhou stranu jsem teď měl něco mnohem lepšího na práci. "Haha, nazdar! Jasně, že jsem v New Yorku. Co takhle v pátek v deset?" odpověděl jsem, zatímco jsem sledoval Taylor, která se zachumlala do peřin a přitáhla si k sobě Meredith.

Pousmál jsem se a po skončení hovoru, jsem si zalezl k Tay. Taylor se ke mně přitiskla a spokojeně si oddychla. "Koukneme se spolu na nějaký film?" promluvila po chvilce ticha a koukla se na mě. "Jasně! Tak nějaký vyber a já dojdu udělat popcorn, jo?"
Taylor tiše přikývla a oba jsme vstali z postele. Ruku v ruce jsme šly směrem do obýváku, kde Tay začala vybírat film, zatímco já zašel do kuchyně udělat popcorn.

Po chvilce už jsem byl zpátky s mísou popcornu v levé a s lahví Coly v pravé ruce. Sedl jsem si na gauč vedle Taylor, která si položila svou hlavu na mé rameno. "Tak co jsi vybrala?" zeptal jsem se zvědavě a položil mísu s popcornem na stůl. "Hunger Games! Ten nejlepší film přece!" prohlásila a já se musel nad její roztomilostí pousmát. Propletl jsem si s ní prsty a políbil jí na čelo. Miluji tyhle chvíle. Tyhle chvíle, kdy jdou všechna světla pryč. Tyhle chvíle, kdy nemusím řešit, jestli musím něco zařídit nebo udělat. Tyhle chvíle, kdy jsme tu jenom ona a já...

Ahoj!
Další část je tady! :D...já vím, že jsem před nedávnem jednu část vydala, ale když je dneska třináctého  :D

Děkuji moc za komentáře a hlasování

Teri :))

Mistake [Tayvin fan fikce] CZKde žijí příběhy. Začni objevovat