Druhá šance (Lily+James)✔️

ČÁST 21. Další možnost

ANOTACE: Lidičky, vy jste tak úžasní!!!! Tolik komentářů a hlasů! Hrozně moc vám děkuju! A k téhle kapitolce? No, asi to pro vás nebude úplně...optimální, ale taky to takhle mohlo skončit. Ale ono to takhle neskončí. Jdu psát další kapitolu ; ) (na obrázku Addie Bakerová)

Dívky kráčely na oběd. Lily se svým typickým již měsíc smutným výrazem, pro který si vymyslela omluvu, že si konečně uvědomila (což se také stalo), že její rodiče jsou mrtví. O jejím začarování vědělo docela hodně lidí, ale jedna skupinka mezi nimi rozhodně nebyla: Pobertové. Jako by se pro ně po tom večírku stalo rudovlásčino jméno zapovězeným. Nikdo už se o ní nebavil, všichni se vyhýbali jakémukoliv tématu, které by s ní souviselo. Zato se teď bavili o někom jiném. O Adele. Nakonec zůstala s Jamesem. Tedy-alespoň prozatím.

Marlene měla zase svůj přiblblý zamilovaný výraz, který neodůvodňovala, protože si ho, naštěstí pro ni, zatím nikdo nevšiml. Očima často zalétala pohledem k skupince čtyř pohledných mladíků. Ehm, pohledných-jeden z nich zas tolik pohledný nebyl, ale zvláštní bylo, že právě on přitahoval její pozornost.

„Ahoj, Addie," usmál se James na šesťačku, která k němu právě došla.

„Ahoj, Jamie," políbila ho na rty. „Neviděl jsi, prosím tě, někde Karen? Nemůžu ji najít a slíbila mi, že mi pomůže s domácím úkolem na formule," smutně se zamračila a sklopila pohled stranou. Sirius ťuknul do Jamese.

„Teď bys jí měl nabídnout, že jí s tím pomůžeš, jseš přece správnej gentleman, ne?" povytáhl obočí a sledoval kamarádovu reakci. Dvanácterák na něj vrhnul otrávený pohled.

„Já ti s tím klidně pomůžu," prohlásil pak s falešným úsměvem ke své dívce.

„Vážně?" rozzářily se jí oči. „Díky, Jamie!" ještě mu dala rychlý polibek na tvář a odběhla pryč.

„Proč si vlastně říkáte takhle: Jamie, Addie? Zní to, jako byste byli malí děti," zakroutil hlavou Remus.

„To máš pravdu, Reme, měli byste s tím přestat, nebo si všichni nebudou pamatovat Poberty, ale Addie s Jamiem," potvrdil mu to Tichošlápek.

„Konečně jsem šťastný a vy mi do toho kecáte! Jste hrozně otravný!" protočil mladík oči a zvednul se od stolu. Kamarádi ale pochopitelně za ním. Sirius ho popadl za rameno.

„No právě, brácho. Ty jsi šťastnej a život není jenom o štěstí, musíme ti trochu opepřit," ušklíbl se. „Navíc teď když E-" chystal se něco říct, ale raději zmlkl. „To je jedno, jdeme na hodinu."

„Sirius Black jde včas na hodinu? Co se stalo?" zasmál se Remus, který měl hlavu zase v knížce (pozoroval svou lásku-Angelu Potterovou). Sirius jenom pohodil vlasy a vrhnul zářivý úsměv na dívku, která kolem něj právě prošla s pobaveným výrazem, po tom, co vyslechla jejich konverzaci.

„Ta je sladká," zamumlal a pak si rychle dal ruku před pusu, ale jeho přátelé ho naštěstí neposlouchali.

***

Lily ležela na posteli s hlavou pod polštářem. Za poslední měsíc se jí toto místo stalo jako jedno z nejhezčích. Mohla tady přemýšlet. Vždycky v duchu viděla, jak se James líbá s Adele, ale mohla si představovat, že to je ona. I když nakonec stejně poznala, že to ona není. Nedovedla si představit místo černých uhlových vlasů ty své, rudé.

Do pokoje vstoupila Marlene a zamířila ke své posteli.

„Už zase?" unaveně si povzdychla.