Pure light

19.

                  

Probudí mě něčí rty na mých.

„Vstávej, Šípková Růženko." zašeptá mi Steve do ucha.

„Ještě chvíli, můj princi." zabručím do polštáře a uslyším Stevův smích.

„No, když to nejde po dobrém..." povzdechne si a začne mě lechtat. Já automaticky začnu pištět a prosit o smilování.

„Už jsem vzhůru. Prosím nech mě." dostávám ze sebe mezi nádechy.

„Dobře, ale něco za něco." ušklíbne se Steve. Ihned pochopím jeho narážku a políbím ho. Pak se z postele zvednu a zakryju se peřinou.

„Myslíš, že bych ti mohla ukrást jedno triko?" usměju se na něj.

„Klidně. Posluž si." ukáže na dveře šatny. Přejdu k nim jen v pokrývce a otevřu je. Najdu nějaké triko a obléknu si ho. Moje volba padla na obyčejně černé triko, které mi je po stehna. Přemístím se zpět do pokoje. Stevovi se rozšíří zorničky a mírně pootevře pusu.

„To triko ti sluší o mnoho víc než mně." dostane ze sebe. Přejdu k němu a políbím ho. On mě potom obejme.

„Miluju tě." zašeptám mu do ramene.

„Miluju tě." poví Steve a zesílí objetí. Takhle mi nemůže nikdo ublížit. Jsem v dokonalém bezpečí. Jeho bušící srdce mě vždy uklidní a jeho pevný stisk mi říká, že mě jen tak nepustí.

„Říkám to nerada, ale musím se jít převléct a osprchovat." řeknu smutně.

„Nemůžeš jít v tom tričku?" zeptá se prosebně.

„Avengers se skládají kromě Natashy a Wandy ze samých chlapů a ty se mě ptáš, jestli nechci jít jenom v tričku?" zasměju se.

„Máš pravdu. Byl to blbý nápad." usměje se na mě Steve. Ještě ho před odchodem políbím a vyjdu ze dveří. Směřuji k sobě do pokoje, když v tom potkám Wandu.

„Teď už budu chtít vědět detaily stoprocentně." ušklíbne se a já se za ní jen nervózně usměju. Konečně dorazím do svého pokoje a tam se převléknu a umyji. Poté se rozhodnu dojít do kuchyně.

„Dobré ráno." řeknu s úsměvem, který se mi ne a ne dostat z mé tváře.

„Co tak zvesela?" koukne se na mě podezíravě Tony. Pokrčím rameny, že nevím.

„Ahoj, Pepper." pozdravím ji, když si jí všimnu.

„Ahoj, Annabeth." oplatí mi to a sedne si na klín Tonymu. Dojdu si k ledničce a tam si z ní vezmu jogurt. Přisednu si k Stevovi, který byl rychlejší než já. Spokojeně jím a všechny lidi zvesela ignoruji.

„Annabeth?" ozve se naštvaně Natasha. Jups, asi mám průšvih.

„Hm?" odpovím nepřítomně, jelikož Steve si položil svou ruku na moje koleno.

„Vnímáš?" podívá se na mě podezíravě. Rychle se jí podívám do hlavy, co říkala, a pak přikývnu.

„Co jsem teda říkala?" ušklíbne se na mě.

„Že máme spolu trénink a dneska mě naučíš střílet z pistole." přetlumočím jí v pohodě. Za ten její výraz to stálo.

Pěkně. Wanda se na mě usměje.

Po snídani jdu střílet s Natashou. Docela jsem se zlepšila, ale stejně jsem slyšela tisíc připomínek, co dělám blbě. Všechny jsem si je poctivě vyslechla, i když jsem s některými nesouhlasila. Po střelbě přejdeme do ringu, kde dvě hodiny proti sobě bojujeme. Na závěr si ještě zaběháme pár koleček a trénink s Natashou mi skončí. Díky Bohu. Zrovna procházím chodbou, která směřuje do kuchyně, když zaslechnu něčí pláč. Přijdu až k zdroji toho zvuku. Stojím před dívčími záchody.