Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 23. Důvěra

ANOTACE: Vy jste úžasný! Tolik komentářů za jeden den! Hrozně díky! I když je pravda, že spousta z nich byla proto, že jste mi říkali, abych Lily nezabíjela...ale, dejme tomu, že to opomenu. Každopádně díky jednomu človíčkovi, jehož jméno je mi neznámé na rozdíl od jeho přezdívky tady na wattpadu (Verugros02), se vám tady dnes objevuje další kapitolka. Protože právě tento človíček mě ukecal (spíš upsal), abych vám kapitolku přidala už dnes (jo, už jsem ji měla napsanou). Ale teď to bude zase trochu pomalejší, protože no...už to nemám napsané dopředu, takže smůlička... Ale! Rozhodně nepřestávejte číst, komentovat a hlasovat, protože právě to mi hodně pomáhá k tomu, abych napsala další část! Díky.

„Panebože," zaklela Leslie. „Ona chce skočit."

„Cože?"

„To jsi v životě neslyšel o sebevraždě?" vyjela na něj a rychle na dívku zavolala. „Lily!" vystoupila zpoza rohu. Rudovláska otočila hlavu. Zřejmě nečekala, že někteří studenti jsou tak neposlušní a chodí po večerce mimo kolej. To ale předpokládala špatně. Leslie ji provrtávala pohledem. Vzápětí za ní vystoupil i Black.

„Co to děláš?"

„Skočím," zazněla její odpověď roztřeseným, ale jistým hlasem. „Je to tak nejlepší. Nejlepší," říkala zároveň i sama sobě.

„Evansová, neblázni. Tohle...to není dobrej nápad..." přemlouval ji.

„Lily, to přece nemůžeš. Proč to chceš udělat?" zeptala se jí blondýnka.

„Nikdo, nikdo mě nemá rád."

„To je hloupost, Lily, my tě máme rádi," zkoušela to dál. „Teď hezky opatrně přelez přes to zábradlí zpátky, ať nespadneš." Dívka jen nepatrně zakroutila hlavou. „Lily, Lily, pojď k nám." Rudovláska zopakovala svoje gesto a začala se pomalu pouštět. „Ne, ne ne ne ne! Ať tě to ani nenapadne!" stála u ní bleskově blondýnka.

„Bude to tak nejlepší," zašeptala Lily a chystala se pustit.

„Ne, Lily! Dobře víš, že ne!" rychle se obrátila na Siriuse. Tady už mohla pomoct jediná osoba. Zašeptala mu do ucha, on přikývl a rozběhl se pryč. „Přece víš, jak by tě všichni postrádali!"

„Lžeš. Bude nejlepší, když skočím. Leslie, vždyť já každému jen ubližuju! Marlene, Jamesovi, tobě, sestře, rodiče jsou kvůli mně mrtví!"

„Ale to není kvůli tobě!"

„Jasně a já jsem krvelačná bestie."

„Lily, tohle už není sranda. Pojď hezky zpátky. Prosím, Lily."

***

„Jamesi!" vtrhnul do společenské místnosti Sirius. James jen velmi neochotně zvedl hlavu od své dívky, která seděla vedle něj.

„Co je, Tichošlápku, nevyváděj tolik, uklidni se, všechno je v pohodě," uklidňoval ho.

„Právě že není," vydýchával se Sirius. „Evansová," snažil se říct, co se děje, ale jak se snažil popadnout dech, nemohl to říct. Jenže James byl poblázněný blázen. To, že chodil s Addie pro něj najednou nic neznamenalo. Prudce se vymrštil z pohovky a už běžel. Její jméno bylo pro něj jako zaříkávadlo. Najednou byl zpátky ten starý James, ten, co ji bezmezně miloval.

Sirius mu ale nestačil. Měl už za sebou jednu takovou cestu, že nic víc už nedával. Tak za ním prostě jen vykřikl: „Astronomka!" James přikývl, jako že rozumí a rozběhl se tím směrem.