Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 8. Neodcházej...

ANOTACE: Tahle kapitola je, no, nebudu vám prozrazovat děj, to by jste to pak nečetli. :D. Nebo četli. Kdo ví. Ale každopádně, jsem na sebe pyšná, myslím si, že se mi to podařilo docela vystihnout. (já vím, kdo jste četl sestřinu Alternativu, tak to úplně nesouhlasí, ale kdo to řeší...). Kapitolka bude, až ji napíšu (jak nečekané:D). No, dost vybavování, hezky si čtěte! (jo a jsem moc ráda za všechny komenty a hlasy). P.S. věřili by jste, že už to má 709 shlédnutí???? (na obrázku je Albus Percival Wulfric Brian Brumbál)

Když rudovláska znovu spatřila svět, zatočila se jí hlava natolik, že sebou švihla na zem jejich obýváku. Přeci jenom, byla po zranění a navíc se poprvé přemisťovala.

„Lily!" vykřikla paní Evansová a rozběhla se k dceři.

„Bude v pořádku," pousmál se na ni Brumbál. „A jak jsem vám psal v dopise, v momentě, kdy začne jevit zájem o učení ji do školy určitě NEPOSÍLEJTE," řekl a dal si pozor, aby dal na poslední slovo patřičný důraz. „Bude potřebovat nejméně týden, ale spíše dva týdny na to, aby se z té zprávy zotavila."

„A řeknete mi konečně, co se stalo?"

„Bohužel, toto není moje tajemství a není proto na mě, abych ho prozrazoval lidem na potkání." Dívčina maminka se na něj pousmála, ale v duchu si říkala: Jak mám té chuděrce pomoct, když ani nevím, co se stalo...

***

Dívčina víčka se zatřepetala a spatřila svoji sestru, jak jí právě vyměňuje obvaz na noze.

„Pety!" ihned se posadila a objala ji. Petunie jí nejdřív sevření pevně oplácela, ale potom si uvědomila, co dělá a trochu povolila. „Jsi v pohodě?" ujišťovala se rudovláska, která stále doufala, že jí odpustí.

„Nenávidím kouzelnický svět," povzdechla si Pety.

„Proč?"

„Proč? Ty se ptáš proč? Vidíš, co s tebou dělá? Vždyť ti tam všichni jenom ubližují! Zabíjí tě! Prosila jsem tě, abys tam nechodila." Vstala a při svém proslovu rozmachovala rukama, aby mohla dát najevo své pocity.

„Ale jsem to já," polkla.

„Ty," upřela na ni hnědoočka svá kukadla. „Jsi moje sestra. A já jim nedovolím, aby ti ubližovali."

„Ale oni my neubližují!"

„Ne? A co je potom tohle!" ukázala na její stehno. Rudovláska sklopila pohled. „Jednoho dne půjdu na tvůj pohřeb! A víš proč? Protože umřeš jako nějaká hrdinka, protože se vám ty kouzla vymknou z rukou! Protože vás ty kouzla zabijí!" křičela na ni.

„Pety..." oči měla zalité slzami, ale statečně je držela v očích.

„Nechci, nechci, aby se něco takového stalo. Prosím, už se tam nevracej. Prosím," sedla si zpátky k ní na postel a chytila ji za ruku. Jednou, po tak dlouhé době si konečně zase dovolila doufat, že ji sestra vyslyší. Brečet ji už neviděla tak dlouho. Před ní byla vždy silná.

***

„STOP!" pronesla Azeret. „Proč si myslíš, že je Petunie hodná? Já tě nechápu..."

„Ty jsi asi neviděla ten záběr a pak ještě tam ten, viď?"

„Jaký?" zajímala se hned.

„Ukážu ti to," pousmála se Anela. Vstala ze svého křesla a došla k obrovské skříni. Pomalu ji otevřela a pohlédla na sestru, která ji nedočkavě pozorovala.

„Ale no tak, přidej trochu!" popohnala ji. Anela tedy vytáhla ze skříně kazetu. „Co to je?" povytáhla obočí Azeret.

„No co, oni neměli CD a DVD, oni měli kazety." Azeret na ni však stále nechápavě hleděla. Anela si tedy povzdechla a došla k televizi. Chvíli něco hmatala pod ní, pak se tam najednou objevil ten pradávný stroj a bohyně do něj s úšklebkem vložila kazetu. „Sleduj!" na obrazovce se objevila malá rudovlasá dívenka. Právě o něčem vykládala své mamince. „To je moc brzo, chci Lilyin první školní den!"