Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

9. část

Taylor
Probudila jsem se s šílenou bolestí břicha. Netrvalo dlouho a už jsem běžela do koupelny, kde jsem vyvrátila celý obsah svého žaludku do záchodové mísy.

Už zase. Už zase mi je mizerně. Tohle prostě není normální. Nešťastně jsem se opřela zádama o zeď, když v tom přiběhl rozespalý Adam. "Miláčku, co se děje?!" zeptal se starostlivě a klekl si ke mě. "Nic, jenom se mi udělalo nějak špatně. Promiň, nechtěla jsem tě probudit." odpověděla jsem a sklopila hlavu.

Adam se ke mě naklonil a políbil mě na čelo. "To bude dobrý. Pojď se mnou, ještě se trochu prospíš." zašeptal a pomohl mi pomalu na nohy. Pomalu mě vedl směrem zpátky do ložnice, zatímco já přemýšlela, co budu dělat. Tohle už opravdu není normální. Tyhle nevolnosti se nyní dostavují pořád, zatímco menstruace nikde. Musím si udělat ten test. Jenže tady je ten problém...já si pro něj sama dojít nemůžu, to by viděli všichni a já si dovedu představit, co by bylo hned další den v novinách. Také mi přijde dost trapné posílat tam bodyguarda...

Musím tam poslat někoho z mých přátel. Někoho, kdo to pochopí.

Začala jsem potichu přemýšlet, koho bych mohla poprosit, aby tam zašel. Musela jsem se trochu uchechtnout nad představou, že bych tam poslala Eda. Poté jsem ale opět zvážněla. Koho tam mám sakra poslat?! Koho?!

Adam vedle mě nadále spokojně spal a já ho nenápadně pozorovala. Je tak zlatý, když spí. Lehce jsem ho pohladila po tváři a políbila na čelo. S Adamem to ani nehlo a spal dál. Musel být hodně unavený. Narozdíl ode mě nemá pauzu a věčně jezdí někam po koncertech. Když to jde, jezdím s ním a podporuji ho. Jsem jeho největší fanynka přece! Pousmála jsem se nad tím, jak moc velké štěstí mám, když si uvědomím, že Adam je zrovna můj přítel. Přitulila jsem se k němu blíž a spokojeně zavřela oči, abych se ještě na chvíli prospala.

Karlie
Vstala jsem z postele a pomalu se šourala směrem do kuchyně. "Dobré ráno, princezno!" pousmál se Josh a podal mi hrnek s kafem. "Dobré ráno." odpověděla jsem a sedla si s mobilem v ruce ke stolu. Mám jí napsat? Nebo spíše zavolat? Asi jsem to pěkně zvorala. Přemýšlela jsem a pomalu si usrkávala horkou kávu z hrníčku. "Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Josh a políbil mne ze zadu na krk. "Nic. To neřeš." odsekla jsem mu a zvedla se ze židle. Josh se mlčky přemístil do vedlejší místnosti.

Zřejmě už je na tuhle mojí náladu zvyklý. Možná, že už jsme si oba zvykli, že jsme si tak vzdálení. Už to mezi námi není, co to bývalo. Nejspíše by bylo nejlepší dát si už prostě sbohem a netrápit se v tomhle vztahu dál. Popravdě je mi Joshe líto. Stále se to snaží nějakým způsobem zachránit, ale ono to už nejspíše nepůjde. Ovšem, že k němu stále nějaké city chovám, ale...

...ale. Vlastně ani nevím, co říct. Možná, že zkrátka potřebuji něco nového. Zamilovat se od znova a zažít něco krásného. Jenže tohle už zřejmě mě a Joshe nečeká. Nemá smysl být spolu nadále. V nejbližší době to prostě skončím.

Z přemýšlení mě vyrušilo pípnutí zprávy v mobilu. Otráveně jsem se koukla od koho je, když v tu chvíli se mi málem zastavilo srdce. Taylor. Okamžitě jsem přejela prstem po displeji a přečetla si zprávu.

Ahoj Karlie,
nejspíše jsi na mě naštvaná a já se ti ani nedivím. Moc se ti omlouvám za svou reakci...
Myslím, že by jsme se měly sejít a trochu si promluvit. Kromě toho bych tě potřebovala o něco poprosit. Mohla bych k tobě prosím přijet?
Taylor

Dočetla jsem si zprávu a nervózně si zkousla ret. Ovšem, že jí napíšu, ať ke mně přijede, ale bojím se. Ani nevím čeho, prostě se bojím. Je to zvláštní. Já...já jsem na kluky, ale Taylor má v sobě takové zvláštní kouzlo, čímž mě přitahuje. Nejspíše tohle není láska, ale mé city k ní budou vždy něčím vyjímečné.