Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 4. Výpadek

ANOTACE: Poprosila bych, aby jste mi po přečtení této kapitoly napsali do komentů, co si myslíte, že je s Lily. Předem díky za vyslechnutí. Další kapitola bude až ji napíšu. Užijte, čtěte, hlasujte, komentujte podle libosti :D. (na obrázku James Potter-sorry, staršího jsem nesehnala...)

„Takže Evansová," obrátil se na rudovlásku.

„Odpal Pottere, chodím se Sevem," řekla otráveně.

„Co kdyby ses rozešla se Srabusem?" navrhl jí s úsměvem.

„Ani mě nehne. A je to Severus," opravila ho a vražedně se na něj podívala.

„Dobře, dobře," bránil se rukama. „Takže, co takhle se rozejít se Severusem?" položil důraz na poslední slovo s tím, že všechna S zasyčel.

„Vypadni, Pottere," snažila se ho odpálkovat Lily.

„Promiň Evansová, ale máme společnou cestu," zazubil se na ni. Dívka jen odvrátila pohled a pokračovala v cestě. Bylo za deset minut osm. Pro jistotu vyrazila dřív, kdyby ji něco-nebo někdo zdržel. Stalo se přesně, jak předpokládala. Sotva když vyšla obrazem Buclaté dámy, přisáčkoval se k ní James a nedal se odbýt. „Co na něm vlastně vidíš?" zvážněl najednou ten brýlatý hoch. Rudovláska na něj nevěřícně pohlédla.

„Děláš si srandu? Vždyť je dokonalý! Chytrý, hezký, úžasný! Zbožňuju ho!" mladík nad tím povytáhl obočí a v duchu posmutněl. „I když, vlastně někdy se chová dost hrozně," namítla z ničeho nic dívka a zúžila oči, jako by si přivykala na světlo. Jamesův úsměv se rozlil po celé jeho tváři.

„No vidíš! Já jsem to samé, co jsi říkala na začátku a mám jedno plus navíc, nemám to, co jsi říkala jako poslední!"

„Pochybuju," ušklíbla se dívka a oči se jí vrátily do normálu. Chvíli šli tiše, za což byla rudovláska moc vděčná.

„Kolik je hodin?" přerušil mlčení. Lily pohlédla na svoje hodinky, které dostala k patnáctým narozeninám.

„Za pět minut osm," řekla chladně. „Asi bych měla přidat, abych tam s takovým pakem jako ty došla včas," ušklíbla se ještě a dívala se přímo před sebe. To ale neměla dělat, protože by jinak zahlédla mladíkův ďábelský úšklebek. Náhle ji přitlačil ke zdi a políbil jí. Ona se ale nebránila, což bylo pro jeho plán dobré. Otevřel oči, aby spatřil její reakci. Měla přimhouřené oči, stejně jako před chvílí a pak ho ho náhle od sebe odstrčila.

„Co si myslíš, že děláš?!" zaječela na něj.

„Teď tu stojím a pokud myslíš to předtím, tak jsem tě pro tvou informaci políbil," zašklebil se na ni.

„Ty! Ty! Ty..." nevěděla co říct, cítila, že se jí slzy tlačí do očí.

„Ano, lásko?" zeptal se arogantně.

„Chodím se SEVEM!!!!! A...a...a tebe nenávidím, slyšíš, nenávidím tě!" byla silně rozrušená a tak se rozběhla pryč. Nechala své oči, aby si dělaly, co chtěly. Běžela a běžela, bez přestání. Ani jí nenapadlo, že už za tři minuty má být před kabinetem profesorky Nobleové, který je opačným směrem. James se stále šklebil, ale rozběhl se za ní. Chtěl totiž, aby Lily přišla. Sice pozdě, ale bude to další večer, kdy bude s ním. Když měl pocit, že už běží asi minutu, zavolal na ni.

„Hej, Lily!" rudovláska jako by však neslyšela. „Máš ten trest!" tentokrát už zastavila, přitiskla si ruce na spánky a s přivřenýma očima zaklonila hlavu a rozešla se zpátky. Když byla až u onoho mladíka, promluvil na ni: „Těšíš se?" čekal, že mu odpoví, ale ona se jen zarytě dívala před sebe neschopná odpovědět. Celou cestu zůstala zticha. Konečně došli před kabinet. Rudovláska zaklepala. Dveře se ihned otevřely. Stála v nich jejich profesorka a přísně se na ně dívala.

