Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 22. Dokonalost

ANOTACE: Další kapitolka je tady! Pomalinku se nám to blíží ke konci- i když celkem dost pomalinku. Odhaduju to tak ještě na tři části? Nevím, něco takového. Však sami uvidíte. Užijte si to. Čtěte, komentujte, hlasujte a nezapomeňte, že vás zbožňuju! 

„Tak já jdu," houkl James na své kamarády a zamířil si to do společenky. Měl schůzku se svou Addie. Když sešel dolů ze schodů, zrovna viděl hlavu rudovlasé dívky, jak právě mizí za obrazem. Kdyby se mu tohle stalo před rokem, tak by se za ní rozběhl. Po pravdě, nejradši by to udělal i teď. Máš Addie, napomenul se v hlavě. Evansová ti za to trápení nestojí. Ne po tom všem, co udělala. Tohle napomínání musel dělat nejméně dvacetkrát denně . Ale byl s Addie a ta mu pomáhala, ačkoliv o tom moc nevěděla. Sice něco tušila, ale...

Sirius si zamnul ruce. Dvanácterák je pryč. Takže teď a nebo nikdy! Ještě si pročísl vlasy před zrcadlem a vystřelil z pokoje. U Buclaté dámy na něj už čekala Leslie.

„Půjdeme?" zeptala se malinko nervózně. Pořád nemohla uvěřit tomu, že svolila tuto vycházku. Tichošlápek ale nepřestával trvat na tom, že jí musí něco ukázat. Urputně přemýšlela nad tím, co by to mohlo být. Zato Sirius, ten to věděl naprosto přesně.

„Tudy, madam," nasměroval ji. Poslušně tedy před ním šla a cítila na sobě jeho pohled. Její odvaha, kterou měla vždy při sobě, ji pomalu opouštěla.

„Jdeme ven?" ustrašeně se na něj podívala, když stáli u hlavní brány. Pouze přikývl a galantně jí podržel dveře. Pak ukázal k lesu. Dívka polkla a přikývla. Pomalým krokem vyrazila do lesa. V tom ji něco chytilo za rameno. Rychle tam otočila pohled a spatřila Siriusovu ruku.

„To..." vydechl a znovu se nadechl. „Chodíš vždycky takhle rychle?" pokračoval ve vydýchávání.

„Já nešla rychle," zamumlala a vytřeštěnýma očima na něj pohlédla.

„Dostal jsem tě," ušklíbl se mladík, čímž Leslie konečně našla svou odvahu.

„Příště se ti to nepovede," oplatila mu úšklebek. „Tak už mě nenapínej, proč jdeme sem?"

„Ještě chvilku vydrž," usmál se na ni. Vzápětí už vkročili do lesa. „Chviličku tady počkej, jo?" poprosil ji a odběhl do křoví. Blondýnka se znovu nervózně rozhlédla, jako by ji bez něj opouštěla veškerá odvaha.

„Siriu-" nestačila doříct, protože ho spatřila. Ovšem kdyby jenom jeho. Za ním šel jednorožec. Rukou si zakryla ústa. Ta krása, dokonalost. Ladný pohyb, kterým se téměř vznášel nad zemí. Bílá srst, která ozařovala prostor kolem něj a pak také jeho roh. Ten zářil ze všeho nejvíc. Měl stříbřitý nádech.

„Našel jsem ho tady, když byl zraněný. Kentauři ho omylem postřelili a nevěděli to. Pomohl jsem mu a on je od té doby se mnou, kdykoliv se tu ukážu," vysvětloval a hladil bílé stvoření. Úsměv se mu na rtech jen rozplýval.

„To-to-to je taková...nádhera," vydechla konečně dívka.

„Já vím," přikývl. „Něco takového vidím, když se dívám na tebe." Leslie se na něj překvapeně podívala, ale když zjistila, že zkoumá její reakci, rychle uhnula pohledem.

