Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

31. část

O 4 dny později...

Adam
Dokulhal jsem se směrem ke stolu, abych konečně zvedl mobil, který už jakou dobu zvonil.
Taylor jsem volal alespoň desetkrát, ale zřejmě mě z koupelny neslyšela.

Koukl jsem se na displej a s překvapením nadzvyhl obočí.

Tom? Kdo je Tom? pomyslel jsem si sám pro sebe a podíval se na fotku, kterou měla nastavenou u jeho kontaktu. Byli na ní oba dva a s širokým úsměvem na tváři se koukali do objektivu.

"Adame, co to děláš?" zaslechl jsem za sebou Taylořin naštvaný hlas. Rychle jsem se otočil a následně sykl bolestí, protože jsem došlápl na bolavou nohu. "J-jsi v pořádku?" zeptala se okamžitě a přiběhla mě podepřít. "Jsem." odpověděl jsem prostě a sedl si na židli. Taylor pouze kývla hlavou a vytrhla mi z ruky její mobil.

"Cos to dělal?" otočila ke mně hlavu a naštvaně zkřížila ruce na prsou. "Nic." odpověděl jsem a sedl si na jednu z židlí. "Adame, tys mi prohlížel mobil?!" vykřikla najednou a zadívala se na mě.

"Kdo to je?" řekl jsem a zadíval se jí přímo do očí. Taylor se na mě nechápavě podívala a sedla si na židli naproti mně. "Nechápu o čem to mluvíš.." uchechtla se sarkasticky a opět si zkřížila ruce na prsou.

V tu chvíli už jsem nebyl vůbec klidný. "Taylor, okamžitě mi řekni kdo to je! Myslíš si, že já nevidím, že pořád chodíš s někým ven a na mě s prominutím kašleš?!" křikl jsem po ní a a pěstí praštil do stolu.

"Adame, vůbec nechápu o čem to mluvíš. A kromě toho...tobě může být úplně ukradené s kým já chodím ven!" vykřikla a pomalu se zvedla ze židle.

"Vážně?? Tohle opravdu myslíš vážně?! Myslim, že mně opravdu nemůže být ukradené s kým chodíš ven! Do prdele, vždyť jsi moje přítelkyně!" vykřikl jsem po ní, ale Taylor jakoby mě ani neposlouchala. Nyní moje naštvání překročilo všechny meze. Rychle jsem se postavil na nohy a ač přes nesnesitelnou bolest jsem se dostal až k ní.

"Takže mi to teď řeknu narovinu! Spíš s ním?!" řekl jsem a Taylor se okamžitě otočila.

"Adame, to už si snad děláš prdel?! Co si to o mně mys-" Taylor nedořekla větu, protože jsem ji rychle přerušil.

"Co si to o tobě myslím?! Já už si nemyslím vůbec nic! Chceš mi nalhávat, že je Tom pouze tvůj kamarád a ty s ním vůbec nic nemáš?! Opravdu si myslíš, že ti to opět projde?!"

Taylor se nejistě zkousla do spodního rtu a se nechápavě se na mě podívala. "J-jak to jako myslíš, že mi to opět projde?" zeptala se, zatímco já na ní koukal vražedným pohledem.

"Opravdu si myslíš, že jsem takový idiot, že nevím, že jsi spala se Stylesem? Opravdu sis myslela, že ti projde, když mě budeš po dobu našeho vztahu podvádět a nakonec až se my dva rozejdeme, tak napíšeš srdceryvnou písničku o tom jak jsem ti zlomil srdce? Původně jsem na toho Stylese chtěl zapomenout, protože tě až moc miluju na to, abych se s tebou rozešel, ale očividně pro tebe zkrátka nejsem dost dobrý a musíš mít jiný borce. Děkuju Taylor. Opravdu ti děkuju. Děkuju, že jsem ti dal všechnu svou lásku a ty ses mi takhle odvděčila.." dořekl jsem a Taylor stála přede mnou, neschopná jediného slova a z jejích očí se draly vodopády slaných slz.

"Adame, já...je mi to strašně moc líto...já, já byla jsem opilá a pak se to nějak...je mi to opravdu strašně moc líto, ale to už je strašně dávno a přísahám, že s Tomem jsem nikdy nic neměla.." vykoktala a přitiskla se mi na hruď. Rychle jsem se odtáhl a zadíval se jí do uslzených očí.

"Promiň, ale já už ti zkrátka nevěřím...Ještě dneska odlétám do Anglie.." dořekl jsem a pomalu vyšel směrem k pokoji, abych si mohl zabalit kufr.

"A-Adame, nemůžeš mě takhle opustit, prosím, t-to nemůžeš. Já...a co naše dítě?" rovzlykala se Taylor a frustrovaně přihlížela tomu jak si balím své věci do kufru. "Jak u tebe můžu mít jistotu, že je to dítě vůbec moje?!" napálil jsem jí do obličeje a hodil do kufru další triko.

"Adame, to...to nemůžeš myslet vážně..Samozřejmě, že je to dítě tvoje.." vykoktala nechápavě, stále s slzami v očích.

Hlasitě jsem si povzdechl a pokoušel se zadržet slzy. To poslední co jsme potřeboval, bylo to, se před ní rozbrečet. Zavřel jsem kufr a pomalu vyšel směrem ke dveřím. "Promiň, ale já už zkrátka nevím. Nevím, jestli ti můžu věřit.." zašeptal jsem a obešel jí.

Než jsem stihl vyjít ze dveří pokoje, Taylor mě chytila za ruku. "Adame, prosím. Je mi to všechno strašně moc líto. Ale prosím...nemůže to takhle celý skončit.." zašeptala a přitiskla se mi na hruď. Cítil jsem, že mi svými slzami smáčela tričko. Pevně se mě držela a vzlykala.

Už jsem nemohl couvnout. A ani jsem z nějakého důvodu nechtěl couvnout. Vím, že tam ten důvod byl, ale bylo to něco víc než jenom Harry a Tom.

"Už musím jít.." řekl jsem a pomalu vyšel směrem k hlavním dveřím. Bolavá noha mi nedopřávala moc pohybu, ale já na to pomalu zapomínal. Zapomínal jsem na bolest v noze a plně se soustředil na nekonečnou a ostrou bolest ve svém hrudníka...na bolest kvůli zlomenému srdci...

Ahoj!
Tak ten kdo mě po tomhle dílu nesnáší, ať se přihlásí... 🙈

Já vim...asi jste to nečekali, ale Adam to zase vytáhl na povrch...:D

No nic...počkejte si na další části, abyste věděli co se z toho vyvrbí :D

Za komentáře a votes moc děkuju :)

Teri :)