Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 3. Školní trest

ANOTACE: Tentokrát trochu kratší část, ale snad bude tak dobrá jako ty ostatní. Děkuju za krásné komentáře a hlasy, určitě v tom pokračujte :) Přeji hezké počtení.

„Odevzdejte mi své eseje a poté začneme," řekla rázně profesorka Nobleová. Tato učitelka byla podobného rázu jako Minerva McGonagallová. Oproti ní však byla mnohem mladší a poslední dobou měla značné výkyvy nálad. Dnes měla například zamračenou a když se do vzduchu zvedly tři ruce, unaveně si povzdechla. „Jaký je důvod, proč nemáte vaši esej, pane Blacku?"

„Zapomněl jsem," obdařil ji nevinným úsměvem Sirius.

„Jak jinak," povzdechla si. „Pane Pettigrewe?"

„Já... já jsem taky zapomněl," zapištěl oslovený žák.

„To je mi překvapení. Za ty roky by jste si ale mohli vymyslet lepší omluvu. A co vy pane Pottere?"

„Neměl jsem čas," prohlásil sebevědomě James.

„A co jste dělal tak důležitého?"

„Úkol na přeměňování," usmíval se od ucha k uchu nad tím, že vymyslel tak výbornou výmluvu a Tichošlápek měl na chvíli dojem, že se mu vrátilo jeho nepostradatelné ego.

„Aspoň, že jste originální," zakroutila profesorka hlavou a odškrtla si jeho jméno ze svého seznamu. „Všichni tři máte školní trest. Nechci, aby se to ještě opakovalo. Je mi jedno, že to byl jen jeden úkol."

„Ale paní profesorko..." chtěl protestovat Sirius. Ta ho však zpražila nepříjemným pohledem, že raději zmlknul.

„Budete se hlásit dnes večer v osm hodin před mým kabinetem," přejela pohledem přes tváře těch uličníků, kteří se opovážili nedonést na její hodinu úkol. Poté si vybrala eseje ostatních, ale jedna věc jí tu neseděla. Rudovláska sedící v první lavici zasněně zírala na studenta sedícího vedle ní a k odevzdání onoho úkolu se neměla.

„Slečno Evansová," zaskočila ji náhlým oslovením. „Vaši esej."

„Co?" nechápala Lily.

„Chci váš domácí úkol," řekla a sledovala, jak se dívce rozšířily zorničky.

„Ehm-ano, jistě," polkla a začala se hrabat ve své tašce. Obličej jí zrudnul a když po chvíli zvedla obličej, byla jako rajče. „Já..." nadechla se.

„Ano?" profesorka si chtěla poslechnout její výmluvu. Byla zvědavá, jestli to bude něco lepšího než u Pobertů (samozřejmě až na Remuse).

„Někde se mi ztratila," s napětím sledovala profesorčinu tvář. Rty se jí stáhly do úzké linky a oči ji nechápajícně zkoumaly.

„Platí pro vás to samé jako pro ty tři. V osm hodin před mým kabinetem a jestli nepřijdete včas-což platí i pro vás chlapci, tak budete mít školní trest ještě měsíc." Rudovláska se zatvářila ztrápeně a pohlédla na svého spolusedícího.

„Ach jo..jak jsem na to mohla zapomenout. Dnes jsem si chtěla povídat s Marlene," povzdechla si.

„Hlavně tam musíš přijít včas," připomínal jí Severus.

„To zvládnu, už jsi mě někdy viděl, abych přišla pozdě?" ušklíbla se na něj.

„Ne," oplatil jí úšklebek Sev, ale v duchu si říkal, že to ještě nebyla pod vlivem toho lektvaru."

***

„Anelo, ty jsi blázen."

„Slíbila jsem, že mu budu pomáhat, tak co," prohlásila hrdě. Azeret zakroutila hlavou.

„Ale nemůžeš prostě jen tak zastavit čas."

„Říká kdo?"

„Já."

„Ale tohle je moje alternativa sestřičko, víš?" pousmála se na ni. „Stačí říct: STOP!" v tu chvíli se obraz televize zastavil. „Vidíš, je to jednoduché, teď si jen promluvím s Jamesem," zašklebila se na svou sestru a vydala se směrem k obrazovce.

„Já tě nepochopím, ale budiž..."

„Papá!" zamávala jí vesele Anela a prstem se dotkla té bedýnky, která ji do sebe hned vcucla. S bohyní se zatočil svět a najednou byla v Bradavicích. „Páni," vydechla a rozhlížela se kolem. Vždy si přála tohle místo navštívit a teď se jí to splnilo. Poté se rozběhla směrem k nebelvírské věži, kde tušila, že najde Jamese. Měla pravdu. Vypadal jako uprostřed nějaké hádky se svým nejlepším kamarádem. Ale všichni v této místnosti byli jako zkamenělí. Luskla mu před obličejem a on ožil.

„...šanci," dořekl načatou větu a zmateně pohlédl na bohyni. „Co tu děláš?"

„Chci s tebou mluvit," ušklíbla se na něj. Mladík se rozhlédl po místnosti a nechápavě pozoroval své spolužáky.

„A to musí zkamenět?"

„Zastavila jsem čas," pokrčila hnědovláska rameny.

„Fajn, radši už se nebudu ptát," povzdechl si James. „O čem chceš mluvit?"

„Slíbila jsem, že ti budu pomáhat a napadla mě jedna taková věc," v očích se jí zablýsklo.

„Ohledně Lily?" ujišťoval se Dvanácterák.

„Přesně. Víš jak vám Nobleová říkala, že kdo přijde pozdě, bude mít měsíc trestu navíc?" Jamesovi se také zajiskřilo v očích pochopením.

„Takže, pokud to dobře chápu, tak mám zajistit, abychom my dva přišli pozdě a ti ostatní včas?"

„Ano," pokývala spokojeně hlavou Anela. „Teď mě omluv, sestra se chystá zabít tvou sestru a já jí v tom chci zabránit. Zatím to vypadá, že se mi to podaří, ale asi ztratí paměť," povzdechne si, znovu luskne svému oblíbenci před obličejem, natáhne ruku nahoru a vytáhne se z obrazovky.

„No teda, já zírám," řekne trochu naštvaně její sestra. „Nechápu, jak mu můžeš tak vážně říct, že mu chci zabít sestru?! Víš co si o mně teď musí myslet?" ptá se jí nevěřícně Azeret, zatím co se Anela dostává z obrazovky.

„To máš za to, že jsi ho v té své alternativě zabila, potvůrko," ušklíbla se na ni a dostala přitom svou druhou nohu z televize.

„Dala jsem mu půlroku navíc," zamračila se ublíženě Azeret.

„To by chtělo aspoň patnáct let," zakroutí hlavou hnědovláska. „A JEDEME DÁL!" obrazovka se znovu spustí a dvě bohyně sledují, jak se Dvanácterák zarazil uprostřed věty.

„Potřebuju jenom..." na chvíli vykulí oči a pak řekne: „šanci."