Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

39. část

(Lidi... vím, že těhotenství trvá 9 měsíců a vůbec netuším jestli mi to tak i vychází, ale nehodlám pročítat většinu svého příběhu a počítat jak dlouho už je Tay asi tak těhotná :D. Takže pokud vám přijde, že už je těhotná moc dlouho nebo naopak krátko, tak je to možný :D ... but who cares?! :D Enjoy!)

O 14 dní později ...

Tom
"Kde je? Kde je?!" začal jsem vyšilovat a ptát se doktorů. "Kdo?!" ptali se mě všichni vyděšení a snažili se mi pomoc, zatímco já se stále snažil popadnout dech.

"Tay-Taylor Swift. Má- má tady teď rodit." odpověděl jsem rychle a snažil se sám sebe uklidnit, že všechno dobře dopadne.

"Ta je právě teď na sále. Sedněte si tady a my vám řekneme až bude miminko naroze-"

"Prosím vás, můžu jít k ní?! Podržet jí za ruku?" přerušil jsem doktora a s naléhavostí se mu zadíval do šedých očí. "Pokud jste otec dítěte, tak vás na sál odvézt mohu. Jste otcem?" zeptal se doktor a mně jakoby se na chvíli zastavila pusa a nedovolila mi nic říct.

"Tome, já ... to nemůžu. Jednak kvůli Adamovi a také kvůli tomu, že ... prostě beru tě jako kamráda. Nic jiného k tobě necítím."

Tato Taylořina slova bylo to jediné co mi projelo hlavou. Už 14 jsme spolu nemluvili a to poslední co mi řekla bylo tohle. Sice jsem měl nyní celý mobil zasekaný omluvnými zprávami od Taylor, ale bylo zřejmé, že mi je posílala jenom kvůli jejímu špatnému svědomí.

Ublížila mi, ale i přesto vím, že Tay je to nejlepší v mém životě. Ovšem já v tom jejím ne.

Tupě jsem zíral na doktora a přemýšlel jsem co mám říct. Uvědomoval jsem si, že pokud řeknu, že nejsem otcem dítětem, tak mě pošle do prdele a řekne mi, ať si počkám na chodbě. Jenže Tay mě teď potřebovala, takže jsem zvolil variantu B.

"A-ano." vykoktal jsem a nervózně polkl. "Tak tedy pojďte, pane?"

"Hiddleston. Tom Hiddleston." odpověděl jsem rychle a nejistě jsem se pousmál.

"Jistě, pane Hiddlestone." řekl doktor a úsměv mi opětoval.

Karlie
"Tudy!" ukázala jsem na parkoviště u porodnice a Josh zaparkoval. "Myslíš, že už porodila?" zeptal se Josh a chytl mě za ruku, zatímco jsme společně vběhli do porodnice. "Netuším, Tom mi posílal zprávu asi tak před hodinou, všimla jsem si jí pozdě." odpověděla jsem a nervózně si zkousla ret.

Když jsem s Joshem společně procházeli chodbou, spatřili jsme Andreu, maminku Taylor. "Ah, to jsem ráda, že tě vidím!" zamávala jsem na ní a s úsměvem se k ní rozeběhla. "Tak jak, jak to vypadá?!" zeptali jsme se s Joshem nastejno.

"Ahoj, Karlie. Tay, už má po porodu! A má zdravého chlapečka!" zasmála se šťastná Andrea a vtiskla nás do pevného objetí.

"Aww to je nádherný! Můžeme se na ní jít podívat?" zeptala jsem se a poukázala na dveře Taylořina pokoje.

"Doktor říkal, že by si teď měla trochu odpočinout a jediného koho tam s ní nechal je Tom, kterého dokonce nazval 'otcem dítěte'!" zasmála se Andrea, kterou očividně netěšilo pouze to, že se jí právě narodil zdravý vnuk, ale i to, že je pravděpodobně její dcera opět šťastná.

