Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 18. Bruslení

„Pane Snape," kývla Minerva na nově příchozího.

„Paní profesorko," zakabonil se. Co by mu tak mohla chtít. Že by...ne, to je nesmysl.

„Jistá studentka," pootočila hlavu, tak aby jí neviděl do očí. Možná, že ví, že ovládá nitrozpyt. Sev se zašklebil soustředěním, ale Minervě do hlavy se prostě dostat nedokázal. „Mně informovala o tom, že dáváte slečně Evansové pít nápoj lásky," obrátila se zpátky k němu a čekala na jeho odpověď. On však mlčel. „Je to pravda?" zeptala se po chvilce ticha. Snapeovi to v hlavě běželo pěkně rychle. Když jí to řekne, kdo ví, co s ním udělají, ale když jí to neřekne, stejně na to přijde. Měl by...ne. Musel by, tak by to nešlo. „Pane Snape?"

„Ano, je to pravda, paní profesorko," nešetřil oslovení, které tato žena naprosto zbožňovala (i když bůh ví proč...).

„V tom případě jí ho okamžitě přestanete dávat a dáte jí protijed." Sev se zakuckal.

„Ech, no já, nemám protijed."

„Myslím, že v učebnici najdete návod."

„No...to je speciální lektvar."

„V tom případě vám dávám dnešní den na to, abyste ho vynalezl. Čím déle vám to bude trvat, tím větší bude váš trest. Jasné?"

„Ano," přikývl, „paní profesorko," dodal rychle a pak spěšně opustil její kabinet.

***

„Sevíku!" zapištěla dívka a rozběhla se chlapci do náruče. „Kde jsi byl, hledala jsem tě snad všude..." povzdychla si, ale nečekala na odpověď a políbila ho. Chlapec si to nadmíru užíval. Možná to je naposled. Po chvilce se konečně odlepila. „Obleč se, půjdeme k jezeru, je to hrozně krásný..."

„Ale já-" chtěl protestovat.

„Žádné ale, jen si skoč pro kabát a jde se," rozhodla.

***

„Brusle?" ptal se Dvanácterák svého nejlepšího kamaráda na schodech společenské místnosti. Peter s Remusem seděli ve křeslech a čekali, až to všechno dokontrolují.

„Máme."

„Hůlky?"

„Máme."

„Kabáty?"

„Máme."

„Rukavice?"

„No..."

„Siriusi mazej si pro rukavice."

„Když já je nemůžu najít."

„Tak si půjč moje."

„Díky, Jamesi." Po chvilce se Tichošlápek vrátil s obrovskými rukavicemi.

„Když jsem říkal moje, myslel jsem ty, co mám ve skříni, ne ty, co mám v kufru."

„Jak mám vědět, že si nemám brát ty, co jsou v kufru?"

„Protože mám všechny ostatní věci venku, v kufru jsou jenom věci co odmítám nosit, protože mi je tam přibalila máma," protočil Dvanácterák oči.

„Mám se tam vrátit?" pípl tiše jeho kamarád.

„Ne, tolik času nemáme."

„Vždyť máme celý odpoledne," nechápal.

„Jenom jedno odpoledne," opravil ho. „Takže pokračujem: máme čepice?"

„Ehm..." sklopil Sirius pohled k zemi.