„Jdete pozdě." Lily zděšeně pohlédla na své hodinky. Bylo 8:02.

„Ty..." otočila se na Jamese.

„Nemáš zač," zašklebil se na ni. Jejich učitelka uhnula ze dveří, aby mohli vstoupit. Sirius i Peter už tam seděli a něčemu se smáli. Oba opozdilci se posadili na dvě židle, u kterých byli i malé stolky a napjatě pozorovali Nobleovou.

„Co se týče dnešního trestu," začala, ale přerušilo ji Peterovo zahihňání. Sjela ho ostrým pohledem a chlapec okamžitě přestal. „Budete opisovat pětsetkrát mám nosit úkoly na obranu proti černé magii, protože jinak tohle musím psát pětsekrát."

„Ale paní profesorko, ta druhá část by tam vůbec být nemusela!" zlobil se Sirius, který měl na dnešní večer jiné plány.

„To máte pravdu, pane Blacku," usmála se samolibě učitelka a pokynula jim, aby začali.

„A co budeme dělat ty zbylé tresty?" ozvala se Lily.

„To si ještě rozmyslím, ale žádné přepisování to určitě nebude," přikývla sama sobě hlavou. Když viděla, že všichni začali přepisovat, vstala ze židle a odešla. Jen co tak učinila, rudovláska položila brk a zírala před sebe.

„Ehm-Evansová," promluvil na ni James. Dívka však neslyšela. „Evansová," zvýšil trochu hlas. Ona však stále seděla nehnutě na židli. Šel tedy k ní, mával jí před obličejem, ale ona nereagovala.

„Dvanácteráku, co to děláš?" nechápal Sirius.

„Vůbec nereaguje. Co to s ní je?" v jeho hlase byl slyšet strach.

„Počkej, něco zkusím," usmál se a došel až k ní. „Evansová, James se tě právě chystá políbit!" zařval na ni, ale ona pořád nic.

„Ne, na mě ji nenachytáš," povzdechl si James. „Srabus se s tebou chce rozejít!" vykřikl na ni. Dívka prudce zamrkala a vykulila na oba chlapce oči.

„Co tady děláte?! Máme psát!"

„My by jsme psali, ale tobě se nějak nechtělo," ušklíbl se Tichošlápek. Rudovláska zrudla do barvy svých vlasů.

„To není vaše starost," odsekla a znovu uchopila brk.

„Lily, co to bylo? Děje se ti to často? Měla by sis dojít za madame Pomfreyovou," prohrábl si nervózně své černé vlasy Dvanácterák. Dívka vzhlédla a upřela své zelené smaragdové oči do těch jeho. Zřejmě uvažovala, jestli mu může věřit.

„Občas mívám takové výpadky," uhnula pohledem a zkřivila přitom ret. „Vidím věci," povzdechla si. „Ale nic, neřešte to."

„Řekni mi to," zaprosil mladík.

„Jsou to hlouposti," těkala pohledem mezi svým stolem a Jamesem. „Jako by se mi někdo snažil něco říct, něco ukázat," promnula si spánky.

***

„STOP!" obraz se zastavil a Azeret začala na svou sestru křičet: „Anelo, to si děláš srandu, že jo?!" Oslovená se nevinně zašklebila.

„Chci jim pomoct. Jedem dál!"

„Stop! Ale děláš to nějak moc často," kroutila nad ní sestra hlavou.

„Hele, tyhle výpadky-jak to sama nazvala má teprve dva dny."

„A kolikrát je měla?"

„Teď to bylo potřetí."

„Co jí ukazuješ?"

„Takové nepodstatné věci." pokrčila rameny Anela.„Jedeme dál!,"

„Stop! A jako třeba?" pohlédla na ni Azeret tázavě.

„Třeba jak Srabus míchá nějaký lektvar," usmála se.

„No to nene! Ty se jí to snažíš vecpat, i když je pod vlivem toho lektvaru?"

„Jop! Přesně tak!"

„Takže chceš, aby na to přišla a zkusila se tomu postavit."

„Ehm-tak nějak."

„Ty jsi blázen," promnula si obličej.

„Neříkej," rozzářila se Anela a když viděla, že její sestra na to nemá žádnou odpověď vykřikla: „Jedem dál!"