Tom
Držel jsem Taylor za ruku a jemně jí hladil po vlasech. Byla tak vyčerpaná. A tak krásná. Ne, na tohle nesmím myslet. Nic ke mně přece necítí.

"T-Tome?" špitla Tay potichu a to mě dostalo z mého zasnění.

"A-ano? Vítej zpět, ospalče! Jak se cítíš?" pousmál jsem se na ní. Taylor mi malý úsměv opětovala a propletla si se mnou prsty. To mě překvapilo. Příjemně překvapilo.

"Omlouvám se..." zašeptala a v očích se jí zaleskly slzy. "Vím, že jsem ti ublížila a moc mě to mrzí. Tohle si opravdu nezasloužíš..."

"Hej, Taylor, to je v pořádku. Já, já tě chápu... Neplakej, prosím." odpověděl jsem a palce jí jemně setřel slzu z tváře.

"Ne, Tome mně je to opravdu moc a moc líto. Nikdy jsem ti nechtěla takhle ublížit. Já ... znáš ten pocit, když máš někoho, koho tak moc nechceš ztratit a koho tak moc ho miluješ, že až pak z toho jednou zpanikaříš a řekneš nějakou kravinu, které následně lituješ?" vydechla a poté se mi zadívala hluboko do očí.

Nějakou dobu jsem byl zticha a v hlavě zpracovával vše co mi právě teď řekla.
Přemýšlel jsem nad tím, jestli se mi to zdálo nebo jestli se právě přiznala, že mě miluje.

"Tome? Jsi v pohodě?" promluvila do ticha znova.

"Já ... jo jsem. Jenom přemýšlím jestli jsi-"

"Tome, já tě miluju." přerušila mě a na tváři se jí objevil lehký náznak úsměvu.

Chvíli jsem na ní civěl a potom jsem si to konečně vše urovnal a úsměv jí oplatil.

"Já... já opravdu přemýšlím, jestli je tohle celé akorát jeden velký nádherný sen, nebo jestli je to opravdu realita." zasmál jsem se a Taylor se mnou.

"A pokud je tohle celé realita a teď se mi nerozplyneš před očima, kvůli tomu, že mi zazvoní budík a já budu muset vstávat a jít se přichystat do práce... tak chci abys věděla, že tě taky miluju. A taky, že se s tebou o to dítě postarám a se vším ti pomůžu." odpověděl jsem, zatímco na mě Taylor koukala stále se slzami v očích.

"Myslím, že se do tebe zamilovávám čím dál, tím víc." špitla Tay potichu a pohladila mě po tváři.

"A já už se do tebe ani víc už zamilovat nemůžu." zašeptal jsem a nahl jsem se pro polibek. Pro ten nejkrásnější polibek ze všech. Pro polibek s pravé lásky.

V tu chvíli do pokoje vtrhla Andrea společně i se Scottem a Karlie s Joshem.

"Ale! Vidíme, že tady už je někdo vzhůru!" zaradoval se Scott a přišel dát své dceři pusu na čelo. "Poslyš ten můj vnuk je ale řvoun! Ten bude jednou určitě ten nejhlasitější fanoušek na fotbalovém zápase!" zasmál se Scott a všichni ostatní s ním.

"Kromě toho jsi nám ještě ani neřekla jak se ten prcek jmenuje!" usmála se Karlie a přitiskla se k Joshovi.

Taylor se na chvilku zamyslela a poté s lehkým úsměvem ve tváři prohlásila jak se její jediný syn bude jmenovat.

"Adam. Je to Adam."

---

Ahoj lidi!

Tak jak jsem psala, jsem zpět a tohle je podle všeho předposlední kapitola Mistake! 😁

Doufám, že se vám líbila a moc jsem se nezhoršila ve psaní 😂

Budu moc ráda za komentáře a hlasování:)

Děkuji!

Teri

PS: Chtěla bych vám moc poděkovat za překonanou hranici 4 tisíc přečtení u mého příběhu! 😍 Jste nejlepší!!! Děkuju moc !!! ❤❤❤