Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 2. Účinky

ANOTACE:Tady je slibovaná kapitola, doufám že pochopíte o co se jedná a když ne, tak nevadí, bude to vysvětleno o pár kapitol dál :). (na obrázku je Angela Potterová-sestra Jamese, která byla zavražděna)

Černovlasý brýlatý chlapec si to vesele kráčel z ošetřovny. Po třech dlouhých dnech, kdy ho madame Pomfreyová pozorovala, se konečně rozhodla, že mu nic není. V tu chvíli, kdy došel před vstupní dveře do Velké síně, ho dohnal Sirius.

„Už tě ta babizna pustila?" usmál se na něj široce.

„Konečně," oddechl si James. „Už si mi stýskalo po Lily," zasnil se při představě své vyvolené.

„No jo, ty taky na nikoho jiného nemyslíš," pousmál se. „Jamesi," zvážněl najednou Tichošlápek. „Je tu něco..." V tu chvíli se kolem nich prohnala rudovláska honěná chlapcem s černými mastnými vlasy. Severus ji chytil, objal kolem pasu a políbil na rty. Dívka se nebránila a polibek mu pečlivě opětovala.

„...co bys měl vědět," dořekl Tichošlápek a nervózně se podíval na svého kamaráda. Ten překvapeně sledoval rudovlasou dívku, dokud neukončila polibek a společně se Severusem neodešla do Velké síně. Mladík se chytil zdi, aby překonal ten šok. Ještě nikdy neviděl Lily se líbat s někým jiným než on(tedy vlastně ji neviděl s nikým se líbat).

„Kdy?" šeptl směrem ke svému nejlepšímu kamarádovi.

„Hned dvě hodiny poté, co ji madame Pomfreyová nechala odejít z ošetřovny."

„Cože? Jak?" vykulil oči. „Já ji mám rád už šest let a více a mě si ani nevšimne!" zlobil se a těžce při tom svíral víčka, aby se mu nevyvalily slzy.

„Pojďme na snídani," navrhl rozpačitě jeho dlouhovlasý společník. „Remus už na nás čeká," pousmál se trochu. „Je to už zítra v noci," dodal ještě a vydal se se zaraženým mladíkem k nebelvírskému stolu, kde je čekala vydatná snídaně. James toho ale moc nesnědl, stejně jako Remus, který byl dnes trochu pobledlý.

Rudovláska se mezitím pochichtávala a stále se ohlížela přes rameno k zmiozelskému stolu.

„Lily," obrátila se na ni její kamarádka Marlene. Měla hnědé vlasy na mikádo a světle šedé modré oči, ve kterých zářilo cosi neidentifikovatelného. „Nech už toho," protočila oči v sloup, ale byla ráda, že má dívka po tak dlouhé době dobrou náladu. Poslední týden byla nezvykle zamlklá a neustále tvrdila, že je unavená. To ji ale hnědovláska nemínila věřit. Něco se s ní dělo a ona dnes konečně zjistila co-zamilovala se do Seva.

„Když on je tak úžasný," pousmála se a spokojeně vzdychla. „I ten Potter mě konečně nechal na pokoji," rozzářila se úplně.

„Byl na ošetřovně, vrátil se až dnes ráno."

„No vidíš, celé ráno mě nechal na pokoji! To je krása, když mě nikdo neotravuje!" pronesla vítězně a pohlédla přitom na zachmuřeného Dvanácteráka, který seděl o pár metrů dál. „Severus je úžasný, úžasný, úžasný, je prostě ÚŽASNÝ!" zpívala si. Marlene si povzdechla a pohlédla na Jamese. Milovala ho-dříve, ale podařilo se jí dostat se z toho. Jenže to by nebyla ona, aby neměla ráda někoho jiného z té jejich partičky. Její nynější láskou byl Peter. Při zaznění jeho jména se vždy automaticky usmála a chtěla mu to konečně říct. Jenže on ji nemá rád. Říkala si potom. Nevěděla, jestli je to pravda, ale musela se o tom přesvědčovat, jinak by se zbláznila.

Dojedla poslední sousto svého jablečného koláče, zatahala dívku vedle sebe za rukáv a vydala se pryč. Rudovláska se k ní připojila, ale až po chvíli, protože ještě běžela za Sevem.

