Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 20. Někdo jiný

ANOTACE: Musím říct, že tohle vám trochu nevyšlo. Fakt se omlouvám, že jsem tu kapitolu nepřidala hned další den jako předtím po třech komentářích, ale prostě ještě nebyla napsaná...Je až teď. Čímž vás ale rozhodně nechci odradit od psaní komentářů, protože je to vážně něco naprosto úžasného. Co se týče téhle kapitoly... ehm...doufám, že mě nepřetrhnete. Ale snad se to přes počítače a mobily nedá. No, budu doufat. Můžu jen říct, že to NENÍ KONEC!  A ještě jedna věc! HROZNĚ HROZNĚ HROZNĚ MOC DĚKUJU, PROTOŽE MŮJ PŘÍBĚH UŽ MÁ PŘES 500 HLASŮ, ČEHOŽ SI NESMÍRNĚ VÁŽÍM A DOUFÁM, ŽE MI POMŮŽETE DOSTAT SE DÁL!

„Takže, já jsem opravdu...." sklopila pohled.

„Ano, slečno a dnes už jste zase v pořádku. S panem Snapem jsem si to vyříkala, nyní už můžete jít." Dívka přikývla a vydala se pryč. McGonagallová jí právě všechno dovysvětlila. V bezvědomí byla asi tři hodiny, tudíž už mohlo být něco kolem deváté večer. Bylo to zvláštní, nikdy by nečekala, že to Severus udělá. I když potom, co ji shodil, by se tomu ani nedivila. Všechno bylo tak zmatené, ani nevěděla, co je pravda a co lež.

„Odvar z mandragory," řekla, čímž umlčela Buclatou dámu, která se jí právě chystala zeptat, kde byla. Vstoupila do místnosti. Bylo tu hodně lidí, hrála hudba a všichni si vesele povídali. Očima hledala svoji kamarádku, ale Marlene nikde neviděla. Jenže uviděla něco, co uvidět nechtěla. Byl to ohromný transparent, který se vyjímal nad všemi lidmi. Polkla. Je to v pořádku, uklidňovala se. V pořádku. Třeba znají ještě jinou Evansovou. V klidu, je to v pořádku, říkala si v hlavě, ale samotné jí ta slova nedávala smysl. Její mozek viděl jen jedno: Už nikdy Evansovou! Cítila slzy, které se jí nahrnuly do očí. Rychle si své smaragdy otřela a se vzpřímenou hlavou pokračovala ke schodišti.

Nedokázala však odolat a cestou si prohlížela své spolužáky, jak se náramně baví. Přímo pod tím nápisem. Viděla Remuse, který si povídal s nějakou holkou, která na něj (ne)nápadně pomrkávala, ale on si toho vůbec nevšímal. O kousek dál se bavila Angela s Leslie a naštvaně přitom mávala rukama. Lily zaslechla něco z jejich rozhovoru.

„....se snaží a on je takovej idiot," zakroutila Angela hlavou. To už ale rudovláska pokračovala dál. Sirius Black právě okouzloval nějakou další studentku, která na něm doslova visela očima. Najednou se spokojeně ušklíbl a pohlédl do rohu místnosti. Dívka následovala jeho pohled a ztuhla. James. Její James. James Potter, který vždy a všude hrdě prohlašoval, jak ji miluje, se právě líbal s jinou holkou. Dech se jí zastavil. Skoro zkameněla. Tak tohle znamená ten transparent. Nemá ji rád. Nemá. Ji. Rád. Zkřížila ruce na prsou, aby zamezila tomu zbytku, co z ní zůstal, aby dál unikal z jejího těla. Začala zrychleně dýchat a rychlým, ale rázným tempem se znovu rozešla. Vyběhla schody a co nejtišeji za sebou zavřela dveře.

Naskytl se jí podivuhodný výhled. Na JEJÍ posteli seděli Marlene s Peterem a hráli Řachavého Petra. Na hnědovlásčině posteli nebyl nikdo.

„Co-to-je?" podařilo se jí vykoktat.

„Jdeš hrát s námi?" zeptal se Peter.

„Ne, díky," zaskuhrala, když jí jeho obličej připomněl toho pitomce tam dole, co se...Ne, nebude na to myslet.

„Aha...tak nic," pokrčil rameny Peter a natáhl si nohy na rudovlásčin polštář. Dostalo se mu však dost nepěkné reakce. Lily vzlykla. Mladík se na ni překvapeně podíval. Dal tedy nohy rychle pryč, ale ona brečela dál. Marlene zhodnotila situaci, vstala z postele, popadla svého kamaráda za ruku a táhla ho ke dveřím.