Pure light

9.

Když si vzpomenu, kvůli komu jsem tu byla minule, sjede mi po tváři slza. Jeremy. Jak se asi má? Zaženu chmurné myšlenky. Za to nemůžu zahnat veškerý hněv vůči Samuelovi. Jdu rychle k pultíku a tam zadám důležité informace a zapnu to.

Objevím se v lese. Nasaji vůni stromů. Bylo by to docela uklidňující, nebýt těch šesti protivníků se zbraněmi. Natáhnu tětivu a zaposlouchám se do zvuku okolí. Uslyším tiché našlapování. Rychle se schovám za veliký strom a vykouknu ze své skrýše. Uvidím toho chlápka se zbraní. Neváhám a pošlu k němu svůj šíp. Bohužel si nevšimnu chlapa za mnou, který mi ke spánku přiloží pistoli. Dneska ne. Opravdu. Dneska neprohraju. Spěšně vezmu jeho ruku, ve které třímá pistoli, a odsunu ji od sebe a k tomu se skrčím. V přikrčení nahmatám dýku, kterou jsem si zvykla nosit vždy za opaskem a bodnu ho do ruky. On se lekne a pistoli pustí. Dýku z jeho ruky vytáhnu a bodnu ho do hrudníku. Druhý je mrtvý. Dneska opravdu už nemíním zažít boj z blízka, tak vylezu kousek na strom. Sedím a čekám. Jakmile se objeví zbylí čtyři, vystřelím k nim moje šípy. Potom ze stromu seskočím a přede mnou se objeví nápis Mise splněna.

Vítězoslavně se usměju. Já to dokázala. Začnu tancovat svůj vítězný taneček. Zastavím se, když uvidím, jak se na mě dívají všichni Avengers. Dobře, zachovej klid. Možná všichni šli zrovna kolem.

„Byla si dobrá." přijde za mnou Steve.

„Odkdy umíš bojovat?" zeptá se se zájmem.

„Neumím. Jenom mám základy karate, juda a boxu kvůli mamce. Zbytek co si viděl je jenom vychytralost a lukostřelba." usměju se na něj a on mi usměv opětuje v milionkrát v hezčí podobě.

„Holka tebe bych nechtěl naštvat." zjeví se přede mnou Pietro.

„Tak to ani nezkoušej." poklepu ho po hlavě. Kde je Pietro, tam se nachází i jeho drahá polovička, Clint, který na mě obdivně kývne.

„Překvapila si mě, ale stejně nejsi lepší než já." dodá jak jinak než s úšklebkem.

„To se uvidí, egoisto."odfrknu si a dojdu mu pro luk. Pečlivě ho vybírám, až konečně najdu ten vhodný pro Clinta. Ještě vyberu šípy a je to. Vše přinesu Clintovi.

„Tak se ukaž." povím mu s úšklebkem. Přetáhne si řemen toulce přes hlavu a kývne k simulátoru. Přikývnu a jdu spolu se všemi k simulátoru. Clint něco naťuká do ovládacího panelu a před námi se zase objeví les.

„Máme nějaké protivníky?" optám se, jelikož by se to hodilo vědět.

„Ne, nemáme." oznámí mi Clint. 

„Začneš?" popostrčím ho.

Odpovědí mi je jen jeho přikývnutí. Natáhne tětivu a vystřelí do stromu, který je od nás tak dvacet metrů. Jeho šíp se zabodne do jeho středu. Já jeho pohyb zopakuji jen s tím rozdílem, že se trefí do stromu vedle toho, kde se zabodl Clintův šíp. Napřáhne se po druhý a vypustí šíp směrem k šišce, která je poblíž. Já napnu tětivu a střelím do šišky, která je vedle té Clintovi. Zřejmě už vytočený Clint si vybere další terč, kterým je šiška od nás pět metrů. Vystřelí a trefí se. Fajn, Annabeth to zvládneš. Nadechnu se a vypustím šíp. Trefa.

„Uznávám, možná jsme na tom stejně."pokrčí lhostejně rameny. Jenže já mu to nevěřím. Vím, že je naštvaný, že jsem stejně dobrá jako on.

„Clinte, ona je stejně dobrá jako ty. Tohle se vidí jen jednou za život." zakroutí hlavou Pietro. Pietro brzdi. Nechci, aby na něj byl Clint zbytečně hnusný.

„Jo, uznávám, jsme na tom stejně. Mír?"nabídnu mu ruku. 

„Mír." potřese mi jí, už s jeho typickým úšklebkem. Clint simulátor vypne a já uklidím svůj luk. Cítím, že potřebuji na chvíli být sama. Jen chvilku. Skočím si do pokoje pro skicák a tužku. Vyjedu nahoru na střechu a tam se pohodlně usadím ke kraji.