Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 6. Hagrid si nesundává ponožky

ANOTACE: Tahle část už není (protože jsem do ní omylem zkopírovala tu předchozí...) delší než obvykle, takže si toho važte, protože je to slátanina posledního týdne. Těším se na vaše komentáře a hlasy a čtení. P.S. na konci se omlouvám za důvod proč tam mají jít, vím, že je všude stejný, ale nemohla jsem na nic přijít a já je tam potřebuju dostat. (devil) (na obrázku je Marlene, jen jí trošku zkraťte vlasy :D)

Lily už deset minut stála před kabinetem a čekala, kdy se objeví Potter. Měl ještě pět minut. Prý Potterovi, to určitě.

---

„Lily Evansová, berete si zde přítomného Jamese Pottera za svého právoplatného manžela?"

„Ano," odpověděla s úsměvem a pohlédla svému budoucímu manželovi do tváře.

„Jamesi Pottere, berete si zde přítomnou Lily Evansovou za svou právoplatnou manželku?"

„Ano," usmál se na ni.

„Teď si dejte svůj první manželský polibek." Jejich rty splynuly v jedno.

„Miluju tě, Lily," slyšela zamumlat Jamese.

---

„Ehm-Lily," mával jí rukama před obličejem. Chvíli na něj roztřeseně zírala.

„Nech mě být Pottere," okřikla ho a popošla o pár kroků blíž ke dveřím.

„Co jsi viděla?" ptal se ustaraně.

„To není tvoje starost!" vykřikla, ale vzápětí se zklidnila. „Jak dlouho jsem byla mimo?"

„Asi tři minuty. Řekni mi to, prosím. Když mi to neřekneš, nemůžu ti nějak pomoct. Prosím, Lily." Vyslovil její jméno s takovou něhou, že její tvrdohlavost téměř zmizela.

„Je to jak," prudce se nadechla. „Jako výjevy, obrazy z nějakého jiného života, ale přitom ten život je můj. Ale nejsem to já, nerozumím tomu," vzdychla a znovu stiskla spánky, protože se jí bolest začala znovu ozývat.

„Anelo," odvrátil se od rudovlásky James. „Pojď sem, promluvme si z očí do očí," šeptal.

***

„Máš problém ségra," ušklíbla se Azeret.

„Jdi do háje. STOP!" řekla a došla k televizi.

„Co jsi jí ukázala tentokrát?"

„Její svatbu," odpověděla jí Anela a propadala se do Bradavic. Došla k Jamesovi a luskla mu před obličejem.

„Tak co chceš?" zeptala se ho otráveně.

„Děláš to ty, že jo?! Můžeš za ty její výpadky!"

„Jo, no a co?" prohlížela si naoko svoje nehty na levé ruce.

„NO A CO? VÍŠ JAKÉ Z TOHO MÍVÁ TRAUMATA????" rozkřikl se na ni.

„Ne tak nahlas," tišila ho Anela.

„Vždyť nás stejně nikdo neposlouchá," zakroutil hlavou Dvanácterák.

„No-moje sestra ano," povzdechla si.

„Myslíš ta, co chtěla zabít moji Angelu?!"

„Jo, přesně ta," usmála se nevinně.

„Ty! Takhle zabíjet moji rodinu!" rozkřikl se do prázdna a netušil, že Azeret ho v obrazovce vidí otočeného zády.

„Takže," zastavila ho Anela. „Já jí ukazuju její život s tebou, tak se na mě kvůli tomu přestaň zlobit."

„Jo? Ale to mě vůbec nezajímá. Já totiž chci, aby žila a byla v pořádku, chápeš?"

„Vždyť ti pomáhám!"

„Přestaň s těmi výpadky."

„Dobře," povzdechla si bohyně. „Uděláme dohodu. Já s nimi přestanu-ještě uvidím na jak dlouho a až se stane něco důležitého," v očích se jí ďábelsky zablýsklo. „Tak zase začnu."

„Uvidíme, když tak tě zase seřvu," zazubil se na ni James.

„Ale já jsem sem taky nemusela chodit, víš," sladce se na něj usmála a v očích se jí zračil triumf.

„Myslíš, že bych tě sem nedostal?"

„Ehm, nech mě přemýšlet...kdo je tady bůh-já nebo ty, mám takový pocit, že jsem to já- takže ne," ušklíbla se, luskla mu před obličejem a vrátila se za sestrou.

***

„Pane Pottere, slečno Evansová, jsem ráda, že jste tentokrát dorazili včas. Mám pro vás dnes docela těžký úkol, ale slyšela jsem, že slečna Evansová je jedna z nejlepších studentek," pohlédla na rudovlásku, která se mírně začervenala. „A pan Potter je nejlepší v obraně proti černé magii z celého ročníku," Dvanácterák se samolibě uculil a poslouchal. „Takže půjdete do Zapovězeného lesa, chci po vás jednu rostlinu-říká se jí Snivec. Je docela malinká, přibližně asi pět centimetrů na výšku a má růžový květ. Zajímavé na ní je, že kvete po celý rok a má jednu zvláštní schopnost. Já ji chci jako správná profesorka prozkoumat a tudíž..."

„Do- do Zapovězeného lesa?" koktala Lily.

„V pohodě," prohrábl si vlasy James, ale cítil se znepokojeně. Dnes je úplněk. „Paní profesorko," odvážil se nakonec zeptat.

„Ano?"

„Ví o našem trestu profesor Brumbál?"

„Myslíte, že by se náš ředitel nezbláznil, kdyby věděl o všech trestech-vzhledem k tomu, že vy a ta vaše partička je míváte aspoň jednou za týden?"

„To asi ano," uznal brýlatý chlapec a polkl. Co kdyby se Siriusovi a Peterovi nepodařilo dostat Remuse ke stromu? Vždyť to byl on, kdo vždy hlídal čas. Ne, takhle nesmí myslet, zvládnou to jako už tolikrát.