Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 1. Sectumsempra

ANOTACE: Jelikož jedna z mých kamarádek urputně trvala na pokračování, tak jsem ho konečně napsala. Snad se bude líbit. Musím jen říct, že ještě nemám naplánované, co bude dál, takže pokud něco napíšu, tak ještě nwm co a z toho vyplývá, že to zabere nějaký ten čas. (na obrázku je Severus, ale to jste asi poznaly :D :))

James několikrát zamrkal a otevřel oči. Nad ním se skláněla madame Pomfreyová.

„Tu máte, pane Pottere, vypijte to," dávala mu do rukou nějaký lektvar, který byl bahnitě hnědý, ale byl cítit po borůvkách. James to do sebe hodil. Vůně klamala, chutnalo to jako nějaký sliz. Otřásl se nad tou myšlenkou a začal se starat o svět okolo. Ležel na ošetřovně. Na vedlejší posteli ležela Lily a četla si nějakou knížku. Jamese okamžitě upoutala její ovázaná ruka.

„Co se stalo?" zeptal se madame Pomfreyové. Sotva to však dořekl, ucítil v hlavě prudkou bolest a začaly se mu vracet vzpomínky. Jenže problém byl v tom, že tyhle vzpomínky ještě nikdy neviděl!

Šel zrovna na hodinu bylinkářství, když tu se kousek nad ním ozval hlas. Přesněji řečeno to byl Srabusův hlas.

„Pottere, slyšel jsem, že má váš famfrpálový tým toho nejhoršího chytače," provokoval ho. Nebyl by to James, kdyby se hned nepřidal do provokování.

„Vážně? Já slyšel, že ve Zmijozelu je jeden kluk s tak mastnými vlasy, který je tak příšerný, že se mu všichni studenti vyhýbají," ušklíbl se a pohlédl na borovici, která měla větve při zemi. Na jedné z těch nejvyšších stál Snape, který ho propaloval pohledem. Teď měl konečně něco, čím mu uštědří ránu. Měl pomstu, měl kouzlo. V duchu se usmíval, ale doopravdy nedal nic znát.

James vylezl na stejnou větev.

„Srabusi," usmál se James povýšeně.

„Pottere," neodolal úšklebku Snape.

„Do něj, Jamesi!" řval Sirius, který scénu pozoroval. Ti dva se propalovali nenávistnými pohledy a pak Snape zaútočil jednoduchým petrificus totallus. Jak předpokládal, Dvanácterák toto kouzlo výborně vykryl a odpověděl mu další kletbou. Tak tam ti dva bojovali, soustředili se jeden na druhého a pomalu nevnímali svět okolo. V tu chvíli kolem procházela rudovláska. Vykulila oči, polkla a nevěřícně se podívala po všech těch lidech, kteří dva zápasící s pobavením sledovali. Vydala se tedy ke stromu a začala na něj lézt. Když byla dost vysoko, aby mohla jednoho z chlapců zatahat za rukáv, nahmatala ten Severusův.

„Seve, přestaňte s tím," žadonila. Zřejmě si myslela, že on je ten moudřejší a nechá toho. Jenže dnes byl Severus jiný. Tentokrát byl James ten rozumnější. Když Lily zatahala Seva za rukáv, tak on ji v záchvatu vzteku odhodil dolů. Ani to nevnímal, prostě do ní strčil a ona spadla. James na ni roztřeseně zíral. Severus si zatím ještě nevšiml, co způsobil, a proto využil chlapcovy nepřítomnosti a vyslal na něj kouzlo. Své vlastní kouzlo.

„Sectumsempra!" James už nevěděl, že Lily se k chlapci, který po pádu ze stromu začal příšerně krvácet, rozběhla. Nevěděl ani, že Severus byl na ošetřovně, když se Lily měla probudit.

***

Vyjde to, uklidňoval sám sebe Severus. Teď o ni nemůže přijít. Ne teď, musí to udělat. Otevřel dívce ústa a vlil do nich lektvar. Pak už jen čekal, až se dívka probudí. Když se dívka probudila, zmateně se rozhlédla, zamilovaně vzdychla a objala sedícího mladíka.

„Ach Seve," zašeptala a on si užíval jejího objetí. Jenže, tohle James nevěděl.

***

Bolest hlavy povolila a on se se starostí podíval na svou spolužačku.

„Bude v pořádku?"

„Jistě, pane Pottere, za koho mě máte?" otázala se madame Pomfreyová nevěřícně. James jen pokrčil rameny a sledoval rudovlásku, která si stále četla knížku. V tu chvíli se na ošetřovnu navalila skupinka lidí.

„Dvanácteráku!" vykřikl Sirius, jen co Jamese spatřil a rozběhl se k němu. „Jak ti je?" zeptal se poté s trochou obav.

„Cítím se skvěle. Nejradši bych už šel na kolej."

„To, že se cítíte skvěle, neznamená, pane Pottere, že už můžete jít. Dala jsem vám lektvar proti bolesti. Bude působit až do oběda, pak uvidíme, jak vám bude. Nevím, co to bylo za kouzlo a mohlo by mít nějaké trvalé účinky." James radši nic nenamítal. Vždyť byl na ošetřovně s Lily. Toužil se natáhnout a pohladit ji po těch rudých vlasech, políbit ji na její rty a pořád jí říkat, že ji miluje. Jenže problém byl v tom, že ona o tom nechtěla ani slyšet. Aspoň ne teď. James věděl, že v jiné minulosti spolu v této době začali chodit a dívka zjišťovala, že James je úžasný. Jenže tohle není tamta minulost. Tohle je teď. James si pamatoval jen pár okamžiků z minulého života. Školu si pamatoval celou, ale dál, už to bylo více méně zamlžené. Vzpomínal, jak Lily nesl přes práh jejich nového domu a jak se mu narodil syn. Pak ještě pár vzpomínek na rudovlásku a malého chlapce, ale víc už nic. Jen jeho smrt a rozhovor s Anelou.

Všichni pomalu šli na snídani, jen dva lidé zůstali na ošetřovně.

„Lily," oslovil ji James.

„Pottere," odpověděla chladně dívka a dál se věnovala knížce.

„Nešla by jsi se mnou na rande?"

„Pottere, tuhle otázku mi pokládáš už šest let a to jenom s tím, že v prvním ročníku jsi mi místo toho posílal psaníčka. Takže tě tedy žádám, mohl by jsi toho, po tak dlouhé době nechat? Už toho mám plné zuby víš? Nebaví mě poslouchat ty tvoje pitomý řečičky o tom, jak tě miluju, když to vůbec není pravda. Jestli někoho miluju, tak to je..." najednou zmlkla. Prudce zamrkala a zakroutila hlavou. Poté si prohrábla své rudé vlasy, které jí padaly do čela a černovlasému mladíkovi se už nevěnovala.

„Kdo?" zeptal se James se strachem. Koho jiného by mohla milovat?

„To tě nemusí zajímat, Pottere," ušklíbla se rudovláska a otočila stránku knížky.

„Ale já to chci vědět," trval na svém James.

„A proč bych ti to měla říkat? Abys stejně jako v pátém ročníku došel až za ním a řekl tomu klukovi, ať mě nechá na pokoji, pokud si nechce rozházet vztahy s Poberty? To bylo fakt přehnaný a to si se mnou chtěl Eric jen zatancovat," kroutila hlavou dívenka a snažila se soustředit na ta malá černá písmena.

k