Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

6. část

Harry
Kouknul jsem se na mobil, abych zjistil kolik je hodin. Přesně čtyři odpoledne. Rychlostí blesku jsem běžel přímo ke dveřím. "Kam zas jdeš, vole?" zaslechl jsem za zády Liamův vysmátý hlas. "Potřebuju si něco zařídit. Za hodinu jsem zpátky." odpověděl jsem letmo a rychle za sebou zabouchl dveře. Už jsem chtěl nastoupit do auta, když jsem za sebou uslyšel několik ukřičených holek.
"Omg, to je Harry!"
"To je Harry Styles!"
"Ááá...Harry z One Direction!"
Lehce jsem se pousmál a šel směrem k nim. S několika jsem se vyfotil a podepsal, některým stačilo pouhé obejmutí.

Miluju svoje fanynky, ale asi jim nikdy neodpustím to jejich chování v době, kdy jsem chodil s Taylor. Tolik nenávistných tweetů, nikdy žádné jiné holce, se kterou jsem byl neposlaly. Nechápu, proč zrovna Taylor. Proč museli tak nenávidět zrovna ji. Vždyť Taylor mě dělala šťastným a oni ji za to nějakým způsobem nenáviděli. Už na to nesmím myslet. Musím si momentálně Taylor udobřit.

Rozloučil jsem se s uplakanýma fanynkama a rychle nastoupil do auta. Nastartoval jsem a vyjel směrem k Taylor. Zpozoroval jsem, že mě pronásledují paparazzi. No super. Tak teď se fakt nemůžu objevit před domem své ex. Naštvaně jsem bouchl rukou do volantu a zabočil směrem k obchodnímu centru. Zaparkoval jsem na parkovišti a vyběhl směrem k Starbucks. Kolem mě se okamžitě seběhl hlouček novinářů a fanynek. Když už byla situace opravdu zoufalá a já se nemohl pomalu hnout z místa, rychle jsem nastoupil zpět do auta. Nastartoval jsem a vyjel zpátky domů. Rychle jsem projížděl ulicemi New Yorku, zpátky do našeho domu.

Když jsem po půl hodině jízdy konečně dojel domů, zastavil jsem před barákem a vyběhl směrem ke dveřím. Uvnitř mě se hromadil vztek a já za sebou naštvaně práskl dveřmi. To mi nestačilo, tak jsem si ještě rukou pořádně flákl do zdi. To ovšem nebyl dobrý nápad. "Do prdele!" zařval jsem přes celou chodbu a z dveří jednoho z pokojů, vykoukla Louisova hlava. "Co děláš??" zeptal se s nechápavým výrazem ve tváři. "Nic, nech mě!...Mimochodem, ty už se se mnou bavíš?!" ironicky jsem se zachechtal, zatímco jsem si prohlížel bolavou ruku. "Jak to jako myslíš?" zeptal se Louis a nahodil ještě víc nechápavý výraz. "No, že od té doby, co jsi na mě řval kvůli Taylor, tak se se mnou nebavíš..." odtrhl jsem pohled od své ruky a navázal s ním oční kontakt. "Harry...já na tebe neřval. Jenom jsem tě chtěl varovat. Jo, Taylor je fajn holka, ale...mezi váma je konec. Ty to prostě musíš pochopit. Pochop, jsi můj nejlepší kamarád a já nechci, aby jsi se kvůli tomu trápil!" promluvil v klidu a přistoupil ke mě blíž. "Díky, Louisi..." zadíval jsem se mu do očí a objal ho.

"Jo...a taky má teď Calvina! Když jsem viděl ty jeho bicepsy...kámo, od toho bych přes držku dostat nechtěl!" zazubil se a plácl mě přes rameno. "To bys nebyl ty Louisi, aby jsi po dojemné řeči, neplácl nějakou kravinu!" zasmál jsem se s ním.
"Hele, asi udělám popcorn a pustím nějaký film. Dojdeš pro Liama a pro Nialla?" pousmál se Loui a ukázal směrem ke schodům. "Jasně." souhlasil jsem a s úsměvem na tváři jsem vyběhl směrem do prvního patra.

Taylor
Probudila jsem se ve své posteli. Co se to sakra stalo? Nic si nepamatuji. Vlastně jenom to, že jsem se před Adamem strašně rozbrečela.

A v tu chvíli jsem si to uvědomila. Ne, prosím...že je tohle jenom nějaký zlý sen a já se z něho za chvíli probudím.
Jak to teď asi budu Adamovi vysvětlovat? Asi není normální se jen tak před někým rozbrečet.

Složila jsem obličej do dlaní. Sakra. Tohle je totálně v prdeli.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si malého papírku položeného na Adamově polštáři. Natáhla jsem se pro něj a šeptem si ho pro sebe přečetla. "Miláčku, moc se omlouvám, ale musel jsem jít do studia. Vrátím se až večer. Kdyby ti bylo špatně, zavolej mi! Moc tě miluju! -A." lehce jsem se pousmála, nad tím, jak strašně moc je Adam milý a starostlivý, ale hned v tom mě popadl zase ten strašný pocit.