Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 14. - Vánoční speciál

ANOTACE: Chtěla bych vám tímto hrozně moc poděkovat za vaši podporu. Samozřejmě tohle ještě není konec, ale končí to tak krásně (podle mě). Uvidíme, jak stihnu další část, ale jsou Vánoce, takže mi to chvilku potrvá... (na obrázku je Hedvika, nwm proč ji mám spojenou s Vánocema...) 

Jo a nezapomeňte, že dnes jsem sem přidala více příběhů, tak se na ně mrkněte!

„Uvidíme se po Vánocích," usmála se rudovláska na svou kamarádku.

„Užij si to tady," oplatila jí úsměv Marlene a pak se zadívala na Jamese. „A kdyby něco, hned mi to napiš, je ti to jasný?!"

„Naprosto," přikývla dívka. Komu jinému by si pak mohla na Pottera stěžovat? Bylo jí téměř jasné, že jí chce něco provést.

„Tak po Vánocích," rozloučila se hnědovláska a odešla z pokoje.

„Hej, Evansová!" zaslechla známý hlas ze společenské místnosti.

„Co chceš, Pottere?" zavolala nazpět.

„Vidět tě."

„Za to já nemůžu."

„A splníš mi to?"

„Ne."

„Prosím, pojď dolů..."

„Ani mě nehne."

„Dobře, jdu tam sám."

„Víš, že ti to nevyjde, že jo?"

„Jo, proč?" dívka se tiše usmála. Za chvíli už bylo slyšet jeho lamentování. „Proč si ty schody musí pokaždé vymyslet něco jiného? Takhle se tam nikdy nedostanu."

„To je účel, Pottere," ušklíbla se tak nahlas, aby ji slyšel a lehla si na postel s knížkou v ruce. Ležela na břiše a hlavu měla podepřenou rukama.

„Ehm...Lily..."

„Co je?" protočila oči. Ten taky nic nezvládne. Proč to vůbec dělal?

„Potřebuju pomoc..."

„Ať ti pomůže někdo z tvých kamarádů."

„To nejde, oni by tu uvízli taky..." povzdechla si a vstala. Ještě si rukou pročísla vlasy a otevřela dveře. Spatřila Jamese, jak stojí na schodech neschopen se pohnout.

„Budu hádat, lepidlo?" zasmála se.

„No tak, Evansová, přece bys mě tu nenechala," zaprosil. „Nechceš, abych na tebe dělal psí oči, to už bys mi totiž neodolala."

„To bych chtěla vidět," zakroutila hlavou a sešla první schod. V tu chvíli lepidlo zmizelo a on se k dívce s poťouchlým úsměvem rozběhl. Rudovláska už ale stihla udělat krok zpátky a v tu chvíli se schody proměnily v klouzačku a Poberta sjel po břiše dolů.

„Pitomý schody," zabručel. „Jsou proti lásce..."

„Nikoli Pottere, pouze proti jednostranné lásce."

„To bolelo," postěžoval si.

„Jen pravda," pokrčila rameny a vrátila se zpět do pokoje.

„Hej Lily!" ozvalo se, jakmile zabouchla dveře.

„Ano?"

„Víš, že jsem vlastně dostál svého?"

„Cože?"