Mistake [Tayvin fan fikce] CZ

5. část

Adam
Potichu jsem odemkl dveře a vešel dovnitř. Pověsil jsem bundu na věšák a pomalu šel po schodech nahoru do ložnice. Otevřel jsem dveře a podíval se na Taylor. Spokojeně spala s dekou přetaženou až přes bradu. Sundal jsem si triko a džíny, vlezl si k ní a chvilku jí pozoroval. Vypadá jako andílek. Pohladil jsem jí po vlasech a pomalu zavřel oči, abych se ještě na chvíli prospal.

RÁNO

Taylor
Probudila jsem se v Adamově objetí. Šťastně jsem se k němu přitiskla a dala mu pusu na tvář. Adam se ještě se zavřenýma očima pousmál a pohladil mě po vlasech. "Dobré ráno, princezno." promluvil po chvilce. "Dobré ráno." pousmála jsem se a položila si hlavu na jeho hruď. "Jaký byl včera koncert?" zeptala jsem se a poslouchala každý úder Adamova srdce. "Jo, super! Fanoušci byli skvělí! Ale ty jsi mi tam hróóózně moc chyběla!" řekl a jeho usměvavý obličej vystřídal smutný. "Ty jsi mi taky moc chyběl!" zasmála jsem se a propletla si své prsty s těmi jeho.

Harry
Ráno mě probudilo hlasité bouchání na dveře. "Vstávej, Harolde! Musíme do studia, takže se okamžitě oblékni a padej dolů!" ozval se za dveřmi Niallův hlas. Otráveně jsem vstal z postele a prohrábl si vlasy.
Přemýšlel jsem, co mám dělat. Musím se Taylor vzdát. A to mi zlomí srdce. Dneska za ní dojdu a omluvím se jí. Omluvím se jí a budu doufat, že mě bude považovat alespoň za kamaráda. Kamarád. To je tak směšný! Může být vůbec holka a kluk kamarádi? Nejspíše jo, když se kouknu například na Tay a na Eda. Ale taky je tu ta možnost, že mě prostě pošle do prdele s tím, ať už ji neotravuju. Ale za pokus nic nedám. Odpoledne se u ní zastavím a zkusím vše dát do pořádku.

Adam
Vstal jsem z postele a šel rovnou do kuchyně. Měl jsem strašný hlad a už se to nedalo vydržet. "Zlato?" křikl jsem z kuchyně na Taylor. "Ano?" ozvalo se z ložnice. "Dáš si snídani?" zavolal jsem, ale Tay už se pomalu řítila do kuchyně. "Jo, mám strašný hlad!" promluvila vážným hlasem a posléze se začala smát. Na tváři se mi vyrýsoval široký úsměv. Vzal jsem do ruky první věc, co mi pod ní přišla a hodil to po Tay. Taylor se na mě překvapeně podívala a po chvilce promluvila. "To nemyslíš vážně!" začala se smát. "Ale jo!" zachechtal jsem se a vzal si do ruky kečup. "Fajn, jak chceš!" řekla potichu a vyndala z lednice velký kýbl se zmrzlinou. Hlasitě s ním praštila na stůl a navázala se mnou oční kontakt. "Nezahrávej si se mnou, Harrisi!" promluvila odhodlaně a přimhouřila oči. Obešel jsem kuchyňskou linku a obrátil pohled zpět k Taylor. Netrvalo to snad ani sekundu a oba už jsme bojovně vykřikli "VÁLKA!"
Taylor po mě hodila hromadu zmrzliny, zatímco já ji celou polil kečupem. Když jí došla zmrzlina, okamžitě vytáhla ze skříňky sušenky a začala je po mě házet. Bravurně jsem se jim vyhýbal, ale když po mě házela poslední dvě, uklouzl jsem po zmrzlině, která byla rozpatlaná na zemi. Tay okamžitě přiběhla a pomohla mi vstát. "Jsi v pořádku?" začala se starat, když viděla, že si nejistě prohlížím ruku. V tu chvíli jsem jí zezadu polil vodou z lahve, kterou jsem celou dobu tajně držel za zády. "To si snad děláš srandu?!" rozčilovala se celá zmáchaná, zatímco já se válel po zemi smíchy. "To byla lest, zlatíčko! A ty ses mi na ní chytla!" políbil jsem jí na tvář. Šibalsky se usmála a popošla kousek ode mě. "Fajn, jak chceš!" mluvila si sama pro sebe, zatímco něco vyndávala z lednice. Neviděl jsem přes ní, takže jsem vůbec netušil, co má v úmyslu. Po chvilce se otočila čelem zpátky ke mě. "Říkal jsi, že máš hlad, lásko?" zeptala se ironicky s rukama za zády. "Vlastně už mě přešel!" zasmál jsem se a zkřížil ruce na hrudi. Pousmála se a konečně ukázala, co má v ruce. Špagety. Sakra, já ně zapoměl! Hodila po mě celou hrst špaget. Ani jsem se nestihl vzpamatovat a už jsem je měl všude na sobě. Tay se začala smát a já hrál uraženého. Po chvilce jsem se k ní, ale přidal a oba jsme se smáli jako blázni. Myslím, že občas oba zapomínáme, že už jsme dospělí. Když smích ustal, přešel jsem k ní a zadíval ale se jí do očí. "Jsi tak krásná, když se směješ." promluvil jsem po chvilce a Taylor se začala červenat. Její roztomilý úsměv na tváři najednou vystřídal smutný výraz...výraz plný strachu. Bylo vidět, že se jí do očí derou slzy. Rychle se mi přitiskla na hruď a mlčky mě pevně držela. "Miláčku, co se děje?" odtáhl jsem si ji od sebe a hluboce se jí zadíval do očí. "Nic, to bude dobrý..." promluvila potichu a uhla pohledem. Po tváři jí stékaly v slzy v proudech a já zjistil, že tady rozhodně není něco v pořádku...

Ahoj!
Tak tady je další část příběhu. Tahle část je sice taková trochu o ničem, ale tak co:D. Jinak děkuju každému, kdo to čte:)...za jakékoliv komentáře atd budu moc ráda ;)
Teri