Pure light

10.

„Nehýbej se Annabeth." okřikne mě už asi po stopadesáté Wanda. Zrovna mě líčí a já se neskutečně nudím. Já nevydržím dlouho sedět na jednom místě. Ještě chvíli a já přísahám, že se zblázním.

„Už to bude?" zeptám se jako malé dítě. Už to chci mít za sebou.

„Buď trpělivá Annabeth. Chceš se přece Stevovi líbit." pokárá mě Natasha. Jen protočím panenky.

„Bože, kolikrát vám mám vysvětlovat, že spolu nechodíme?"semknu ruce v pěst. Nejdříve jsem chtěla rukama rozhodit, ale potom jsem si uvědomila, že by to nebylo úplně nejlepší. 

„A kolikrát ti mám opakovat, že ti nevěřím?" nadzvedne dokonale upravené obočí Natasha.

„Steva znám ze všech tady nejlíp a vím, že se mu více než líbíš. A on tobě taky není lhostejný." argumentuje Natasha. 

„Podle čeho tak soudíš?" optám se zvědavě, protože by mě opravdu zajímalo, jak na tohle přišla. 

„Když na sebe koukáte, jakoby ten druhý byl bůh." ušklíbne se Natasha a já se začervenám.

„Jaké je vlastně téma toho večírku?" snažím se nenápadně změnit téma, ale vypadá to, že to není tak nenápadný, jak jsem si myslela. 

„Maškarní ples." dostane se mi odpovědi od Wandy. „Hotovo." zavýskne Wanda a já si uleveně oddechnu.

Konečně jsem hotová, jen se obléknu a můžu jít. Holky jsou na tom stejně jako já. Wanda se podívá na mobil.

„Asi bychom se měly převléct, jelikož už je čas." dodá a my jdeme k jednotlivým vakům, ve kterých jsou uloženy šaty. Wanda mi do ruky strčí moje šaty a pošle mě se převléct. Oblečená se vrátím do pokoje a nestačím se divit. Holky vypadají nádherně. Natashe její šaty ladí k barvě vlasů a odhalují toho docela dost. Za to Wanda vypadá jako víla. Její šaty jsou jednoduché a lehké. Prostě nádhera. Natasha mi ještě podá masku, kterou si zapletu do vlasů a jdu se podívat na sebe do zrcadla. Když se spatřím, nestačím se divit. Ta dívka v zrcadle nemůžu být já. Ta dívka je oděna v černých celkem odvážných šatech. Její vlasy v loknách jí padají na záda. Černá maska jí přidává na tajemnosti a jasně kontrastuje s rudou rtěnkou. Vypadá bezchybně.

„Děkuju." usměju se na holky a stáhnu je do objetí.

„Nemáš vůbec zač." mávnou nad tím obě dvě rukou. Naší dojemnou chvilku přeruší Jarvis.

„Pánové již čekají." oznámí nám. S holkami se vydáme k místu našemu srazu. První vyjde Natasha. Všichni pánové v místnosti se na ní otočí. Vykuleně si ji přeměřují pohledem. Natasha se jich vůbec nevšímá a jde k Bruceovi, na kterého se usměje. Poté jde Wanda. Také má velké ohlasy, ale ne tak velké jako u Natashy. Wanda zamíří k Visionovi. Já vůbec nevěděla, že se jí líbí Vision. Má divný vkus na chlapy, to se musí říct. Teď jdu já. Nádech a výdech. Hlavně nespadni Annabeth, říkám si v duchu. S úsměvem vyjdu a jen doufám, že nespadnu. Jestli měla mužská část pusu dokořán, když přišla Natasha, teď ji měla někde na podlaze. Pro sebe jsem se jen ušklíbla. Došla jsem k Stevovi, který na mě jen fascinovaně zíral. Vedle nás stojí Tony, který má pořád pusu dokořán. Přejdu k němu a rukou mu jí zavřu.

„Aby ti tam nevletěla moucha." zasměju se a vrátím se k Stevovi, který v tom smokingu a roušce vypadá báječně.

„Sluší ti to." řeknu uznale.

„Zdaleka ne tak jako tobě." dostane se z očumovacího transu Steve.

„Děkuji." pronesu nesměle.