Pure light

1.

Jejich moc, proletí mi hlavou. Nezvládnu to. Stojím připravená v bojové pozici a pozorně sleduji černokřídlé, kteří okolo mě krouží jako supy. Vím, že nemůžou jinak. Dostali rozkaz, tak ho musí splnit. Už ani nevím, kdo z nich vyrazil první, ale poté se k němu připojili ostatní a společně na mě zaútočili. Zpočátku se je snažím jenom zranit, ale bohužel se nenechají odradit.

Pokouším se vymyslet jiný plán, ale žádný jako na potvoru nepřichází. Holt je musím zabít. Nechci je zabít, jelikož za to nemůžou, ale je to buď já, nebo oni. A já opravdu nemám v plánu dnes zemřít. Nechám se pohltit válečnou zuřivostí. Všechno vidím jakoby vzdáleně.

Vidím, jak můj meč prochází hrudníkem holky, která nemůže být starší než já. Dále odrazím útok nějakého chlapce a následně mu podříznu krk. Po něm následují další úmrtí temných andělů mou rukou. Jsem dokonalý vraždící stroj. Teprve když nemilosrdně zabiji patnáctiletou holčinu, mi dojde, co jsem to udělala.

Vytřeštěně hledím na moje ruce, které jsou celé od krve, jako bych na nich mohla najít vysvětlení mého počínání. Jeden urostlý temný anděl si všimne mé chvilkové nepozornosti a zaútočí na mě. Sekne mě do nohy a já bolestně syknu. Než se stačím vzpamatovat, už mě jeho váha, která není nijak malá, tlačí k zemi. Vím, že nemám šanci proti hromadě svalů, která na mně zrovna sedí, ale stejně se mu snažím vykroutit. Jak jsem čekala. Bezúspěšně. Od někud vytáhne nůž. Nůž se pomalu blíží k mému krku. Snažím všemi síly ho odvrátit, jenže on je silnější. Začnu se loučit se životem, když přiletí štít a trefí mého soupeře do hlavy.

Naneštěstí pro mě jeho bezvládné tělo na mě spadne a já jsem jím zavalena. Co teď jako budu dělat?, zeptám se v duchu. No tak Annabeth přemýšlej. Pokouším se ho nadzvednout, ale mé pokusy jsou marné. Jestli něco nevymyslím, může být brzo po mně. Pohledem zabloudím k štítu, který ho usmrtil. Přece ten štít musí mít majitele, ten majitel bude svůj štít hledat a při svém hledání štítu by mi mohl pomoci. No jasně. Plán vymyšlen a teď zbývá, jen čekat na záchranu, která si dává opravdu na čas.

Po nějakém čase, který mi přijde jako věčnost, se jeho tělo ze mě odvalí a já pohlédnu do ustaraných modrých očí. Detailně si svého zachránce prohlédnu. Jeho blonďaté vlasy slepené potem mu padají do čela, které zdobí vrásky od přílišné starostlivosti. Pohledem sjedu na jeho oči, jež těkají po okolí s cílem najít případnou hrozbu. Jeho vypracovaná postava pokrytá tenkou látkou se vzorem americké vlajky mě díky malé vzdálenosti, jenž nás od sebe dělí, uvádí do rozpaků. Vděčně se na svého zachránce usměji.

Chci se zeptat na jeho jméno, když v tom uslyším důvěrně známý křik. Bezmyšlenkovitě se za ním rozběhnu. Kličkuji mezi těly padlých. Nic jiného mě v ten moment nezajímá než zdroj křiku. Blížím se k temnému lesu a křik nabývá na síle. Vběhnu na mýtinu. Když ji uvidím, prudce se zastavím. Ne, to není možné. Ta žena, která stojí přede mnou, nemůže být moje matka. Jisté rysy jsou podobné, ale tato žena vypadá jako anděl. Za zády se jí rozprostírají obrovská bílá křídla a vyzařuje z ní čistota a spravedlnost. Její oči, které jsou čistě modré jako nebe, mě zkoumavě sledují.

„Annabeth." osloví mě melodickým hlasem.

„Mami?" zeptám se opatrně.

„Broučku, musíš zmizet." řekne se strachem v hlase.

Než se stačím pohnout, uslyším za sebou prasknout větvičku. Prudce se otočím, ale nikdo tam není. Oddechnu si. Pak se podívám zpět na mamku a připravím se do bojové pozice, protože mamka tam nestojí sama. Vedle ní je muž podobající se antické soše. Čiší z něj chlad a arogance. Jeho pohled je chladný a nic neříkající a z jeho držení těla vyzařuje nadřazenost. V tom mi to dojde. On je vůdce temných andělů. On se mě snaží zabít.

„Moje malá Annabeth. Dlouho jsme se neviděli." řekne úlisně až se otřesu.

„Samueli nech ji být." ozve se bezmocně moje matka.

Samuel ji ignoruje a jen na mě se zájmem hledí.

„Přejdi k věci." syknu naštvaně.

„Copak se takhle mluví s vůdcem?"zeptá se popuzeně.

„Ty nejsi můj vůdce."odpovím mu.

On se jen na mě zlostně podívá.

„Tak já tedy přejdu k věci." se ozve jeho hlas po několik minut plných jeho vražedných pohledů. Chytne moji mamku pod krkem. Ona se snaží bránit, ale on je silnější.

„Annabeth je to prosté buď mi řekneš, kde je Kříž andělů, nebo ji zabiji."dá mi ultimátum.

Usilovně přemýšlím, jenže já nevím. Sakra já ani nevím, co je kříž andělů.

„Já nevím, kde je. Já nevím ani co to je."šeptnu tiše.

„Špatná volba" odvětí Samuel a strčí ruku do maminčino hrudníku a vytáhne její srdce.

Ne, ne, ne. Vrhnu se k jejímu bezvládnému tělu. Snažím se ji zachránit, ale nejde to. Pomalu ale jistě odchází a já s tím nemůžu nic dělat. Začnu brečet. Já vím, že bych měla utíkat, co nejdále od toho vraha, ale je mi to jedno, ať si klidně poslouží.

„Brzy se uvidíme moje malá Annabeth."rozloučí se a zmizí. 

Rychle se posadím a prudce dýchám. Rozhlédnu se po již známém prostředí. Naštěstí to byl jenom sen.

Tak jsem tady s novou verzí Pure light :D Doufám, že se vám bude líbit.