„Já se z tebe zblázním," kroutila hlavou její kamarádka a po očku sledovala Jamesovu reakci. Ten šel se sklopenou hlavou k zemi, ruce strčené do kapes, tak že mu bylo vše jedno. Prohrál. Ale musí to ještě aspoň zkusit. Znovu pohlédl na rudovlásku, která zasněně kráčela k učebně lektvarů. Kvůli ní, kvůli Harrymu. Kvůli všem těm lidem, co podle Anely zemřeli. Musí.

***

Lily rychle zamíchala svůj životabudič a zamračila se. Proč má fialovou barvu místo tyrkysové? Pokrčila nad tím rameny, asi špatně vidí. Už se těšila, až uvidí Severuse. Byl tak úžasný. Krásný (sorry, já musela :D), chytrý, dokonalý. Nevědomky znovu zamíchala lektvar a jeho barva se změnila na zářivě růžovou. Ona to ale nevnímala a dál myslela na svého přítele.

„Slečno Evansová," oslovil ji najednou profesor Křiklan, i když si dívka nepamatovala, že by ho slyšela přicházet. Vzhlédla a spatřila zamračenou tvář. „Není vám něco?"

„Ne pane, mělo by?" nechápala dívka.

„Váš lektvar je dnes..."hledal správná slova. „Jiný..." hlesl a očima míhal od životabudiče k oné rudovlásce. Ta teprve teď pohlédla do svého kotlíku. Zatvářila se překvapeně a omluvně zároveň.

„Pardon, pane profesore."

„Ona je jen zabouchlá," zvolal Sirius s úšklebkem a Křiklan se na něj překvapeně obrátil.

„Vážně? A do koho smím-li to vědět?"

„Do Snapea," zamručel se sklopenou hlavou Dvanácterák. Profesor ale neměl tohoto žáka Zmiozelu příliš v oblibě, přestože v jeho předmětu vynikal.

„Já chápu vaše pocity, slečno, ale to není důvod, aby jste zanedbávala výuku."

„Ano," pokývla hlavou rudovláska, ale myšlenkami se nemohla dostat od toho černovlasého chlapce s nádhernýma očima, ať chtěla nebo ne.

***

„Ahoj Lily," oslovila dívku černovláska.

„Ehm-ahoj Angelo."

„Chci s tebou mluvit."

„Jo jasně, o čem?"

„O Jamesovi," usmála se na ni nejistě.

„Angie, mám už toho pitomce plný zuby, celé roky mě otravoval a teď když s tím konečně přestal, ho všichni jen litují."

„Nechci toho po tobě tolik, jen tě prosím. Ten kluk tě miluje od prvního ročníku a ty se před ním naprosto suverénně líbáš se Snapem, který je ještě ke všemu jeho nepřítel."

„Ang..." chtěla ji do toho vpadnout rudovláska.

„Lily, on si to nezaslouží. Já jsem jeho sestra a nesnesu, když se takhle trápí. Nedělej to před ním, aspoň kvůli mně."

„Zaslouží, za ta léta otravování..." kroutila dívka hlavou.

„Ale to vše jen proto, že tě měl rád. A stále tě má rád."

„Je to můj život a můžu si dělat co chci a líbat Seva kdy budu chtít," řekla vzdorovitě a políbila toho černovlasého mladíka, který ji právě doběhl.

„Čau Potterová," zašklebil se poté na Angelu, která ho propalovala stejně nenávistným pohledem jako její bratr.

„Snape," řekla odměřeně a zamířila pryč. Nemínila se už s Lily dohadovat. Možná to dávalo smysl, ale ona dnes ráno viděla svého bratra, jak trpí a to jí bylo proti srsti.

„Tak co Seve, jak sis užil formule?" usmála se na něj rudovláska a upřela své zelené smaragdové oči do těch jeho.

„Bez tebe to byla nuda," pohladil ji po tváři. „Máš tu esej na obranu?"

„Jakou esej?"

„No...tu co nám zadávala Nobleová," usmál se na ni nervózně a v duchu si pomyslel: Ještě to musím propracovat.