„Děkuju," špitla nakonec. Nesmí to připustit. Nemůže se do něj zamilovat. Je to Sirius Black. To nejde. Tolik holek kvůli němu plakalo. Nemůže dovolit, aby byla ta další. Ačkoliv se to jejímu srdci příliš nelíbilo, zavelela nohám. „Díky za tuhle možnost, Siriusi, ale už musím jít," rozloučila se rychle. Cestou rychle zkřížila ruce na prsou, aby zamezila bolení srdce, které jí právě nakazovalo, aby se co nejdříve vrátila.

„Počkej! Leslie!" zavolal na ni.

„Co chceš, Si-" raději vynechala oslovení. Nebyla si totiž jistá, jestli by mu tak mohla ještě říkat.

„Mám tě rád."

„To je fajn," přikývla a v duchu si přála, aby ona mohla říct přesný opak. „Ale já už musím jít."

„Doopravdy rád," zdůraznil první slovo a pohlédl jí do očí.

„Super," okomentovala jeho snahu. Ne, nedá se jím oblbnout. Bůh ví, kolika holkám už tohle nakecal. Byla pitomá, že dovolila, aby se tahle schůzka uskutečnila. Dokonce ji tajila i před svou sestřenkou. Dobře totiž věděla, co by jí na to Angie řekla. To samé, co teď vymýšlel její mozek.

Otočila se a znovu se rozešla.

„Leslie!"

„Jak se sakra dokázal zamilovat dvakrát za tak krátký čas?" prudce se na něj otočila.

„Možná proto, že tebe miluju od prvního okamžiku co tě znám, jenom jsem to ještě nevěděl," přistoupil k ní se slzami v očích.

„Už dost těch lží! Jsi jenom lhář! Nic na tom nedává smysl! Jenom to, že je to jedna velká lež!" obořila se na něj a chystala se odběhnout. Tentokrát chápala všechny ty dívky, co na něj tak hlasitě ječely, místo aby mu to řekly klidně a vyrovnaně.

„Možná proto, že láska nemusí dávat smysl!" zakřičel za ní.

„Opravdu?" objevil se v ní stín pochybnosti, který však na hlase nedala znát. Podle hlasu totiž působila stále naštvaně. Rozeběhla se k němu a políbila ho.

„Tak proto je to tak..."

„Nelogické?" doplnil ji.

„Přesně tak," přikývla a znovu ho políbila. Pak se najednou znovu odtáhla. „Panebože, co to dělám?" zeptala se nahlas. „Ne, tohle nejde," přemlouvala se, ale bylo vidět, že prohrává.

„Je to můj nejlepší kamarád. Myslíš, že bych dokázal ublížit jeho sestřence, čímž by se na mě tak naštval?"

„Nevím," zaváhala.

„To bych nikdy neudělal. A hlavně," přiložil jí prst na ústa, když se chystala protestovat. „Bych nikdy nedokázal ublížit tobě."

***

„Pojď ty ještě se mnou," zašeptala. „Chci se ještě podívat na hvězdy."

„Proč?" nechápal.

„Aby kdyby nějaká padala, tak abych si mohla přát, aby to nikdy neskončilo," usmála se na něj, a tak se vydali k Astronomické věži. Když už tam skoro byli, zaslechli škrabot brku o pergamen. Leslie opatrně nakoukla. Seděla tam Lily a něco psala. Pak najednou přestala a zvedla se. Pergamen roztrhala a došla k zábradlí.

„Kdo tam je?" zašeptal do ucha Leslie Sirius, která se po něm rychle ošila, protože jí to zalechtalo.

„Lily," odpověděla a dál sledovala dívku. Ta se právě pořádně rozhlížela po zdejší krajině.

„Ukaž," poodstrčil ji a nakoukl tam. Dívce se na tváři rozsvítil nucený úsměv. Ale před kým? Ten vzápětí pohasl a ona si sedla na zábradlí. Přehoupla přes něj nohy a postavila se na druhou stranu, na konec podlahy. Pak už bylo jen prázdno. Rukama se přidržovala zábradlí, dokud se neodhodlá.

„Panebože," zaklela Leslie. „Ona chce skočit."