Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 24. Musím ti něco říct

ANOTACE: Ano, lidičky, už je to tu zase, ta otravná povídka, kterou si ale musíte přečíst. No, každopádně tohle je předposlední kapitola. Pak mám naplánovanou ještě jednu a pak možná epilog a když budete hodně hodní, tak i bonus. No...každopádně...moc se omlouvám...ehm- zapomeňte na to a pak si tohle přečtěte znova, až dočtete kapitolu (já jsem hrozně nenápadná :D). No...užijte si to. Děkuju za všechny komentáře, hlasy a přečtení, určitě tak čiňte dál (sakra, co to je za sloveso???) a těště se na další kapitolku.

„Doufám, že mě nezklamete, slečno," kývla na ni profesorka a odešla. Marlene se zamračila. Její kamarádka dnes v noci málem spáchala sebevraždu a ona se o tom dozví až ráno. To jí někdo nemohl probudit? Litovala toho, jak byla na Lily naštvaná. Nevěděla, že jí to užírá tolik. I když na druhou stranu...No hlavní bylo, že Lily byla naživu a ona jí teď pomůže, co bude moct.

Vešla do pokoje a podívala se na svou kamarádku, která na sebe tupě zírala do zrcadla. Jako by jí v hlavě pomalu něco docházelo. A taky že ano. Jenže to už jí Marlene běžela obejmout a začala se jí hrozně omlouvat a prosit ji, aby to už nikdy nedělala.

„PANEBOŽE!" ozvalo se z Kareniny postele. „TO MUSÍTE KAŽDÝ RÁNO TAKHLE POVÍDAT?! MOHLA JSEM JEŠTĚ ČTVRT HODINY SPÁT!"

„Ne, Karen, nemohla," ušklíbla se hnědovláska. „Protože dneska máš přece tu laborku s Prýtovou a ta ti začíná za deset minut." (aneb, proč by kouzelníci taky nemohli mít laborky, když se tím musíme trápit my).

„Dopr*ele," zaklela dívka. „Já si nenařídila budíka." Rychle na sebe začala navlékat nějaké svršky. Skončila s každou ponožkou jinou, přičemž jednu z nich měla naruby, na její hlavě bylo značně velké ptačí hnízdo a tvář měla ještě otlačenou od polštáře. Její uniforma vypadala poněkud...zajímavě. Půlka košile jí čouhala ven navrch sukně, sako si nejdříve nandala obráceně (když to zjistila, zavrčela a rychle si ho přendala) a sukně? Ta snad byla jediná normální.

Sotva se za Karen zabouchly dveře, obě dívky se rozesmály.

„Asi jsme ji měly vzbudit dřív," ušklíbla se Lily.

„Asi jo, ale já na to zapomněla...vzpomněla jsem si až když na mě zařvala."

„Já taky," smála se rudovláska. Pak z její tváře úsměv zmizel.

„Děje se něco?"

„Ne, jen..." odmlčela se. „Jen jsem si něco uvědomila," dodala s kamarádčiným udiveným výrazem.

***

„Nech ho, ať ti dá kopačky sám, dokud to neudělá, tak to znamená, že tě má rád. Včera to byl prostě jenom nějaký úlet. Nebo to slovo," zamyšleně na ni pohlédla. „Bylo jen nějaký heslo pro nějakou tu jejich akci," rozhlédla se po Velké síni, jestli nenajde nějakou stopu.

„Když já nevím...včera běžel jako by mu šlo o život..." vzdychla si Addie. „Podle mě to nebylo jen tak."

„I kdyby to bylo kvůli ní, tak co. Můžou být kamarádi," poznamenala Karen a dala si do pusy další kousek toastu.

„Jasně, ti dva a kamarádi. Už's někdy viděla spolu? Buď po sobě hází tak vražedné pohledy, kterými se málem zavraždí, a nebo tak zamilované, že se divím, že už spolu dávno nejsou."

„No tak ji má rád, ale tebe taky."

„Jo, ale ji má víc, vsaď se," upřela své oči na dívku, která jen nevěřícně zavrtěla hlavou, ale nechala to plavat. V tu chvíli k nim přišel právě ten, o kom celou dobu mluvily.